Na Rallye Český Krumlov se představila také západočeská posádka Robert Vodička a Pavel Dobiš. Startovali s vozem Škoda Felicia za tým AK Rallysport Příluky v AČR. O lepší než desáté místo ve třídě A5 je připravila technická závada.

Soutěž v Českém Krumlově patří mezi oblíbené soutěže Roberta Vodičky. V loňském roce zde bojoval o umístění na stupních vítězů a tak není divu, že se těšil i letos.

“Krumlov je nádherné město. Přestože se v posledních letech dění a servis částečně přesouvají do Budějovic, náš tým vždy sídlí v Krumlově. Večerní procházky po městě a návštěvy místních hospůdek a pivnic mají své neopakovatelné kouzlo. Samotná soutěž je nádherná. Podíl na tom má jistě i jaro, kdy vše kvete. Tratě rychlostních zkoušek jsou hodně těžké. Názvy jako Malonty, Kohout, Svatý Ján, Zátoň, Přídolí a další mezi soutěžáky za ta léta už výrazně zakořenily,“ zahájil své povídání k  soutěži přeštický pilot.

„V letošní sezóně pořadatelé erzety ještě natáhli a podařilo se jim udělat velmi těžkou soutěž. Osobně mám dlouhé rychlostky rád, přestože u tohoto systému hrozí při případném rušení ztráta mnoha ostrých kilometrů. Letos však vše klapalo stoprocentně. Nadšen jsem byl také z erzet za tmy, kterých je v posledních letech nedostatek.

Také supererzeta se ukázala být dobrým tahem i když je jinak nepreferuji. Zde se ale sešlo hodně diváků a viděli i servis, který byl prostorný. Potěšily mě rovněž tiskové zprávy k soutěži od pana Dolejše. Snažil se informovat o přípravách a programu rallye i laickou veřejnost,“ nešetří slovy chvály Robert. Stejně jako na předchozích soutěžích má však výhradu k vysokému startovnímu číslu.

„Na Jänneru jsem vyfasoval číslo 123 a Vlasta Hodaň dokonce 136. Někteří soupeři ve třídě měli třeba 60. Na Šumavě to bylo podobné. V Krumlově jsem měl 63 a první v naší třídě 39. Znamená to dost velký časový rozdíl mezi soupeři ve třídě a mnohdy odlišné podmínky. Někdo jede za světla, jiný za tmy. A to ani nemluvím o případném sněhu a dešti. Na Jänneru před nás navíc zařadili staršího pána s golfem. Dojížděli jsme ho na každé erzetě po šesti kilometrech.

Ten chudák byl už tak vynervován díváním se do zpětného zrcátka, že ztratil koncentraci a havaroval. V Krumlově jsme bohužel byli nuceni jet SupeRally. Znamenalo to zařazení až za jezdce třídy N1 a mnoho předjíždění. Na Malontech jsme dojeli i auto startující tři minuty před námi,“ neskrývá zkušený pilot rozčarování nad mnohdy nesmyslným sestavením startovní listiny.

„Po úvodních erzetách jsme dostali do rukou výsledky a zjistili jsme, že musíme trošku přidat. Těšili jsme se na tmu, ale cestou ze servisu na pátou erzetu se porouchalo řazení a zůstali jsme stát. Asi po patnácti minutách se nám podařilo provizorně zařadit třetí rychlostní stupeň a jeli jsme ke startu zkoušky, kde rychlost opět vypadla. Po chvíli jsme mohli řadit pětku a šestku.

Vzhledem ke třem zbývajícím erzetám, kde by nás navíc čekala Zátoň do kopce, jsme se rozhodli nepokračovat a využít systému SupeRally, přestože nejsem jeho příznivcem,“ vysvětluje Robert důvod nedokončení páteční etapy.

„Díky velkému nasazení mechaniků se auto podařilo v půl jedné v noci opravit a přes penalizaci patnácti minut jsme se, po poradě s majitelem auta Pavlem Prášilem, rozhodli pokračovat. Chtěli jsme si soutěž především užít. Hlavně ty dlouhé erzety byly super. Doufali jsme také v konfrontaci se soupeři ve třídě A5. Bohužel nás zpomalovalo to předjíždění. Každopádně bych chtěl poděkovat za uhýbací manévry Pfeifferovi s polem.

Vždy se nám snažil okamžitě uvolnit cestu, ale třeba na Malontech a Kohoutu jsme ho dojeli v úzkém a tak jsme za ním jeli pořádný kus. Poděkování patří i děvčatům s hondou a Jinderlemu, jedoucímu na blinkry. Překvapila mě skvělá konkurence a vyrovnanost ve třídě A5. Všichni jeli hodně rychle a fungovala i technika. Nebýt dvou havárií, dojeli jsme všichni, což v ápětkách nepamatuji,“ hodnotí sobotní etapu Robert Vodička.

„Já, Pavel a myslím, že i mechanici v čele s majitelem auta Pavlem Prášilem, jsme si soutěž parádně užili. Spokojenost panuje i s autem, přestavěným po velké havárii Filipa Balleka v Okříškách během několika dní do nové karoserie. Nebýt vady materiálu na již zmíněném řazení, fungovalo by vše stoprocentně. Jsem rád, že jsme po loňském výpadku na poslední vložce tentokrát dojeli až do cíle. Atmosféra v Jelení zahradě je vždy fantastická. Chtěl bych jménem naší posádky poděkovat fandům, kteří nás na rampě přivítali potleskem, přestože jsme jeli SupeRally a obsadili až desáté místo ve třídě,“ zakončil povídání Robert Vodička.


 Vlastimil Resl

Motorsport-review.cz

Tisková informace posádky Vodička – Dobiš

Český Krumlov 2007	Český Krumlov 2007
Český Krumlov 2007	Český Krumlov 2007
Zobrazit celou fotogalerii