:: car.cz :: denní zpravodajství ze světa motorismu

Všichni jsme určitě slyšeli vtip o tom, co jsou to smíšené pocity. Někteří z nás, nejspíš jen ti mladší, si ho dokonce pamatují. Plzeňsko-liberecké posádce Zdeněk Vlček - Josef Král se sice na právě odjeté Wurth Partr Rally Vsetín tchyně v nové „EVO desítce“ do propasti nezřítila, ale přesto takové pocity po jejím závěru mít mohli a měli.

Každý ze členů posádky žlutého lanceru se do Vsetína velmi těšil, ale každý na něco jiného. Zdeněk na závodění a Pepa na lyže!. „Zdeněk v závodním autě neseděl od Vyškova a tak už měl pořádné svědění. Jak všichni víme, když závodníka svědí, je to horší než bolavá pata. Svědění je vůbec prevít. Před měsícem mě například svědila nabouraná záda z Bohemky a tak místo na závody do Příbrami, jsem putoval na rentgen a Zdeněk mezi diváky,“ vysvětlil nepřítomnost na startu poslední soutěže MMČR Josef Král.

A co mají se vsetínskou rallye společného lyže? Vysvětlení opět podá Pepa: „Cestou z Liberce do Vsetína jsem si koupil nové „přezkáče“ a měl jsem z nich takovou radost, že když mě Zdeněk neviděl, bral jsem si je v hotelu do postele, se zalíbením na ně hleděl a přál jsem si, aby už brzy padalo. Asi jsem to s tím přáním trochu přehnal. Já jsem ale skutečně netušil, že mám u Svatého Petra takové slovo.“ No vida a je jasno, proč vsetínským od sněhu nepomohl ani přesun v termínovém kalendáři.

Zatímco Pepa snil svůj sen o bílých sjezdovkách, Zdeněk přemítal nad průběhem letošní sezony a svých šancích. „Vsetínské technické zkoušky mám rád. Místní pořadatelé soutěžím rozumí a svou práci dělají dobře. Kromě toho se nám tu oběma i když doposud každému zvlášť, v posledních letech vždycky podařilo udělat dobrý výsledek,“ ostatně, kdo by se nesnažil, když tak pěkné poháry dávají málokde. „Tři dojeté závody v jedné sezóně, to se mi snad ještě nikdy nepodařilo a tak po uspokojivých výsledcích v Pelhřimově a Vyškově, bylo naším hlavním cílem získat body a udržet, nebo ještě vylepšit naše postavení v tabulce MČR před posledním závodem v Žamberku. O dojetí na bedně nemělo cenu spekulovat. Celá špička MČR a zástupy místních borců s prohrou rozhodně nepočítaly,“ dodal opatrně Zdeněk.

O samotné soutěži se toho napsalo i napovídalo víc než dost, ale jistě neuškodí čistě subjektivní pohled obou členů posádky, která navzdory předchozímu odstavci útočila v jednu chvíli i na celkové prvenství. „Za každou erzetou sice Zdeněk tvrdil, že jede hodně opatrně, ale když jsme pak viděli výsledky, museli jsme se opakovaně navzájem ujišťovat, že naším cílem je skutečně cíl a ne cesta, tím méně její okolí. Zdeněk byl vždycky vyhlášený divoch, ode mne taky ještě žádný jezdec neslyšel výzvu aby ubral a tak se nám stejně jízda na údržbu nakonec zvrtla v boj o vítězství,“ přiznal Pepa operativní změnu taktiky.

Snaha o vypálení valašského rybníka místním střelcům nakonec Zdeňkovi s Pepou nevyšla jen o vlásek. Na předposlední RZ11 inkasovali desetivteřinovou penalizaci za předčasný start. To v neuvěřitelně vyrovnaném pořadí stačilo k tomu, aby se první místo změnilo ve čtvrté.

„Byl to závod s otevřeným pořadím až do poslední erzety. Prvních pět posádek se vešlo do osmi vteřin. Myslím, že jsme divákům ukázali, že Mitsubishi Cup i bez WRCéček mohou být pěkné a vyrovnané závody. Navzdory velkým soubojům a napětí až do konce, vládla mezi posádkami skvělá nálada a atmosféra. Na trati soupeři, kteří si neodpouští ani metr, ale mezi rychlostkami kamarádi a spousta legrace. Vítězství bylo fakt hodně blízko, ale ještě blíž byla někdy škarpa a konec nadějí.

V rallye se nehraje na kdyby. Dohady a spekulace o naší penalizaci, nebo Pepových (Semerádových) hodinách nemají smysl. Vyhrát může vždycky jen jeden. S EVO devítkou jedu od letošního jara a schopnosti auta ani možnosti nastavení zatím ještě nedokážu plně využít, tak jsem asi pro vítězství ještě nedozrál. Byl by to sice hezký bonus na závěr sezóny, ale náš celkový výsledek v MČR by to stejně nezměnilo. Každopádně se do Vsetína rádi vrátíme,“ slíbil po dramatickém závěru napínavé soutěže Zdeněk Vlček

Pepa Král se nenápadně pokusil o smazání viny za sněhovou nadílku: „Každý věděl, že závodění ve Vsetíně bude cesta radostná, ale že to bude taková pr...nevděčná dřina, to netušil nikdo. V našem případě se potvrdila platnost starého českého přísloví: „It´s never over untill it´s over“ a tak i když součet našich časů byl nejnižší, nedalo nám to nakonec ani na diplom, nebo čestné uznání. Něco jsme si ze Vsetína přeci jen odvezli.

Poučení, že až si zase budou „nenažraní“ vlekaři a hoteliéři stěžovat, že je zima chudá na sníh, mohou přeci zaměstnat někoho z pořadatelů Vsetínské rallye! Ti dokážou zařídit sníh i v červenci a přitáhnout zpátky i klientelu z alpských ledovců. Ani by nemuseli fasovat kořalku. Po posledních dvou ročnících jsou zocelení víc než sovětští pionýři polykající elektrické výboje po vědrech.“

Na závěr se nabízí otázka, zdali si Zdeněk Vlček a Josef Král nemyslí, že by se k nim paní Štěstěna otočila zády?: „Rozhodně ne. Kdo viděl naši ránu na Bohemce, tak ví, že ta dáma poslala všechny anděly strážné výhradně za naším autem,“ vyvrací podezření Zdeněk a Pepa doplňuje: „Někteří fandové hokeje dokonce tvrdí, že ten den kvůli nám museli do akce i ti tlustí andělé ze střídačky. Je tedy jasné, že v rámci spravedlnosti musela zase popřát našim soupeřům. Sice jsme nevyhráli, ale své postavení (pozn. aut: Josef Král měl zřejmě na mysli postavení v tabulce MČR) jsme potvrdili, auto jsme dovezli do „úpéčka“ na bodech a ne na vozíku.

Protože se Labská nepojede, měli jsme, brambory-nebrambory, dost důvodů v sobotu večer slavit. Přesto jsme nakonec oba odjeli na svůj konec republiky i se svými smíšenými pocity. Neukojená závodnická ctižádost udělá z chlapa ve středním věku pěkného protivu. A pak, co kdyby už na Ještědu bylo noční lyžování, že ano.“