:: car.cz :: denní zpravodajství ze světa motorismu

Jiří Volf na Barumce umí. Po loňské desáté příčce se v silné konkurenci nabité zahraničními esy se špičkovou technikou rozhodně neztratil ani letos. Se spolujezdcem Františkem Rajnohou dovezli vůz Mitsubishi Lancer Evo IX na cílovou rampu ve Zlíně na výtečném 16. místě absolutně, navíc se dočkali od diváků na rampě ocenění za nejatraktivnějšími průjezdy.

Do soutěže Volf s Rajnohou vstoupili na páteční 'superspeciálce' v centru Zlína opatrněji a bez zbytečného riskování mezi obrubníky (38. čas mezi 101 klasifikovanými posádkami), od sobotního rána ale začali stoupat průběžným pořadím vzhůru a po prvním průjezdu dvojicí úvodních klasických rychlostních zkoušek (Slušovice a Pindula) poskočili na 23. pozici.

„Před soutěží jsem se trochu obával, jak pořadatelé zvládnou obrovský nápor diváků. Musím je pochválit, protože vše fungovalo, navíc musím poděkovat fanouškům. Nad tím, co jsme viděli ve Slušovicích, jsme s Frantou jen kroutili hlavami. Známý slušovický areál, to byla naprosto jedinečná 'rally-aréna', kde by se klidně okamžitě mohl pořádat Race of Champions! Něco podobného se na soutěžích nezažije často, navíc super atmosféra panovala v okolí Zlína po celý víkend!“ vysekl poklonu příznivcům Jirka Volf.

Stejná příčka patřila Jurovi s Frantou i po následujících dvou sekcích (více než dvacetikilometrové vložky Halenkovice a Kudlovice a znovu Slušovice s Pindulou), aby do uzavřeného parkoviště po sobotní etapě (po RZ 9) předali svůj vůz jako jednadvacátí absolutně. „Vím, že jsem v sobotu - a pak i v neděli - mohl jet ještě rychleji, ale za daných podmínek to asi lepší být nemohlo. Na voze máme malé brzdy, k dispozici jsme měli na celou soutěž jen dvanáct pneumatik, z nichž pouze šest bylo úplně nových, přitom třeba Roman Kresta jich musel použit minimálně šestadvacet.

Právě pneumatiky byly náš problém. Na jedné erzetě nám tlak v gumách stoupl ze 2,1 na 3,1 atmosféry, takže se na kola nedalo příliš spolehnout a já jel raději na jistotu. Jednu krizi jsme v sobotu měli. Co chvíli jsme se vozili ze smyku do smyku a v jednom místě jsme na vytočenou pětku vletěli do pasáže, kde vázala levá zatáčka do pravé. Ojeté gumy mě nepodržely, naštěstí se mi podařilo situaci vyřešit, ale Franta mi pak říkal, že stačilo málo, chybná reakce a už bychom se váleli v kotrmelcích, čerstvá sada kol znamenala v následném průjezdu jistotu i při vyšší rychlosti,“ oddechl si brněnský dravec.

V neděli čekala na účastníky Barum rally Zlín 2007 trojice testů opakujících se ve dvou sekcích. Posádka Volf – Rajnoha se neustále posouvala vpřed a svou pouť zakončila na 16. místě absolutně, ačkoliv první z průjezdů legendárním Trojákem se neobešel bez netradiční komplikace: „Když jsem si před vložkou nasazoval nehořlavou kuklu, navlékl jsem si ji na hlavu i s vosou. Píchla mě asi čtyřikrátech místech u oka a já si pak na erzetě připadal jako u zubaře, který mi umrtvil polovinu obličeje.

Frantovi jsem slíbil, že pokud bych měl nějakou reakci a začalo by mi být zle, okamžitě zastavím. Naštěstí to nebylo třeba, zmrzlina vše zchladila a zastavila po cíli zkoušky,“ líčil po soutěži již s úsměvem Jura.

„Výsledek patří velkou měrou našim mechanikům, kteří si zaslouží obrovské poděkování za to, jakým způsobem dali vůz dohromady po havárii v Pelhřimově. S autem jsme neměli jediný problém, prakticky jsme se obešli i bez škrábance, který je jen na spodku předního nárazníku, což je důsledek jednoho ze skoků,“ děkoval pilot.

Barum rally Zlín 2007 zahalil v sobotu stín tragické havárie posádky Pavel Karlík – Luděk Kocman na třetí rychlostní zkoušce, která otřásla všemi soutěžáky. „V rally samozřejmě není nic horšího, než když se něco podobného stane vašemu kolegovi a kamarádovi. Franta Rajnoha se navíc s Luďkem velice přátelil a do konce rally jsme jen těžko mohli myslet na cokoliv jiného. Za celý tým chci vyjádřit upřímnout soustrast rodině Luďka Kocmana a popřát všem jeho blízkým duševní sílu, aby se s touto bolestivou událostí dokázali vyrovnat.“