Rozmary počasí začaly už při první kvalifikaci, v níž si vůz AMR Larbre Competition 008 DBR9 vyjel pole position, aby v samotném závodu dojel třetí.

Dva vozy na stupních vítězů jsou vizitkou výkonů a spolehlivosti speciálu DBR9, jenž je odvozen od silniční verze DB9. Vítězný vůz 009 startoval v sobotu ze čtvrtého místa a po většinu závodu sváděl tuhé boje o vedení s týmovým kolegou 007. S příchodem noci dělilo oba britské vozy pouze deset vteřin a ve vizuálním kontaktu zůstaly až do nedělního rozbřesku. Pak si vůz 007, pilotovaný triem Tomáš Enge, Johnny Herbert a Peter Knox, udělal malý výlet mimo trať, což mělo za následek poškození přední části vozu a osmiminutovou opravu.

Při snaze deficit vymazat vyletěl vůz 007 z dráhy znovu během předjížděcího manévru v boji o třetí místo kolem nedělní sedmé hodiny ranní. Toto zdánlivě neškodné zaváhání však mělo za následek sérii dalších souvisejících problémů, jelikož ostré kameny v únikové zóně poničily pneumatiky, brzdy a řemenici alternátoru. Po několika zastávkách v boxech se číslo 007 muselo smířit s konečnou čtvrtou příčkou ve třídě.

Celkem se letošního 75. ročníku legendárního závodu zúčastnilo šest vozů DBR9 - po dvou za týmy Aston Martin Racing a AMR Larbre Competition a po jednom v barvách týmů AMR BMS a Team Modena.

Celá šestice dojela do cíle, vůz AMR BMS skončil ve třídě šestý a jedenáctý celkově, zatímco vůz Team Modena byl desátý ve třídě poté, co do něj kolem třetí ráno zezadu narazil prototyp LMP2. Auto jezdilo na čtvrtém místě ve třídě, strávilo ale dobrou půlhodinu v boxech.

Vůz s číslem 006 týmu Larbre dojel ve třídě na třinácté pozici po solidním výkonu v podmínkách, které zaskočily i mnohem zkušenější soupeře.

Vítězné posádce Brabham - Rydell - Turner se zásadnější potíže vyhýbaly, nemluvě o proměnlivém počasí, jež dělalo z volby správného obutí loterii. Po deštivém odpoledni a veskrze suché noci se déšť opět vrátil ke konci závodu.

David Brabham, který jel závěrečný úsek v průtrži mračen, prohlásil: „Řekl bych, že poslední kolo letošního ročníku bylo tím nejdelším v mém životě. Pro množství stojící vody bylo nesmírně obtížné odhadnout správně míru adheze. Snažil jsem se jenom dojet v bezpečí do cíle a myslím, že tento výsledek je fantastickou souhrou tvrdé práce nejen mé, ale i Darrenovy, Rickardovy a celého týmu.“

Rickard Rydell, jenž provedl vůz ošidným ránem plným mlhy a mrholení, řekl: „Bylo skvělé startovat tu s tak dobrým a profesionálním týmem. Zvítězit takovým způsobem je mimořádné.“

Výkon Darrena Turnera zahrnoval i famózní trojnásobnou, skoro tříhodinovou porci za volantem v sobotu večer. Anglický jezdec k tomu řekl: „Bylo to fantastických čtyřiadvacet hodin. Byl jsem v programu Aston Martin Racing od samého začátku v roce 2005 a závod v Le Mans pro mě byl vždy tak trochu nedokončenou prací. Teď jsme to konečně dokázali a dnešek je pro všechny u Aston Martinu výjimečný.“

Pochvaly směřovaly na jezdce, skropené na stupních vítězů šampaňským i nedělním lijavcem, rovněž od managementu Aston Martinu. Jeho předseda, David Richards, řekl: „Vidět Aston Martin na prvním místě v Le Mans, znovu po téměř padesáti letech, je pro každého, kdo má kdekoli na světě s Aston Martinem co do činění, opravdu velkolepý úspěch.“

Dr. Ulrich Bez, generální ředitel Aston Martinu, prohlásil: „Od našeho posledního vítězství v roce 1959 dominovaly závodu v Le Mans jiné vynikající značky. Letos jsme tu ale měli víc vozů než ostatní a všechny dojely do cíle: šest ze šesti, včetně vítěze GT1. Byl to pro Aston Martin skutečně historický den a já jsem nadšen.“

Vítězný vůz DBR1 z roku 1959 se v sobotu ráno objevil v závodu legend, jenž se konal před hlavní událostí víkendu; za volantem seděli Sir Stirling Moss a Dr. Bez. O 48 let později bude dalším zastavením vítězného speciálu Aston Martin DBR9 goodwoodský festival rychlosti 23.-24. června.

Krásné  foto Martina Straky najdete zde

BPA