Třetí start s Hondou Civic Type-R, připravenou týmem Honda Hasík, proměnila dámská posádka Kateřina Trojanová – Jana Pluhařová ve vítězství ve třídě N3. Pravda, přispělo jim i štěstí, ale to, jak známo, přeje připraveným. O tom, že zlatý věnec skončil v povolaných rukou svědčí skvělé časy na perle SEAT Rallye, kterou jsou proklínané i milované, pětadvacet kilometrů dlouhé Malonty.

 

„To máš ode mne k svátku,“ řekla při odjezdu z posledního servisu směrem k cílové rampě v Českém Krumlově Katka Trojanová své spolujezdkyni Janě Pluhařové. Samozřejmě, že měla na mysli vítězství ve třídě N3, které spolu vybojovaly v rámci SEAT Rallye. O tom, že je Kateřina první dámou českých soutěží se nepochybovalo a od minulého víkendu to je i „úředně “ potvrzeno. „Obě jsme si prvním místem splnily svůj velký sen. Před soutěží nás ani ve snu nenapadlo, že bychom mohly dojet tak vysoko. Měly jsme i hromadu štěstí, ale tak to při rallye chodí,“ zářila radostí Kateřina poté, co převzala zaslouženou odměnu.

 

Zpočátku se soutěž vyvíjela tak, že Katka s Janou budou bojovat o třetí místo s Václavem Stejskalem, zatímco čelo opanovala dvojice Petr Křížek a Antonín Tlusťák. Po první etapě dámská posádka zaostávala za cliem Václava Stejskala o 16,7 vteřin. „Polovinu z tohoto náskoku na nás Václav najel na Tisovce, která mi moc nesedí a zbytek přidal na poslední sedmé vložce. Ráno se s ním chceme poprat o třetí místo,“ slibovala Katka za svitu umělého osvětlení v nočním servisu v Českých Budějovicích. Přesně podle svého předsevzetí se pustily do prvních kilometrů malontské erzety a v cíli nevěřícně sledovaly, jak obsluha časomíry zapisuje na tabuli jejich čas. Byly totiž jen o necelých pět vteřin pomalejší, než Křížek, ale o minutu rychlejší než jejich rival Stejskal.

 

„Před startem si vzpomněla na slova táty, který mi vždy vtloukal do hlavy, že na takhle dlouhých vložkách si musím držet své tempo a zvolit ho tak, abych vydržela po celou dobu. Říkal, že se nesmím nechat uspat při projíždění zatáček a udržet si koncentraci. S kondicí jsem až tak velký problém neměla, protože jednak jezdím na koních a od doby co jsem přešla na dvoulitrová auta, tak dělám i denně kliky. Síla motorů mi dává hodně zabrat,“ poodhalila tajemství svého úspěchu Kateřina. Krátce po Malontech odstoupil Tlusťák a později i Křížek. V tu chvíli byl z plánovaného souboje o třetí místo boj o vítězství. O to víc se závodilo. Stejskal se na druhých Malontech dokázal o zlepšit o třičtvrtě minuty, ale ani Katka nezahálela a ke svému náskoku přidala dalších dvacet vteřin.

 

„Pak přišla ta nejhorší část soutěže. Věděly jsme, že takový náskok se už normálně nedá ztratit. O to víc jsem byla nervozní. Bála jsem se, abych nedělala chybu a vrcholem bylo, že na posledním Kohoutu jsem si připadala jako v autoškole. Byla z toho jedna velká krizovka, ale s dobrým koncem“ oddechla si Kateřina a Jana jí doplnila: „Za každou zatáčkou jsme viděly kámen o který jsme mohly udělat defekt. Navzájem jsme se ujišťovaly o tom, že nesmíme takovou šanci pustit a pokazit to nějakou hloupou chybou.“ Podařilo se. V cíli Kohoutu již čekal Katčin přítel Jaroslav Vančík  a ve chvíli, kdy byly výsledky ověřeny „přítelem na telefonu“, který sledoval internet, byl i prvním gratulantem. Hned poté Katka hlásila domů mamince, že vše dobře dopadlo a jsou šťastně v cíli. Obrovsky si oddychl i otec Karel Trojan, který zatím čekal v servisní zoně, kam se již blížil Karel junior (čtvrtý v kategorii produkčních vozů).

 

„Musím poděkovat v první řadě Janičce, protože odvedla ohromný kus práce a na vítězství má minimálně stejný podíl jako já. Skvělí byli i mechanici, kterým děkuju za přípravu auta i za práci, kterou při soutěži odvedli. Děkuju i Jirkovi Hasíkovi, který mi dal příležitost a skvělé auto,“  uzavřela Katka, ještě plná dojmů. Na cílové rampě Katku i Janu čekala sprcha šampaňským, které mechanici a přátelé skoupili snad ve všech otevřených obchodech v okolí. Oslavy probíhaly po celý večer a končily dlouho po půlnoci. Takové vítězství, zvláště je-li první, se musí přeci pořádně oslavit.

 

Poslední slovo patří opět Kateřině, pilotce vedoucí posádky dámského poháru: „Krumlovská soutěž byla vždy mojí oblíbenou a od letoška je již nejoblíbenější. Pořadatelé odvedli kus dobré práce, tratě byly krásné a když se podaří i uspět, tak opravdu není nic co bych si přála víc. Snad jen, aby se mi to povedlo ještě zopakovat.“