Kraťasy si neberu!!!

Tak takováto sms zpráva probudila Milana Svobodu, který právě vstával do deštivého rána pod hradem ve Šternberku. Počasí skutečně signalizovalo nadějné šance pro získání maxima evropských bodů na domácí půdě, protože voda na trati vadí mnohem více soupeřům, než pelhřimovskému pilotovi.

“Pro závod jsme připravili  3 sady různých směsí pneumatik a oproti loňsku mám 50 koní k dobru” - líčil před závodem svoje naděje na úspěch. A že opravdu moc chtěl , to ukázala první závodní jízda, která se jela za drobného deště, ale oproti loňské první jízdě, kterou Milan vyhrál, bylo vody na trati méně.

“Ve výjezdu ze spodní partie zatáček se mi utrhl zadek auta. Bylo to dost nečekané a udělal jsem na rovince hodiny.” Na stejném místě, kde “hodinařil” Milan, skončili také po hodinách ve druhé jízdě Waldy a Sasz. I Napione si zde škrtl o svodidla. “Okamžitě jsem pokračoval v jízdě, ale v partii pod Lipinou mne zastavili pořadatelé z důvodu havárie Jozífka” (týmový kolega Jozef Tóth). Smůla Jozefa Tótha přinesla štěstí Milanovi v podobě opravné jízdy.

“ Ani v opravné jízdě však auto nesedělo podle očekávání a po návratu do depa jsme zjistili, že mám vadný zadní tlumič, takže na druhou jízdu jsem si vypůjčil oba tlumiče z Jozífkova nepojízdného auta”

Milanovi se podařilo zajet v opravné jízdě o 4 sekundy rychleji, než v loňské deštivé první jízdě, ale stačilo to jen na druhé místo za Bormolinim, sic to bylo jen pár desetin. Odpoledne déšť ustal a trať začala osychat. Milanovi bylo jasné, že pro umístění na bedně na takto rychlém kopci by musel mít náskok z deštivé jízdy více jak 10 sekund. S blížícím se startem do druhé jízdy Milan vzýval všechny nadpřirozené síly, aby snesly na trať druhou nadílku vody.

“Mraky se kolem Šternberka honily celé odpoledne. Brácha Jirka natáčel v zatáčkách nad Lipinou a tvrdil, ať jedu určitě suché gumy, protože, vršek je úplně suchý a nad kopcem je jasno. Zvolil jsem tedy tvrdší variantu suchého obutí. To ale nebyla dobrá volba, jelikož těsně před startem začalo drobně pršet. Vůbec jsem se nemohl odlepit od startu a auto nefungovalo ideálně ani v druhé polovině trati, kde bylo skutečně sucho.”

Výsledný součet časů obou jízd Milana zařadil na absolutně 5. Místo, což nebylo vzhledem ke kvalitě konkurence nijak špatné, ale Milan byl trochu zklamaný a posteskl si: “Faktem je, že oproti loňsku zejména Italové výrazně na vodě zrychlili, Dušanovi Neveřilovi značně pomáhá krotit přebytečné koně kontrola trakce a já mám vůz cca o 10 kilo těžší, než byla loňská Dallara. A výkony šternberských favoritů Andera Vilarina a Bormoliniho jsou z říše snů…”

Další závod Mistrovství Evropy bude za 14 dnů v Německém Trieru u Lucemburských hranic na úzké a rozskákané trati.

 
PR

Zobrazit celou fotogalerii