Před pěti lety přišli pořadatelé z Racing Areny Česká Lípa s myšlenkou využít svůj motokárový a rallyecrossový areál k setkání jezdců hned několika příbuzných motoristických oblastí. Nejblíže to měli právě jezdci rallyecrossu, protože v Sosnové se jezdí domácí, zonové i evropské šampionáty. Také soutěžní jezdci areál znali z prologu Rally Bohemia a Rallysprintu Sosnová. Dalšími pozvanými byli jezdci z autokrosu a bylo velkou neznámou, jak se přísně terénní speciály vypořádají s asfaltovou částí a několika velmi ostrými zatáčkami. Po pár jízdách však bylo jasné, že dobří piloti si poradí a mohlo se začít. Treninky byly věnovány seznámení s tratí a také byly hojně využívány ke svezení sponzorů a fanoušků. Těch se sešlo obrovské množství a proč také ne? Vždyť na startu bylo jedenadvacet jezdců, včetně továrního týmu Škoda motorsport s Romanem Krestou a Toni Gardemeisterem. Jako host startoval s tovární octavií WRC i Tomáš Enge. Startovní listina nabízela i další zajímavá jména, někdy s netradičními stroji. Tradici založilo i počasí, protože vítr a honil mrazivý vzduch po celém areálu a nebylo před ním téměř úniku.

 

Autokrosové jezdce reprezentovala trojice vedená Jaroslavem Hoškem, s nímž měli soupeřit Petrové Bartoš a Turek. Ti se střídali na Turkově speciálu s motorem Škoda 1600, zatímco Hošek vodil svou buggy s přeplňovaným cosworthem. O vítězi tedy nebylo pochyb. Podobně suverénně si počínal i Pavel Koutný v divizi rallyecross. Jako jediný startoval s focusem WRC a s přehledem porazil své soupeře na escortech. Rallyeové vozy třídy N4 ovládl Marcel Tuček s EVO šestkou, když si poradil s Tošovským, Prokopem i Arazimem na novějších lancerech EVO VII.

 

Třídu vozů A8, která se spíše mohla jmenovat WRC, museli pořadatelé rozdělit do dvou skupin. V té první rozevlál Roman Švábenský octavii tak, že jí o kousek zkrátil o betonovou bariéru. Podobně dopadli později Gardemeister a posléze i Kresta. Ostatně podobných utkání jsme i v následujících letech viděli nespočet a vždy vyhrával beton. O postupu mezi trojicí Kopecký, Pech a Gardemeister nakonec rozhodoval nejrychlejší čas Kopeckého. Bratři Vojtěchové sedlali, podobně jako Kopecký, corolly a zůstali mimo postupová místa. Kopeckého souboj s Pechem byl považován za předčasné finále. V tom skutečném mladíka z Kostelce doplnil Tomáš Hrdinka na subaru, vítěz druhé kvalifikační skupiny. V té byla ozdobou jízda dvou bavičů za volanty octavií, Trinera a Engeho. Kresta ztratil na Hrdinku, při již zmíněné demontáži zadních světel o bariéru, rozhodujících šest desetin. Finále se tak muselo obejít bez továrních jezdců i vozů. Poprvé a naposledy odešel tovární tým s prázdnou. Ke své šňůře vítězství však vykročil Jan Kopecký, který strojově přesnou a čistou jízdou porazil Tomáše Hrdinku a zvítězil.

 

 

V druhém ročníku přibalili pořadatelé ke každé zakoupené vstupence plechovku RedBullu a tak se zima divákům zvládala lépe. O zahřátí se ale starali i přítomní jezdci a to všichni a bez výjimek. Velkým tahákem byla i česká premiéra vozu Škoda Fabia WRC. Z dílen Škoda motorsport

 

Autokrosové speciály již jely rozdělené podle objemu motoru. Mezi těmi slabšími udivoval sedmnáctiletý Ondřej Musil stylem průjezdu zatáček, jaký doposud nebyl k vidění. Petr Turek divokými kolečky naznačil, jak velká show na diváky čeká. Po průjezdu cílem se nechal strhnout i Musil. Oba pak zdravili diváky z vozů, točících se podle své svislé osy, rukama vystrčenýma ven z cocpitu. Silnějším buggy měl dominovat speciál Petra Bartoše, z jehož výfuku létaly neuvěřitelné dlouhé plameny a auto doslova strašilo svým výkonem. Vše bylo nakonec jinak. Výkon se na kluzké trati nepodařilo přenést na trať a ani jeho snížení nepomohlo. Bartoš jen s obtížemi držel splašené stádo koníků v určeném směru. Své vítězství nad Janem Smržem oslavil nestárnoucí Jaroslav Hošek podobným veletočem jako jeho kolegové z nižší divize.

 

Rallyecrossové stroje v tomto roce utrpěly doslova porážku na hlavu. Dva ze čtyř připravených vozů ani nevyjely. Koutný se pak střídal o volant fabie s Markem Zemanem. Když už to vypadalo, že se budou muset o volant střídat i ve finále, opřel se Zeman za fotobuňkou o bariéru a tajenka s finálovou jízdou byla vyřešena. Nebylo s čím jet.

 

Ve finále vozů N4 stály na startu dvě EVO šestky. Arazim s EVO sedmičkou a Prokop s treninkovým strojem stejné evoluce zůstali v poli poražených. Ve finále se po Červenkově penalizaci za předčasný start radoval Marcel Tuček a spravil si chuť ze sezony, jejíž velkou část strávil v nemocnici.

 

Pole jezdců s vozy WRC bylo opět nejpočetnější. Chyběli sice Triner, Trojan i Kresta, ale viděli jsme oba bratry Vojtěchy, Chovance, Pecha, Trněného a mnohé další. Přímo z testů v Americe dorazil těsně před startem i Enge. Snad právě proto v prvních jízdách doháněl čas hodinami jako na běžícím pásu. Kvalifikace se zpočátku nesla ve znamení přetahované o nejrychlejší čas mezi Kopeckým v nové fabii a Pechem ve focusu. Smůlu měl Chovanec, který s octavií poháněnou jen zadními koly málem nevyjel na přemostění.

 

A pak to začalo: „Třetí serii kvalifikačních jízd zahajoval prestižní duel Štěpána a Vojtěcha a Tomáše Engeho. Tak si to alespoň myslel autor těchto řádků a zřejmě i většina lidí kolem tratě. My všichni jsme proto zklamaně vydechli, když se Engeho octavia ocitla v hodinách. Téměř současně se začal točit i Vojtěchův peugeot. To už jsme i my méně chápaví věděli, že tentokrát nepůjde o čas, ale o zábavu. A bavili se všichni. Ti za volantem i my na tribunách a diváckých plochách. Množství koleček a dalších kousků vyvrcholilo vzájemným dáváním si přednosti při přejedu cílové čáry. Chvíli to dokonce vypadalo tak, že místo za volantem, ji oba kamarádi překonají ruku v ruce pěšky,“ toto je původní komentář, který po závodě zveřejnil server Autosport.cz a zdaleka to nebylo vše, co nás tehdy v roce 2003 čekalo.

 

Ve vyřazovacích jízdách podlehl Chovanec Kopeckému, který zajel nejrychlejší čas. Tomáš Vojtěch s velkým černým kocourem na dveřích, vyřadil Trněného a čekal na něj Pech. O Kopeckého soupeři měl rozhodnout duel mezi Štěpánem Vojtěchem a Tomášem Engem. A opět se děly věci: „Za normálních okolností bych se zde pustil do tvrdé a nesmlouvavé kritiky nezvladatelnosti a nezodpovědnosti jezdců, kteří si na trati léčí své mindráky a s plnou vážností bych žádal psychiatrické vyšetření obou delikventů. Stejně důrazně bych volal k odpovědnosti všechny pořadatele a delegované činovníky, kterým se situace zcela vymkla z rukou a režie se ujala dvě individua, která během necelých čtyř minut porušila snad všechny sportovní a bezpečností předpisy (jízda v protisměru, nebezpečná jízda, nepřipoutání se na trati rychlostní zkoušky, couvání a otáčení se v prostoru cíle, částečné opuštění vozidla za jízdy na rychlostní zkoušce, sejmutí bezpečnostní přilby za jízdy a další).

 

Ne! Ne, nebojte se, nic takového dělat nebudu. Stejně jako všichni ostatní stál jsem se spadlou sanicí a nevěřícně civěl na to, jak krátce po startu obě auta mění směr a vyrážejí proti směru původní trasy. V tu chvíli propuká obecenstvo v hurónský jásot a do očí se derou slzy smíchu. Smršť oslavných koleček nebere konce a Tomáš se Štěpánem je ještě vylepšují o to, že se zpola vysunují z otevřených dveří a již bez přileb zdraví diváky z divoce se točících strojů. To ještě není vše. Když se dostatečně vydováděli, začali směřovat k cílové čáře. Mýlil by se ten, kdo by si myslel, že ji normálně přejedou. Štěpán cíl nejprve překonal pozadu a poté si oba v přátelském objetí přesedli do auta svého a) soupeře b) rivala c) kamaráda (laskavý čtenář si doplní sám) a takto konečně dokončili svou rozjížďku. Světe div se, Štěpán Vojtěch navzdory výše zmíněným přestupkům postoupil do další jízdy jako partner Jana Kopeckého.“ Citát opět pochází z tehdejšího komentáře na Autosport.cz

 

V semifinále Kopecký ani Pech nezaváhali a sešli spolu na startovní čáře finálové jízdy.  Fabia vedená Kopeckým malinko klopýtla na startu, ale v cíli byla nakonec o šest desetin vteřiny dříve než focus vedený Václavem Pechem. Kopecký tak zařídil pro nové auto první zlatý věnec vůbec a za cílem konečně mohl popustit uzdu své klukovské duši a předvést, že i on umí s autem pěkně zatočit. Pech zase mistrovsky postavil focuse před tribunou napříč a poklonil se nadšeným divákům

 

Čtvrtý ročník sebou opět přinesl rozšíření startovního pole, kam přibyly rallyecrossové dvoukolky. Co zůstávalo stále stejné bylo mokro a ukrutná zima. V závěrečných jízdách ale trať postupně vysychala a časy se zrychlovaly.

 

Opět se dařilo Ondřeji Musilovi mezi autokrosovými šestnáctistovkami. Ve finále pak spolu s Petrem Turkem po vzoru dua Vojtěch – Enge z minulého roku vyrazili v protisměru. Rallyecrossová auta stejného objemu ovládl Jaroslav Kalný, který se vrátil na crossové ovály z rallye a oplatil tak Zdeňku Čermákovi porážku z rozjížděk. Velice vyrovnané časy přinesly jízdy autokrosových čtyřlitrů. Jaroslav Hošek, Jan Smrž, Václav Fejfar, ten jako jediný využíval možnosti závodit s dvoulitrem a měl proto výhodu v nižší minimální hmotnosti i Roman Keřka, se vešli do půl vteřiny. Do finále nakonec postoupil Hošek a mladík Jan Smrž. Fejfar byl jen o setinku pomalejší Hoška. Hošek také finále zvládl na jedničku a porazil chybujícího Smrže.Ve finále nejsilnějších rallycrossových vozů vyhrál Koutný i přesto, že jeho focus povážlivě kouřil. Koutný tak odvedl Zemanovi porážku z kvalifikací.

 

Za účasti mistrů skupiny N Arazima i Semeráda se bojovalo ve třídě N4. S výjimkou Červenky jeli opět všichni s EVO sedmičkami. I Jan Votava. Semerád doplatil na poruchu auta a porážku právě od Votavy. Vítězství nad Červenkou již Semerádovi nestačilo a tak ve finále stál vůbec poprvé Arazim a téměř tradičně Červenka. Ten tentokrát na startu vyrazil správně a naopak zazlobily Arazimovy brzdy. Výsledkem byl náskok pěti setinek ve prospěch Červenky v cíli. Byl to nádherný souboj až na cílovou čáru.

 

Kvůli testům v Americe se Tomáš Enge mohl objevit jen v roli diváka. Za volanty jsme ale viděli Krestu, který se Trinerem dělil o octavii z Profika. Na dalším autě tohoto týmu se střídal Trojan s Trněným. Szabo měl třetí octavii jen pro sebe. Velkým a příjemným překvapením byl Jiří Volf s autem připraveným Věroslavem Cvrčkem. Viděli jsme i Valouška a naposledy oba bratry Vojtěchovy. Zejména Tomáš musel stále odrážet vtípky na téma jeho nedávného konfliktu s policií, kdy mu při rallysprintu horlivý příslušník bránil ve startu do erzety svým vlastním tělem i služební zbraní.

 

Favoritem byl samozřejmě Kopecký s tovární fabií a bez zaváhání také prošel kvalifikací. Valoušek si osahával focuse a dvakrát zkazil start. Kresta i Trojan jezdili pro oko diváků. Štěpán Vojtěch zase zazářil druhým nejrychlejším časem. Podobně jako Kopecký, prošel bez zaváhání kvalifikací i Pech. Volf vyřadil Tomáše Vojtěcha. Triner, stejně jako Kresta bojoval s nastavením auta a tak volil také spíše jízdu na oko a tribunám se to líbilo. Jízdu o třetí místo vyhrál Valoušek „navigovaný“ zeleným mimozemšťanem. Volf s novotou zářící octavií skončil čtvrtý a to se rozhodně nečekalo. Hodně vyhecované bylo finále mezi Kopeckým a  Pechem. Kopeckému vypověděla před startem převodovka a musel řadit manuálně. Půl jízdy z toho Pech těžil, pak Kopecký dostal obrácený styl řazení do krve a o šest desetin opět vyhrál. Oproti minulým ročníkům však přidal notnou dávku razance při průjezdu zatáček.

 

K tradiční zimě se před dvěma roky přidal i déšť a místy i sníh. Prostě ideální počasí. Bylo velkou výhodou, že na startu nebyly žádné dvoukolky, protože by jim hrozilo uvíznutí na přemostění. Do finále se mezi rallycrossaři neprobojoval Jani Paasonen, který se pomalu zabydloval v Čechách. Rozdali si to Ota Výborný a Marek Zeman. Zeman se mohl poprvé radovat z vítězství. Poprvé taky zvítězila Škoda Fabia v jiném, než rallyovém provedení a Zemanův čas nebyl až do konce závodu překonán. Ani Kopecký nezajel rychleji

 

Opět jsme mohli číst ve startovní listině jméno Tomáše Hrdinky. V autokrosu se začal prosazovat synovec někdejšího mistra Evropy a soutěžního jezdce, nesoucí stejné jméno. Ve finále skupiny autokrosových šestnáctistovek porazil dalšího mladíka Jiřího Svobodu.

Čtyřlitrům podmínky nesvědčily a jejich časy by nestačily ani na postup mezi šestnáctistovkami. Jaroslav Hošek ve finále nemohl chybět a o vítězství rozhodl vítězstvím na Jaromírem Štětinou.

 

Mezi velkými enky chyběli poslední vítězové Arazim a Tuček, ale mohli jsme sledovat odvetu za sprinty, mezi Pavlem Červenkou a Josefem Semerádem, které doplňoval Zdeněk Vlček a Milan Liška. Bez ztráty prošel kvalifikací Semerád. Červenkovi musel po porážce od Semeráda pomoci proti Liškovi lepší čas z druhé jízdy a ten byl opravdu skvělý. Z téměř třiceti jezdců na startu byl Červenka sedmý nejrychlejší. Pro porovnání, Paasonen, Triner a Výborný byli jen o tři desetiny rychlejší. Ve finále Červenka ještě zrychlil a zajel třetí nejrychlejší čas. Semeráda tedy porazil a po roce opět vyhrál.

 

V početném poli WRC dostal každý jen dvě kvalifikační jízdy. Ustoupilo se od systému každý s každým. Opět bodoval Kopecký s fabií, když porazil Trojana i Trinera, kteří jeli s octaviemi hlavně pro lidi. Pech porazil Fialu i Szaboa a Flídr o setinku Štěpána Vojtěcha. Tomáš Vojtěch bohužel již chyběl. Flídr překvapil bodovým ziskem shodným s Kopeckým a Pechem. Jen díky slabšímu času bojoval s Trinerem o bronz. Před finálovou jízdou jsme si mohli nechat podepsat plakát od Romana Kresty, továrního jezdce Fordu v mistrovství světa. Za volantem jsme jej však tentokrát neviděli. Finále mělo už téměř tradiční.složení. Na jedné straně Václav Pech, na druhé Jan Kopecký. Oba jezdci jsou známí tím, že málokdy chybují. Tentokrát chybovali oba. Pech zkazil start a pak měl problém s brzdami. Kopecký zase obhlížel na šotolině dřevěnou bariéru z příliš krátké vzdálenosti. Nakonec měla přesto fabia opět navrch a Kopecký si udržel neporazitelnost.

 

Loňský ročník přivedl na start další novinku a tou byla historická auta. Za volanty se posadily legendy českého i světového motorsportu Josef Sivík a hlavně Johnny Haugland. Oba sedlali vozy Škoda 130 RS. Další událostí byla účast světových jezdců, kteří usedali do továrních škodovek. Alex Bengue, Toni Gardemeister, Janne Tuohino, Jani Paasonen, ti všichni dostali k dispozici pohárové rallyecrossové fabie.

 

Loňské závodění mají jistě všichni v dobré paměti, tak se jen rychle ohlédneme. Mistr Evropy Roman Častoral zatím ještě odolal vycházející hvězdě Kotkovi. Souboj fabií Čermáka a Bílka rozhodla svou poruchou ta Čermákova a radoval se Petr Bílek. Nepříliš povedenou sezonu si napravil Pavel Koutný, opět na fabii.

 

Jiří Svoboda vyhrál klání autokrosových šestnáctistovek po Nosálkově chybě. Mnohé překvapilo, že do finále autokrosových čtyřlitrů se nedostal Hošek. Tomáš Hrdinka mladší povýšil a s Romanem Keřkou svedl urputnou bitvu. Ve prospěch mladšího jezdce hovořily nakonec jen tři setiny. Krásnou exhibicí byla pak jízda, kde se setkal Jaroslav Hošek, bezpochyby nejrychlejší důchodce u nás a možná i v Evropě, s mladičkou Martinou Béki z Maďarska.

 

Triner v půjčeném kadetu oplatil Tenklovi na stejném voze porážku z mistrovství republiky. Tam ale Emil vodil Škodu 130 RS. Když v souboji stotřicítek stávkovala ta Sivíkova, změnil Johnny Haugland jízdu v exhibici radosti a jezdecké krásy. Není divu, že si pár koleček přidal. Nikdo se nezlobil, spíše naopak.

 

Další show předvedli Prokop a Tlusťák. Oba přibrali do svých vozů spolujezdce a to ne jen tak ledajaké. Vedle Tlusťáka seděl Jaroslav Vančík a Martin Prokop vezl Guye Wilkse. V polovině závodu si pak, k údivu nic netušících diváků, místa vyměnili. Finále rallyových dvoukolek tak mělo hned kvarteto vítězů.

 

Souboj světových hvězd ovládli Paasonen a Gardemeister. Toni si vzpomněl na setkání s bariérou z doby minulé a tak vyhrál Jani.

 

Václav Pech se před sezonou přesunul mezi produkční vozy, kde spolu s Josefem Semerádem Václavem Arazimem a Milanem Liškou hájili barvy mistubishi. Proti nim stála subaru Vojtěcha Štajfa a Pavla Valouška. Štajfovo auto stálo doslova, protože na startu odešel motor, jeho tehdejší bolest a vůz dokonce vzplanul. Na Štajfa pak zbylo střídání v lanceru spolu s Liškou. Ve finále se sešli národní a mezinárodní mistři Václav Pech a Josef Semerád. Parádní souboj nakonec skončil čtyřvteřinovým vítězstvím Václava Pecha

 

Základ skupiny WRC opět tvořily octavie z Profika s Jiřím Volfem a Petrem Pospíšilem, doplněné fabií Karla Trněného. Leoš Flídr jel, stejně jako celý rok s octavií od Cvrčků a tentokrát se s ní dostal až do finále. Tam na něj čekala  fabie řízená Kopeckým. Deštík změnil trať v klouzačku, což nahrálo lépe obutému Flídrovi, který dokonce chvilku vedl. Nakonec se Kopecký přeci jen opět radoval. Již popáté. Podle očekávání zvítězil i v exhibičním duelu s Pechem.

 

 

Tolik malé ohlédnutí zpět. A letos? Troufnete si předpovědět jaké bude v sobotu počasí? Nebo bez rozmýšlení obléknete to nejteplejší, co váš šatník nabízí?

 

 

 

Milan Hauer