Skvělý výkon se bohužel neboduje. 

Druhým podnikem MMČR byla tradiční Mogul Šumava Rallye s centrem v Klatovech. Stejně jako na Jänneru se také zde představila západočeská posádka Jan Sýkora-Martina Škardová se Škodou Felicia v bílo-červeno-černých barvách Auta 24

„Po absolvování Jänneru jsem se na Šumavu moc těšila. Myslela jsem, že už mě nemůže nic překvapit, ale opak byl pravdou. Tratě byly velmi náročné a rozmanité,“ chválila obtížnost rychlostních zkoušek Martina. „Začínalo se opět trénovat už v úterý. Pro nás Západočechy tentokrát nebyl problém se každý den vracet domů a na autě se mohlo pracovat do poslední chvíle,“ pochválil výhody téměř domácího závodu Honza.

Soutěž začínala tradičním čínovským okruhem a Honza s Martinou vstoupili do soutěže pátým časem v konkurenci jedenácti posádek třídy A5. Soupeře ve třídě zde doslova deklasovali Sláva Ducháček s Petrem Dufkem. V mlze na následující rychlostní zkoušce se už blovická posádka posunula na třetí místo a stejně jako ostatní posádky absolvovala RZ3 volným průjezdem po havárii Tarabuse. 

 „Úvodní Čínov jsme zahájili zostra a hned v první zatáčce jelo auto na studených gumách dveřmi napřed. Na dlouhých rovinkách do mírných kopců jsme měli pocit, že jedeme hlemýždím tempem. Při seznamovacích jízdách se jela tři kola a Martina si po tréninku rozpis ještě třikrát opsala. To zaručovalo jistotu průjezdů čtyř kol. Říkali jsme si proto, že se nebudeme zabývat počítáním okruhů.

Tímto jsem udělal obrovskou chybu. Když mi Martina přečetla dlouhou rovinku směřující k cíli, já skoro zastavil a pustil jsem auto za námi. Hned jsem taky od Martiny dostal patřičně vynadáno,“ popsal kuriózní situaci Honza.

V servisu po čtvrté rychlostní zkoušce obdrželi Honza s Martinou dvacetivteřinovou penalizaci za pozdní příjezd do časové kontroly a klesli na čtvrté místo. „Soutěž jsme zahájili s rezervami. Nechtěli jsme hned v úvodu sežrat nějaké bláto a vylétnout z trati. Zhruba ve dvou třetinách čtvrté erzety nám při brždění přes díry upadl unibal reakce na převodové skříni a tak se motor začal houpat jako na houpačce.

Bylo to značně nepříjemné. Musel jsem držet řadící páku, jinak by každý zařazený kvalt vyskočil. Kluci to v servisu opravili, za což jim patří dík. Bez jejich obětavosti by pro nás soutěž předčasně skončila. Bohužel jsme neměli ten správný unibal a tak museli improvizovat. Díky tomu jsme přetáhli o dvě minuty servis,“ vysvětlil Honza důvod penalizace.

Vítězství na závěrečné páteční vložce pomohlo Honzovi s Martinou opět k posunu na bronzovou příčku. Po úvodní etapě vedl s přehledem Ducháček. Následovali 2. Brynda +1:07,8min, 3. Sýkora +1:16,0min, 4. Meloun +1:16,8min, 5. Kopelent +2:11,9min, 6. Vodička +2:45,4min.

„První průjezd obávaného Korábu nám byl zrušen vzhledem k Tarabusově havárii. Využili jsme ho k opravení některých míst v rozpisu. Druhý průjezd už se soutěžilo a odbyli jsme si premiéru závodění v mlze. Připadalo mi to spíše jako když jedeme do obchodu pro rohlíky a já se ještě pořádně neprobudil, jak nebylo přes hustou mlhu vidět. Celou erzetu jsme se proplížili pod brzdami a já myslel, že jsme zvolili až příliš mírné tempo,“ popsal závodění v mlze Honza.

„Celá páteční etapa byla mimořádně zajímavá. Přes tu neskutečnou mlhu jsem skoro ani neviděla kapotu auta. Připadalo mi to více jako hledání cesty než závodění. Museli jsme se hodně spoléhat na rozpis a doufat, že vše sedí,“ potvrdila obtížnost podmínek Martina.

Hned na úvodní sobotní erzetě se třetím místem za Ducháčkem a Achsem posunuli Honza a Martina na druhé místo ve třídě. V těchto chvílích sváděli velmi vyrovnaný souboj s obhájcem titulu ve třídě A5 Petrem Bryndou, který laboroval s technickými problémy. RZ 10 a 14 pak Honza s Martinou dokonce vyhráli. Na Slávu Ducháčka ztráceli téměř padesát vteřin, náskok na třetího Petra Bryndu ale byl slibných 55, 6s.

„Ráno jsme opět začali s lehkou rezervou, což se při mnoha blátivých místech a opravování rozpisu vyplatilo. Přesto jsme se posunuli před Peťana, který měl problémy s rozdělovačem. Byly to krásné erzety. Skoro v každé zatáčce bylo bláto a to se nám moc líbilo,“ pochvaloval si Honza vimperské vložky. „V úvodní sobotní sekci jsme předváděli trochu nejisté průjezdy. Hodně jsme připisovali do rozpisu a spíše si trať oťukávali. Při druhých průjezdech jsem měla pocit, že Honza si myslí, že se na trati už nemohlo nic změnit a držel plyn na podlaze snad i do vracáků.

Důkazem toho byla čtrnáctá vložka. Na ní jsme se oproti prvnímu průjezdu zlepšili téměř o půl minuty. To bylo milé překvapení. Trošku jsem to i čekala, protože na rozdíl od prvního průjezdu jsem měla srdce v krku. Vše probíhalo celkem bez problémů až na pár drobných chyb. Například na seskupení jsem si zapomněla v servisu nový jízdní výkaz. Naštěstí nás to stálo jen deset vteřin penalizace za pozdní příjezd do časovky, než nám ho náš mechanik Véna dovezl.

Poprvé jsem se setkala s tím, že všechny jízdní výkazy byly vydány už před začátkem závodu. Na všech předchozích soutěžích jsme je vždy dostávali postupně až v jednotlivých časových kontrolách,“ popisuje novou zkušenost Martina.

Přišla však osudná RZ 15 Nuzín-Čkyně. Zde dostalo mnoho posádek defekt pravé přední pneumatiky a byli mezi nimi i Honza a Martina. „Při druhých průjezdech ranních vložek se nám podařilo vytvořit si lehký náskok na Peťana a to dávalo pohodu do dalších erzet. Na nich jsme se snažili výrazně zrychlit. Čtrnáctku jsme jeli opravdu hodně rychle. Výsledkem byl třetí čas v áčkách za Petákem a Tlusťákem, což nás moc potěšilo. Následující erzeta Nuzín-Čkyně nám v prvním průjezdu v úzkém rozbitém místě v lese připadala, že jí máme napsánu zbytečně na pomalé tempo a tak jsme i tento úsek jíž jeli maximálně rychle.

Celé dvě třetiny erzety byly skvělé, neudělali jsme výraznější chybu a měli z jízdy dobrý pocit. Pak se přehoupl jeden horizont na úzkém, kde kdysi rozbil oktávii Kopecký a následoval úsek lehkých zatáček končící těžší pravou. V ní ležel na cestě velký kámen. Nedalo se mu vyhnout. Místo bylo tak úzké, že jakákoliv korekce auta by skončila mimo trať. Rána to byla velká a nám bylo jasné, že jedeme po defektu. To pro nás byla opět novinka. Před cílem erzety už mi bylo jasné, že problém bude větší než ušlé kolo. Ucítil jsem pálící se olej dávající najevo, že se něco děje s poloosou.

V cíli mi Martina hlásila, že do další erzety máme i s přejezdem osm minut a tak jsme rychle gumu vyměnili. Už jsme neměli čas dále řešit škody a rozjeli jsme se k další erzetě. Bohužel vinou zmatku jsem Martinu přeslechl a odbočil jsem na křižovatce špatným směrem, což ještě zhoršilo boj s časem. Po tři sta metrech se auto vinou rozpadlého kloubu poloosy zastavilo.

Zpětně si nadávám, že jsem se měl pokusit vyskočený unašeč do převodovky vrátit i za cenu ztráty času, neboť se nám to již v minulosti stalo a oprava se podařila. Dnes to již nejde vrátit a já se musím poučit, že se musí vše řešit s klidem. Ztráta druhého místa mě mrzí, protože soutěž byla moc pěkně rozjetá.,“ popisuje důvod odstoupení Honza.

„Také mě odstoupení velmi mrzelo. Z druhé pozice je to vždy nepříjemné. Neměli jsme ani štěstí jako na Jänneru a nic platný nám nebyl ani systém SupeRally. Pořád je ale lepší absolvovat co nejvíce erzet. Odstoupení třeba na té první by bylo ještě horší. Když už se zaplatí tak vysoké startovné a obětuje se týden na trénování, je dobré se pořádně svézt,“ snaží se Martina najít pozitiva.

Zatímco ostatní posádky ve třídě sváděly ještě dramatické souboje na trati, felicie se startovním číslem 65 už mířila do vlčické díly léčit se pro další soutěže. „Ještě přesně nevíme, co bude dál. Podle výsledku Šumavy jsme se chtěli rozhodnout, jestli zkusíme absolvovat MMČR nebo sprinty. Vše bude záviset na podpoře sponzorů. Dvoudenní soutěž je oproti sprintu hodně drahá. Zahodili jsme cenné body z blátivého úvodu šampionátu a v nadcházejících rychlých asfaltových soutěžích již s naší úzkou felicií netušíme, jaké budeme mít šance konkurovat soupeřům s fabiemi a rychlými kity.

Předpokládám ale, že bychom ve dvoudenních soutěžích mohli s omezeným programem a vynecháním některé soutěže setrvat. Vzhledem ke sponzorským zájmům a místu podnikání našich reklamních partnerů se také budeme snažit absolvovat Rallye Lužické hory. Od posádek, které tam startovali v rámci poháru jsem slyšel o tamních krásných a technických tratích. Budeme se moc snažit o náš start zde s vozem umožňujícím útok na nejvyšší příčky v absolutním pořadí.

Zároveň chci poděkovat za finanční zajištění našeho šumavského startu našim sponzorům, firmě Auta 24 z Liberce, Autodoprava Kutílek z Heřmanic a tátovi, za přípravu auta a servis mechanikům Vénovi Šmídovi, Martinovi Kohoutovi, Číčovi, Michalovi Šimánovi a klukům z Montcar Autosport, kteří nám opět moc pomohli navzdory soupeření s jejich kmenovou posádkou. Moc si jich vážím. Samozřejmě také děkuji fanouškům a všem kdo nám drželi palce.“

Vlastimil Resl

Motorsport-review.cz

PR

Tisková informace posádky  Jan Sýkora – Martina Škardová

Šumava 2007, foto Tomáš Holubář	Šumava 2007, foto Tomáš Holubář
Šumava 2007, foto Tomáš Holubář	Šumava 2007, foto Tomáš Holubář
Zobrazit celou fotogalerii