:: car.cz :: denní zpravodajství ze světa motorismu

Letošní Barum rally byla skvělá. Byla taky velice smutná. Náš rozhovor s posádkou Hondy Civic VTi - Michael Bartončík / Josef Bartončík jsme tedy pojali trochu jinak.

Ptát se někoho jak se mu líbila soutěž, ve které brzo odpadl pro poruchu, je divné. Začnu tedy něčím horším, smrtí. Myslíte na to někdy při soutěži nebo to probleskne před startem? Dokáže se normální člověk nebát, když letí po úzké hrbolaté cestičce lesem?

Pepa: Dovol, abychom úvodem alespoň touto cestou vyslovili upřímnou soustrast rodině našeho kamaráda Luďka Kocmana. Bohužel tentokrát rallye opět ukázala svou odvrácenou tvář. Vždy, když se něco podobného přihodí, přemýšlíš, zda má vůbec cenu riskovat život a zdraví, ale nakonec zvítězí ta touha sedět už zase v autě a prožívat to opojení závodů. Myslím, že po loňské Barumce vím o čem mluvím. Co se týká strachu, mohu mluvit pouze za sebe, protože ostatním do hlavy nevidím.

Občas mi v hlavě problesknou hodně chmurné myšlenky, ale při samotném závodě si je prostě nesmíš připustit, protože na rychlostní zkoušce může být každé zaváhání příčinou právě takových důsledků. A jinak strach mám a nejvíc zpravidla na startu 1. rychlostní zkoušky, v okamžiku, kdy se auto rozjede už na strach není čas ani místo.

Michael: Rallye je krásný sport, který bohužel někdy velmi bolí. Každý, kdo do závodního auta sedá, musí v koutku duše počítat i s tou nejhorší variantou, nicméně na trati závodu si to nesmíš připustit.

Viděl jsem vás jenom v pátek večer. Jaký panuje mezi soutěžáky názor na tyhle honičky po městě ala Need For Speed?

Michael: Osobně jsem si před startem celou městskou rychlostní zkoušku prošlapal pěšky, abych našel všechny schované obrubníky. Není to zrovna můj šálek čaje, protože se víc podobá okruhu než rallye, ale jízda v úžasném diváckém "kotli" je fascinující. Radost mi zkazilo jen auto, kterému přestalo fungovat variabilní časování ventilů a výkon tak klesl asi o třetinu.

Pepa: Opět mohu mluvit pouze za sebe a zcela upřímně považuji tyto atrakce za nutné zlo. Na druhou stranu je to krok, který v době začínající stagnace diváckého zájmu vrátil rallye do středu dění a každý, kdo byl ve Zlíně v pátek večer, musí uznat, že atmosféra byla fantastická. Byť to nedělám často, musím tentokrát smeknout před pořadateli, protože zvládnout přes sto bláznů v závodničkách a neuvěřitelnou masu diváků je téměř nemožné a já nezaznamenal sebemenší problém.

Michael: Michal Večerka je výborný spolujezdec a skvělý parťák, bohužel měl povinnosti v týmu a nemohl mě navigovat, takže jsem na poslední chvíli sháněl spolujezdce a nakonec jsme to vyřešily rošádou s Petrou Mynářovou. I když mi brácha vyhrožoval, že bude číst noty tak rychle jak v micákovi a já podle toho budu muset jet, jelo se nám dobře a je velká škoda, že jsme museli odstoupit už v půlce soboty.

Pepa: Bohužel Michal Večerka byl pracovně vytížen a nemohl, takže jsem po dvou letech usedl opět do Hondy a na mé místo v micákovi vedle Ladi (Vladimír Barvík) se posunula Petra. Byly to takové škatule hejbejte se, ale asi jediné možné řešení, protože vzít si na tak těžký závod, jakým je Barumka, úplně nového spolujezdce, by bylo přinejmenším riskantní.

Michael: Ač mě to hodně překvapilo, na RZ Halenkovice už v úzkém lesním úseku přišlo i na občasné přibrzďováni ze strany spolujezdce a je asi dobře, že jsem poslechl. Jinak v autě poslouchat musím, protože když neposlechnu, tak na mě strašně řve.

Všiml jsem si, že uvnitř závodního auta vozíte plechovou SPZku. Je to ta místo které je na předním nárazníku nálepka? Když vás staví policie, kontroluje tu vnější, nebo vnitřní?

Michael: Trochu mě pobavilo, že nové zelené registrační značky se už vydávají přímo s nálepkami a nálepek se dodávají 3 ks. Na ministerstvu asi přepokládají časté výměny předních částí karoserie.

Pepa: My jezdíme slušně a dodržujeme předpisy, takže nás policie nestaví. Jen v sobotu vedle nás stáli s felicií na semaforech a chtěli si dát závody. Jenomže závoďte s někým, když můžete jet maximálně padesát. Jinak je to ta registrační značka, která normálně bývá ve předu a je místo ní nálepka.

Nešli jste si v sobotu odpoledne a v neděli čas a podívali se na Barumku očima diváka? Co na to říkáte?

Michael: Letos jsme se dívali jen na městkou v pátek večer a musím uznat, že super dvoutisícovky jsou opravdu kvalitní náčiní. Jízdní vlastnosti v porovnání s ostatními auty zcela nesrovnatelné.

Pepa: Dívali jsem se v pátek na městkou RZ a mám k tomu jediný poznatek. Auta kategorie S2000 rozhodně nepatří do skupiny N4 a rozhodně se s nimi nedá závodit s micákem. Pokud to někdo na Barumce dokázal, tak musel jet jako šílenec.