Jste hodně zklamán, že jste v Le Mans neprodloužil rekordní počet pole position kategorie LM GT1 a pak neuspěl i v samotním závodě?
„ Zklamaný nejsem, protože jsme pro úspěch udělali maximum, jen to zkrátka nevyšlo. Kvalifikace se jela většinou za deštivého počasí a vlastně jen v jednu chvíli byla trať suchá. To byl jediný okamžik, kdy se dalo zajet rychlé kvalifikační kolo. My jsme tuto příležitost propásli, protože jsme se stále věnovali hlavně nastavení vozu pro závod. Na druhou stranu všichni viděli, že nejrychlejší jsme my. Po testu a kvalifikaci dostalo auto nový motor. Výkonnější a zároveň vytrvalejší. V závodě to pak bylo znát. Po startu z desátého místa jsme šli docela rychle vpřed a závodu s přehledem vládli. Hlavně v noci jelo skvěle, za tmy se mi také podařilo zajet nejrychlejší kolo závodu. Bylo to zkrátka výborné závodění.“

Až do nočního dramatu v zatáčkách Porsche…
„Havárie Johnnyho Herberta byla pro nás rozhodujícím okamžikem Le Mans. Mimochodem na stejném místě jsem měl dvakrát krizi i já. Je to velmi těžké místo. Opačně klopená zatáčka, kluzký asfalt, mírný horizont… Johnny se sice dostal k mechanikům, kteří v boxech dali vůz dohromady, nicméně nabrali jsme velkou ztrátu – čtyři kola. Ve zbytku závodu jsme soupeře stíhali, jak to jen šlo, ale v neděli dopoledne při další rána.“

Myslíte vaše divoké hodiny přes obrubník zatáčky Indianapolis?
„Přesně.“

Vaše stíhací jízda třetího Christophe Bouchuta byla famózní, režisér přímého přenosu téměř nepřepínal na jiné záběry, nicméně nepřehnal jste svou snahu?
„To ne. Od vedení týmu jsem měl jasný pokyn: Tomáši, jeď, co to dá. „Topil“ jsem tedy, jak to jen šlo. Stáhl jsem minutovou ztrátu a pokoušel se Bouchuta předjet, jenže on mě blokoval. Dvakrát, třikrát, jsme se navzájem předjeli, dokonce jsme o sebe i ťukli. Francouz si tímto manévrováním docela zavařil, protože dostal od týmu pokyn, aby mě pustil, jenže on neposlechl. Jel s třetím továrním astonem, který měl stejný motor i další díly jako já. Zatímco mě za stíhací jízdu chválili, jemu vyčetli, že neuposlechl příkaz.“

A co samotné hodiny, jel jste takzvaně za hranou?
„Dostal jsem do vzduchového pytle Bouchutova astona a ztratil přítlak na zadek auta. To navíc po noční havárii Johnnyho Herberta nebylo ve stejné kondici jako předtím, takže stačilo málo a už jsem se točil. Byla to velká škoda, měli jsme šanci být za předpokladu jen i drobných problému Corvetty druzí. Ale už je to pryč.“

Jak byste zhodnotil závod z více pohledů – diváci, počasí, konkurence…
„Byl jsem v Le Mans pošesté a letošní bitva byla jasně nejtěžší. Kromě největší konkurence hrálo vlekou roli počasí. Silné deště zásadně ovlivnily průběh závodu. Je skvělé, že se nic vážného nestalo, nicméně především na dlouhých rovinkách je to v takových podmínkách hodně těžké a nebezpečné. Musím ještě zmínit diváky. V Le Mans jsou vždy skvělí a letos jich přišel opět rekordní počet, přes čtvrt milionu. Je fantazie závodit v takovém prostředí, obzvlášť když podél trati vlají i české vlajky.“

Teď vás čeká Monza, vaše druhá letošní účast v šampionátu FIA Grand Turismo. Pojedete stejně jako v čínské Žuhaji s Timem Mullenem?
„Ano, soupiska mého týmu Scuderia Ecosse se nemění. Druhé Ferrari 430 budou řídit Chris Niarchos a Andrew Kirkaldy.“

Monzu máte asi v oblibě, že? Je extrarychlá, což vy máte nejradši a také jste zde prožil jeden z velkých okamžiků kariéry…
„Monza a původní Hockenheim vždy patřily k mým oblíbeným místům. Nedaleko Milána jsem navíc jel svou první Grand Prix F1 a skončil v ní dvanáctý, takže je to tak, na Monzu se vracím vždycky rád. O víkendu nás tam čeká hodně těžký závod. Kvalitních posádek s dalšími ferrari i s vozy Porsche je spousta, velkou roli bude hrát počasí. Má být vedro a to je pak velká loterie hlavně v otázce pneumatik. Kéž by naše pirelli byly lepší než michelinky od konkurence. Po závodě zůstaneme v Monze, protože nás čekají testy. Doufám, že budeme úspěšní, abychom v příštích závodech, i v zářijovém Brně, byli co nejrychlejší.“

BPA