Cesta BRT k Vikingům

Když Nám na sklonku minulého roku nabídl náš kamarád Petr Domin, zda bychom jsme se s ním zaletěli podívat na WRC poprvé pořádaný v Norsku neváhali jsme s bráchou ani minutu a nabídku přijali.

Letěli jsem z Prahy kvůli povinnostem až ve čtvrtek večer, takže jsme bohužel nemohli stihnout slavnostní start. Na letišti v Oslu jsem se sešli s Petrem, který přiletěl ze Severního Irska, těsně po 23. hodině. Jeho norský kolega nám již týden dopředu vyřídil Rallypasy nutné ke vstupu na některé RZ a do servisu a také připravil podrobné mapy rychlostek pro všechny etapy. Ještě jednou díky Svaine. Do hotelu v Gjoviku což bylo asi 52 km od centra Rally Norway v Hamaru jsme dorazili ve 2:00 hodiny ráno a po pohledu do časového harmonogramu nám zbývaly do startu 1. RZety asi dvě a půl hodiny spánku. Rozhodli jsem se, že obětujeme naše pohodlí a na zkoušku jsme dorazili v pohodě ještě před jejím začátkem. Všechny příjezdy a parkoviště byly výborně značené a organizace naprosto perfektně klapala, ostatně jako během celého zbytku soutěže.

Na RZ1 Loten1 jsme zakotvili v lese u pravotočivé zatáčky, před kterou se otevíral pohled na asi 200 metrový nálet vlásenkou, jejíž poslední ohyb byl doleva za jakousi dřevěnou budku a dost se utahoval, což předpovídalo pěkné rozhození a následné překmitnutí do ostré pravé a pak plnou parou do kopce. V lese už plápolaly ohníčky a Norové ohřívali typické POLSE (norský párek v rohlíku), který jsem samozřejmě nezapomněli později ochutnat. 

Už tady jsem poprvé pochopil, že pokud člověk chce "ulovit" pěknou fotku nebo dobré video musí na RZtě přespat :-), aby chytil to nejlepší místo. Po průjezdu tří předjezdců (jedním z nich bylo i místní policejní Subaru) bylo jasné, že volba místa byla správná a bude co k vidění. A pak už následovalo to nejlepší co soutěžácký svět může nabídnout, průlety Loeba, Grönholma, Hirvonena a pekelná řež fanoušků při průjezdech Petra a Henninga Solbergů, to si budeme ještě dlouho pamatovat. Asi nikde nelze zažít takovou atmosféru jako při mistrovství světa, kde se střetávají fanoušci všech národů a z různých stran zní snad všechny světové jazyky.

Po shlédnutí všech průjezdů jsme se vydali do cíle RZ3 Loten2. Viděli jsem auto z velké dálky po příletu přes horizont pak se chvíli schovalo za lesík, aby se opět vyhrnulo v blízkém údolíčku dlouhou levou z kopce na mostek a do krátkého protikopce, kde na horizontu stalá cílová fotobuňka. Obě strany cesty byli obsypány fanoušky, mezi kterými převládali ti v modrých kombinézách Subaru. Tady jsem poprvé vyndali národní vlajku, abychom zamávali našim posádkám v čele s Honzou Kopeckým. Po průjezdech obou Solbergů začalo stěhování národu norského, který chtěl své oblíbence vidět opravdu všude.Nutno dodat,že přesuny probíhaly naprosto bez problémů a i zde bylo vidět,že mají pořadatelé situaci pevně v rukách a jak jsme i dál zjišťovali mentalita Norů se hodně liší od té naší, ale v dobrém slova smyslu. Po uvolnění protější stráně jsme se přesunuli tak abychom společně s Petrem mohli fotit nálet na mostek v údolí. Na většině míst stejně jako tady jsme viděli celé startovní pole.

Dalším místem byl cíl RZ5 Opaker, který se dal přirovnat ke stadionu. Stáli jsem pod dlouhým padákem okořeněným uskákaným horizontem, následoval dlouhý kopec mezi poli s pravou zatáčkou se sloupy elektrického vedení na výjezdu a pak úzká pravá čtyřka na hlavní cestu a asi 300 metrový průlet podél lesa do cílové fotobuňky. Auto jsem tak měli skoro minutu na očích. Světová špička na WRCech se opravdu diametrálně liší od ostatních v srdcařských úsecích, kdy i z prudkého kopce drží plyn až na podlaze.

Důkazem toho byl již zmiňovaný sjezd z hory ne po vrstevnici,ale kolmo k ní a potom taky průjezd cílovou fotobuňkou, za kterou následovalo asi sto metrů a potom do levé dvojky utažené přes dlouhý horizont. Pouze Loeb a Grönholm dokázali držet plný plyn až za fotobuňku. Super 1600 (norsky se to řekne "supr šajz") na sněhu také předváděli krásné výkony  a nejlepší na konec jsou místní střelci, kteří se opravdu nebojí a jdou do všeho po hlavě a dělají hlavně šou :-). Tady jsem taky poprvé narazili na fandy z Čech s vlajkou přes rameno a dostali jsem od nich tip kam ještě zamířit a opravdu to stálo za to.

Tím tipem byla poslední zkouška I. etapy RZ8 Kirkanaer. Dlouhý asi 5 metrů vysoký protipovodňový val u řeky nabízel skvělý výhled na motanici, kterou tvůrci rally připravili. Příjezdové cesty obklopeny opravdu obrovským množstvím fanoušků a pořadatelé opět ukázali, že je možné vše bez problémů zvládnout, což platilo dvojnásob po skončení průjezdů, kdy se všichni začali stahovat na přenocování. Sice se tvořili kolony, ale vše se plynule pohybovalo.

Stáli jsem na valu asi 200 metrů od cílové fotobuňky, ale projíždějící posádky jsme viděli skoro minutu. Pod námi bylo krásné pomalé esíčko, kde se auta překývla z jedné strany na druhou a po další dvou rychlých zatáčkách následoval skok na rovině a dlouhá pravá až do časomíry. Podívaná to byla perfektní a o ještě více vzrušení se postaral Toni Gardemeister, který při výjezdu z esíčka najel do vnitřní bariéry a silou svého Lanceru přemístil velké množství sněhu za burácejícího jásotu nás fanoušků. Tato zkouška byla opravdu výborně zvolená a diváci viděli krásné průjezdy celého startovního pole.

V sobotu ráno jsme se vydali těsně za start RZ9 Elverum1. Pár stovek metrů za startem v lese, byl krásný skok ven z lesa v obrovské rychlosti na asi 200 metrovou rovinu a úzké esíčko mezi sloupy elektrického vedení. Bylo tam opravdu narváno a tak jsem si museli uplácat stupínky ze sněhu, ale stálo to za to. Nejdál skočil mladý Chris Atkinson, kdežto největší hvězdy se tentokrát drželi při zemi asi i proto,že po tomto úseku je čekalo ještě asi bezmála 40 ostrých km této RZty. Velkou šou opět předvedli některé dvoukolky a především místní piloti na produkčních autech, kteří po skoku pěkně bourali bariéry podél cesty. Popovídali jsme s pár fanoušky dali si místní rallyburger a sedli do auta abychom vyrazili vstříc Lillehammeru, protože by byl hřích nenavštívit olympijské město, zvláště když se jede rychlostka přímo pod skokanskými můstky.

Po dlouhém přejezdu v kolonách přes Hamar, kde se v té době jela RZ Hamar1 a spousta diváků se stahovala k servisu, jsme odstavili auto pod doskočištěm a vydali se do kopce, který bych nepřál ani nejhoršímu nepříteli :-). Stadion pod můstky praskal ve švech, a protože jsme plánovali ještě návštěvu večerního servisu shlédli jsme jen 15 prvních průjezdů. Během naší návštěvy se nad RZ12 Lillehammer zatáhli mraky a začalo hustě sněžit nutno dodat,že celá tahle změna počasí proběhla během asi tří minut. Doplatil na to zejména Gigi Galli, který ve sněhové závěji musel využít moci diváků a ztratil spoustu času.

Nezapomenu na třísetmetrový sprint davu italských diváků za obrovského řevu jejich i přihlížejících, aby svého miláčka dostali ze sevření sněhových bariér. Jak rychle vánice přišla tak i odešla a pár posledních námi viděných posádek již nemělo problémy. Po krátké návštěvě Lillehammeru jsme otočili na jih k Hamaru a po delším hledání došli do Vikingskipet arény kam byl situován servis. Byl to perfektní konec výborného dne a možnost vidět servisní cvrkot mistrovství světa v čele s perfektně sehranými mechaniky továrních stájí a v neposlední řadě i nakoupit upomínkové předměty. Hala byla narvaná k prasknutí a ve chvíli závěrečné tiskovky dne se nebylo opravdu možné hnout z místa.

V neděli nás už čekal odlet domů v takovém čase, že jsme stihli už pouze návštěvu na RZ16 Ringsaker2. Zakotvili jsem na diváckém místě zhruba v polovině zkoušky a opět to byla správná volba. Vozy jsme viděli po krátkém horizontu přiletět do úzké levé následně pravá kolem kamene a táhlá pravá, ve které jsme stáli, a mezi balíky slámy a opět dolu za horizont. Po průjezdech světové špičky a nafocení vozů asi z největší blízkosti za celé 3 dny, bylo především jasně znát, že Honza Kopecký zatáhl a opravdu viditelně zrychlil. BRAVO Honzo. Pak přišli S1600 s pěknými průjezdy a několika krizovkami včetně zavrtávání aut do sněhových bariér.

Nejhezčí byla rozhozená Fiesta po doskoku a zaboření předku, diváci měli co dělat aby ji vytlačili z bariéry. Pilot se ale otočil do protisměru a při pokusu vrátit se zpět přes ruční brzdu zůstal viset opět v barieře napříč cesty. Řidič následujícího Clia S1600 zachoval až neuvěřitelně chladnou hlavu a proletěl pod plným plynem mezerou tak akorát na auto a za jásotu přihlížejících fanoušku pokračoval jakoby nic. Opět skvělý zážitek na který člověk nemůže zapomenout.

Pak už jsem se jen dlouhými pohledy rozloučili s nádhernou norskou krajinou, v duchu poděkovali všem, kteří se podíleli na pořádání Rally Norway za skvělou práci, jezdcům a týmům za krásné zážitky a fanouškům za úžasnou atmosféru závodu mistrovství světa a vydali jsme se směrem letiště Oslo. Po vrácení auta do půjčovny a krátkém rozloučení s Petrem jsme nasedli na letadlo a zamířili domů.

Deníček z Rally Norway od VTECa a Bemana

V Jihlavě 22. února 2007

Zdroj - stránky týmu: Cesta BRT k Vikingům

-EdaK-

Kopeckého úspěšná neděle v Norsku 2007	Kopeckého úspěšná neděle v Norsku 2007
Kopeckého úspěšná neděle v Norsku 2007	Kopeckého úspěšná neděle v Norsku 2007
Zobrazit celou fotogalerii