TOM KOTEK nejmladší šampión!!!

TOM KOTEK, člen Sunoco Racing Teamu se stal se svou Hondou Civic Type-R nejmladším Mistrem Evropy v historii rallycrossu

Poslední - desátý - závod seriálu Mistrovství Evropy v rallycrossu, který se konal 22. a 23. září na Autodromu v Sosnové u České Lípy, zapsal nové dějiny do kolonky "NEJmladší" Mistr Evropy! Po velmi napínavém závěrečném závodě, který byl kvůli nepříjemné havárii Litevce Martynase Padgurskise ve 4. kole zastaven a znovu opakován, se právě tady zrodil nový Mistr Evropy v Divizi 2, teprve dvacetiletý TOMÁŠ KOTEK!

Závod byl velice dramatický a tisíce diváků sledovalo souboj dvou závodníků Romana Častorala a Toma Kotka doslova se zatajeným dechem. Hlavně pak při opakovaném startu, kdy zasvěcení věděli, že je riziko defektu extrémně namáhaných dílů a že také nemusí závěrečný nápor vydržet. Roman šel do opakovaného finále zcela naplno a z jeho jízdy bylo cítit, že pokud to půjde, tak do Toma "nastoupí"... Ten však celou situaci vycítil a ve třetím kole ze šesti, v zatáčce po cílové rovině, záměrně pustil svého rivala před sebe, čímž mu sebral poslední možnost, jak si na titul Mistra Evropy 2007 sáhnout. Zcela s jistotou dojel Tom Kotek na druhém místě tohoto závodu a z pomyslného trůnu Evropského krále letošního ročníku rallycrossu ho už opravdu nikdo "nesundá".

Jsem opravdu šťastný. Je to můj první mistrovský titul. Ještě tomu ani pořádně nevěřím, že se to podařilo. Celý víkend se sice vyvíjel perfektně – vyhrál jsem měřený trénink, první i druhou sadu rozjížděk a do finále jsem měl zajištěn start z pole position. Další výhodou bylo, že se vedle mě do první řady postavil Polák Adam Kozak, se kterým mám velmi kamarádské vztahy. Start do finále se mi opravdu podařil. Vše bylo super až do třetího kola, ve kterém havaroval Padgurskis. Z opakovaného startu jsem měl opravdu strach. Každý rallycrossař ví, jak „bolí“ prasklá poloosa, roztržený kloub nebo defekt přehřáté pneumatiky. Po druhém startu jsem se opět ujal vedení před Romanem, který mě zpočátku zezadu trochu okusoval (tentokrát v mezích fair play).

Z výjezdu má ale naše Honda větší sílu a tak se mi podařilo poodjet na bezpečný odstup. Jelo se mi perfektně až do třetího kola. Najednou jsem zjistil, že vozidlo začíná být hůře ovladatelné. Musel jsem se okamžitě rozhodnout. Pokračovat dále v ostré jízdě na hraně s rizikem nehody a odstoupením nebo přepustit vedení Romanovi a dojet do cíle na jistotu. Volil jsem druhou variantu a v cíli jsem zjistil, že moje volba byla správná. Pravé přední kolo bylo sedřené až na drátěnou kostru, která byla v jednom místě porušená. Další kolo bych jel už po prázdném.
Z vítězství v Mistrovství Evropy mám obrovskou radost. Chtěl bych moc poděkovat všem, kteří na něm mají podíl. Každý děkuje mámě, tátovi, mechanikům, sponzorům a ono to bez nich opravdu nejde. Ještě přidám sestru a tetu Alici, a jednu paní, která se mě před třemi lety v Belgii zeptala, jestli bych nechtěl startovat s Hondou – díky Mirko.

Co dál? Ještě nás čekají letos nějaké závody, pak rozebrat auto do šroubku, aby bylo na jaře jako nové, připravené na obhajobu titulu. Rád bych startoval s novou Hondou Type-R, ale kvůli jedné sezóně je to moc veliká investice. Na a potom bych rád přešel do výkonnější třídy, uvidím na co budu mít. Každopádně Divize 1 s pěti sty koni je to, na co se těším – s Hondou samozřejmě.

PR

Zobrazit celou fotogalerii