Suzuka 8 hodin - závod

Japonská Suzuka o víkendu hostila další ze závodů světového šampionátu Endurance. Jubilejního 30-tého ročníku se poprvé zúčastnil i český jezdec Kuba Smrž a znova úspěšně. 

Rok co rok se legendární osmihodinovka na závodišti v Suzuce, stává místem, kde si všechny japonské továrny tak trochu „vyřizují své účty“. Z toho důvodu je pole startujících nabito zvučnými jmény, ale i spoustou domácích kamikadze, jenž touha uspět žene až k neuvěřitelným výkonům. Startovní pole je přeplněné a propustnost trati malá, takže nakonec se ani všichni přes husté kvalifikační síto nedostanou. Ani letos tomu nebylo jinak.

Startovní listina byla prošpikována jmény: Carlos Checa, Norick Abe, Yukio Kagayama, ale našli by jste tam i lídra superbikového šampionátu Jamese Toselanda. Nabídku pořádně si zazávodit však dostal i český jezdec Kuba Smrž. Tři týdny před MS Superbiků v Brně se ozvali zástupci německého týmu RMT21 a přemlouvali Jihočecha ke startu.

On dlouho vzhledem k nabitému červencovo-srpnovému programu zvažoval, nakonec však nabídku přijal. A tak hned v pondělí po ne zcela vydařeném superbikovém víkendu v Brně odletěl Kuba Smrž do Japonska.

Jakub Smrž:
„Po závodě v Brně, jenž se mi nepovedl, byl závod v Suzuce nakonec skvělý způsob k „vyčištění“ hlavy. Neodlétal jsem s žádným cílem, protože o svých týmových druzích stejně jako o fungování celého týmu jsem nic nevěděl. Poprvé jsem je viděl až na letišti v Dubaji. Jediný co jsem znal byl motocykl, se kterým jsme měli startovat. V uvozovkách řečeno stejná Honda s jakou jezdí můj brácha třídu Superstock, akorát oni jsou permanentním týmem ve třídě Superbiků.

 Přihlášených 82 posádek donutilo pořadatele pole rozdělit na 2 skupiny. K závodu však bylo připuštěno jen 70 posádek. O dramatické situace s bláznivými Japonci nebyla nouze už při trénincích, kdy jsem jednoho musel dokonce „uklidit“ do kačírku, jak nebezpečně jezdil. Snažil jsem se co nerychleji adaptovat na nové prostředí a přesvědčit vedení týmu, že by měli motorku přednastavit jinak.

Jezdil jsem až o 2 vteřiny rychleji časy, než moji kolegové a bylo možné jet ještě rychleji. Do závodu jsme však startovali až z pozice 59. Po první hodině jsme byli na 37.místě, za další hodinu místě 42. Nemohl jsem se dívat na to, jak se propadáme a tak jsem se ze šéfem týmu domluvil, že začnu jezdit větší časové úseky nebo pojedu za někoho třeba i dvakrát. Postupně jsme pak ve výsledkové listině začali stoupat vzhůru. Za další hodinu jsme byli 38, pak 31, pak po dalších dvou hodinách 27.

Když už to vypadalo, že se nic nestane, tak jsem zkusil ještě závěrečný atak, protože osmihodinovka je oproti 24 hodinovém závodu ve své podstatě takový sprint a ono to vyšlo. Cílem jsme projeli na 24.místě celkově. Z permanentních týmů pak jako 7., což lze pro tento soukromý německý tým považovat za velký úspěch.

Byl to ode mne heroický výkon v tom strašném teplu, které v Japonsku panovalo, ale co, jsou to závody. A já si jel do Japonska opravdu zazávodit! Zítra letím večer zpátky do Evropy a pak rovnou do Brands Hatch k dalšímu dílu MS Superbiků.“

MPAFoto.com 

PR

Zobrazit celou fotogalerii