Automobilový závodník měl před pondělní zkouškou velmi nabitý program. Poslední vědomosti nabíral na letištích a v hotelových pokojích. Přiznává, že byl nervózní. Jako na startu velkého závodu. Teď už ale myslí na další studium, zanedlouho nastoupí k přijímacích zkouškám na Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně.

„A pak si udělám prázdniny,“ těší se devatenáctiletý závodník. Od Jarní ceny Brna (28.-29. 4), v níž jel poprvé s Lamborghini Gallardo, se až do maturity doslova nezastavil. Parádním druhým místem se s „Lambem“ zaskvěl v šampionátu European FIA GT3 v britském Silverstone, pak ovládl úvodní dvojzávod série Česká pojišťovna Škoda Octavia Cup v Mostě a téměř celý studentský svatý týden prožil v Bukurešti při pokračování „gétetrojek“.

„Učil jsem se všude,“ líčí exmistr Evropy motokár. „V letadlech, v odbavovacích halách, v hotelích. Jen na závodiště jsem školu netahal. Tam jsem se musel soustředit jen a pouze na auto, taktiku, soupeře. Mám radost, že se to nakonec povedlo.“  K maturitě šel téměř rovnou z letadla. Přiletěl totiž nad pondělním ránem, kdy jej zkouška čekala.

Nejvíce se obával češtiny a strojírenské technologie. „Angličtinu jsem naopak bral jako spíše oddech. Díky tomu, že už dlouho jsem hodně ve světě, jazyk mi docela jde,“ vypráví mladší z dvojice závodnických bratří. Rodný jazyk nakonec zvládl za dvě, obávaný odborný předmět za tři, celkový Janišův maturitní účet je „za osm“ plus výborná za praktickou zkoušku.

„Byl to stres. Hlavně jsem se děsil neuvěřitelného množství možných chytáků v literatuře, strojařinu jsem měl nakonec jakžtakž našprtanou,“ vrací se k maturitě. Na oslavy zkoušek ještě neměl čas, ani s přítelkyní Monikou si k úspěchu nepřiťukli. „Dnes máme maturitní večírek, ale na žádný velký mejdan to nevidím,“ říká Erik Janiš. „Dám si jen přípitek a pobavím se. Nechci nabourávat docela přísný a přitom účinný plán životosprávy od mého trenéra i kolegy Jaromíra Jiříka.“

Na Baťovu univerzitu se hlásí s jasným cílem. „Nemůžu spoléhat na to, že budu celý život závodníkem, musím zkrátka myslet na zadní kolečka a získat nějaké pořádné vzdělání. Kdoví, třeba někdy budu manažerem nebo šéfem stáje. Do studia se opřu stejně jako do každého závodu,  tedy na sto procent,“ má jasno.

Jakmile dnes přijel za maminkou Marií do rodinné firmy Ford Janiš Motorsport, dal si sklenici vody a maturitní vysvědčení položil vedle na stůl. Za chvíli na dokument dal svůj mobilní telefon. Z jeho displeje se na něj smál otec Jaroslav. Radost ze synova úspěchu si u společného stolu užít nemohl, neboť před lety zahynul při dopravní nehodě.

„Vždy, když vyhraju nějaký závod, podívám se na mobil, a řeknu: Díky moc, tati. Byl to on, kdo mě přivedl k závodům a ke všemu mi pomohl. Dneska mu děkuji zas,“ dodal Erik Janiš.

BPA