Po dvou uklouzaných soutěžích využili Martin s Petrem velmi dobře zorganizované soutěže v Pelhřimově k vyladění spolupráce uvnitř vozu a také k obnovení návyků z jízdy na suchu. Treninkové svezení s treninkovým autem proměnili v umístění na třetím místě a pak se již věnovali přípravě na další díl domácího šampionátu. Valašská část této soutěže byla pro Martina velkou neznámou, protože zde startoval poprvé, proto přišly vhod zkušenosti Petra Nováka, pro kterého se naopak jelo na domácí půdě. Slovenskou část již Martin znal z minulého roku, kdy zde po zdravotních problémech, dokončil na pátém místě ve skupině N.

 

Ostatně i letos bylo slyšet, jak Martin pokašlává, ale na výsledek to tentokrát výrazný vliv nemělo. Vždyť hned na první rychlostní zkoušce, kterou byl vyhlášený Troják, zajel pátý čas, osm vteřin za vítězným Krestou. „Začátek nám vyšel, ale na druhé jsem vyrobil hodiny, zhasnul nám motor a dlouho jsem nemohl nastartovat. Pak se jela Bystřička, to je strašně těžká vložka a já platil nováčkovskou daň. Tempo jsem měl dobré, vydržel jsem i fyzicky, jen jsem nedržel všude, kde by se mělo. Spíše jsem se soustředil na čistotu průjezdu, abych nejezdil tolik smykem.“

 

Chyba na Malhoticích znamenala pokles na osmé místo, kde vytvořili spolu s Trněným a Bérešem trojici bojující o šesté až osmé místo. Druhé průjezdy, bohužel bez Trojáku, který se Martinovi poprvé tak povedl, věnoval posouvání hranic při brždění, což přineslo také zlepšení časů na Malhoticích a hlavně na Bystřičce, když zajeli šestý čas. „Byl jsem spokojenější, ale mrzelo mně, že se nejela první vložka. Nasazení již bylo větší, ale taky jsem to občas přehnal a jezdil i mimo cestu,“ řekl Martin před třetím kolem, do kterého nastupoval jako sedmý o jednu desetinku před Trněným, rovněž na octavii.

 

Během posledních tří rychlostních zkoušek první a přiznejme si, že i náročnější etapy, se Martinovi s Petrem podařilo zopakovat umístění mezi první pěticí a díky smůle Trinera i Trněného postoupil na šesté místo. „Mohlo to být ještě lepší, ale na Trojáku, jsme šli po chybě ven a vysypalo se nám boční okno. Prach nám šel do očí a moc jsme toho neviděli. Spokojený jsem byl s časem na Bystřičce a těšil jsem se na souboj s Jožkou v okolí Púchova,“ naznačoval Martin své cíle před druhou etapou.

 

Noční déšť s bouřkou však situaci lehce zkomplikoval a když připočteme ztrátu zaviněnou zamlženým předním oknem Martinovy octavie, narostl Bérešův náskok o více než půl minuty. Ani na dalších rychlostkách se Martinovi nepodařilo svého slovenského soupeře porazit. „Po první vložce, kde jsme dost ztratili, jsem se nedokázal chytit a myslím, že lepší to už nebude. Budeme se snažit nějak dojet. Tratě se mi moc nelíbily, protože si myslím, že síla WRC je v zatáčkách a přijde mi škoda jezdit s takovým nářadím po dlouhých rovinách s šestkou v omezovači. Zajímavá byla snad jen desátá vložka Domaniža – Pružina,“ ubíral Martin ze svého večerního optimismu.

 

Závěrečná část přinesla přeci jenom jihlavsko – otrokovické posádce postup v pořadí, to když pro poruchu odstoupil Béreš a také Štěpán Vojtěch musel výrazně zpomalit. S umístěním tedy mohla být spokojenost. „S umístěním ano, ale s výkonem zejména v neděli ne. Občas mi něco vyšlo, ale včera to bylo lepší,“ přiznával Martin v cíli a pokračoval: „Časy nebyly nejrychlejší a vím proč. Vím, kde kluci drží a kde na mně získávají. Spokojený jsem s tím, že mi vycházelo to, co jsem si přál a auto jsem si již trochu osahal. Snad už vím o co jde a bude to lepší,“ uzavřel člen prozatím druhé posádky domácího šampionátu v automobilových soutěžích.

 

 

JIPOCAR Racing

oficiální stránky týmu : http://www.martinprokop.com