Jsou různé cesty, jak se dostat na Dakar. Ti, kdo chtějí závodit, ale nezáleží jim tolik na umístění a neumějí stavět auta, si pronajmou jeden z desítek krásných speciálů Bowler. Kdo chtějí Dakar především vidět zevnitř, užít si ho a dát o něm vědět dál, volí press car, tedy novinářský vůz.

Pořadatelé jsou dobrými obchodníky a spočítali si, že press car jim vydělává hned na několika frontách. Jednak posádka i vůz znamenají přísun ze startovného. Sekundárním efektem je činnost novinářů a fotografů na palubě. Organizátoři jim tak umožní být přímo v centru dění a všechno moderními komunikačními prostředky ihned na místě šířit do světa. Více fotografií, více promotion, víc propagace rovná se více peněz pro týmy od sponzorů, větší účast a vyšší úroveň, což v konečném efektu znamená ještě víc peněz do pořadatelské pokladny.

Čím se tahle kategorie (ano, jde o samostatnou kategorii) od ostatních liší a co má společného? Předně, auto sice najíždí trasu především po silnici, ale terénní schopnosti mu nesmějí chybět. Musí být upraveno ve specifikaci T2, tedy nesmí postrádat základní bezpečnostní výbavu, především homologovaný ochranný rám, závodní sedačky se čtyřbodovými pásy (mimochodem, sparca v naší Navaře jsou velmi pohodlná…), stejně tak i hasící přístroj nebo povinné vnější vypínání chodu motoru. Je vhodné, a naše press vozidlo to beze zbytku splňuje, zesílit ochranu spodku vozu, který v terénu schytá spousty ran, tedy kryty motoru, převodovky a rozvodovky. Stejně tak není od věci použít vyšší pružiny, lepší tlumiče a bytelnější pneumatiky. Právě jsem popsal náš tiskový Nissan Navara.

Press car má jednu výhodu: mohou v něm jet hned čtyři pasažéři, což usnadňuje jejich přepravu (ale každá dvojice musí mít k dispozici svůj pár dveří). Podobně k tomu přistupují velké týmy, mechaniky také vozí po čtyřech, ba mají i čtyřmístné kabiny na doprovodných kamionech. Na zadních sedadlech opravdu mnoho místa nenajdete, zejména díky střední partii ochranného rámu, ale k nevydržení to není. Ovšem pozor, fyzická pomoc posádek novinářských aut soutěžícím je pravidly zcela vyloučena! Kdo se neudrží a bude spatřen, může svému týmu pomoci k okamžité diskvalifikaci. Jako press car jsou nejčastěji používány klasické offroady jako Mitsubishi Patero, Nissan Patrol nebo Navara, Toyota Land Cruiser několika generací nebo klasický Land Rover. Výjimkou byl press truck Mercedes Unimog reprezentující hned několikero španělských novin. Řízen nebyl kdovíjakým „béčkem“, za volantem seděl Miguel Prieto, držitel dakarského stříbra z roku 1999, takže jezdecká kvalita byla zaručena. Španělé měli Prieta, my máme Karla Lopraise…

I pro pohyb novinářského vozu platí příslušná omezení. V nacházejícím ročníku dokonce existovaly dvě skupiny přihlášek: press car kopírující asistenční trasu a press car kopírující závodní trasu. Myslím, že nás čeká perný boj se všudypřítomným pískem. Navigátoři press vozidel každý večer fasují i závodní itinerář. To, jestli si troufnou vyrazit na trasu se závodníky, je jejich volba – sami si budou muset pomoci v případných potížích, a také za žádných okolností nesmějí zavazet soutěžícím na trati. I nejvyšší rychlost mají tahle vozidla omezenu, stodvacítka platí jako základní limit, ale silniční limity jednotlivých zemí a zejména omezení při průjezdech vesnicemi, které hlídá téměř neoblafnutelná GPS, jsou pro pořadatele modlou….

Nicméně i GPS, zdánlivě dokonalá, má svá úskalí. Jakmile v zóně omezení rychlosti překročíte povolený limit, přístroj začne pípat. Zóna se sepne průjezdem směrem dovnitř a vypne průjezdem ven. V etapě z Tambacoundy do Dakaru jsme úvodních několik hodin strávili na příšerně děravé silnici (i spojovačka do Ataru po pouštní pistě byla mnohem lepší!) a v jednom  městě… nepokračovali dál, ale odbočili směrem k závodní trase, abychom zhlédli Alešův boj o třetí místo. Chyba lávky, zónu omezení rychlosti jsme opustili jinde, než bylo předepsáno a přístroj se tedy nevypnul a zůstal u pípání. Jenže GPS nesmíte vypnout, za to hrozí diskvalifikace pro obcházení předpisů. Desítky kilometrů nám to otravné pípání procházelo ušima, až jsme to nevydrželi a stisknutím tlačítka do polohy OFF vše ukončili. V Dakaru už nikdo nic nekontroloval, všichni byli rádi, že jsme na místě…. Ale pozor, za porušování předpisů press cary hrozí citelné sankce i jejich soutěžním posádkám…

Další výhodou press caru je vstup do bivaku. Tam opravdu nemohou všichni, pokud si nenajdou nějakou ilegální cestu. Bivak se nalézá zpravidla na letišti nebo v jeho těsné blízkosti, to bývá oplocené a areál hlídá po zuby ozbrojená místní armáda. Ta nám dodává alespoň trochu pocitu bezpečí před místními nenechavci a otravnými loudily. I když mnohdy nevíte, koho se bát víc. Příjemné nebývají ani průběžné silniční kontroly, které provádí marocká armáda a policie na kontrolních stanovištích. Noční baterka a hlaveň samopalu nebývají to nejpříjemnější, co člověk může spatřit po otevření očí. Je zajímavé, že kdekoli v poušti zastavíte, i kdyby to bylo sebepustější místo, do dvaceti minut máte kolem sebe houf zvědavců.

Náš dakarský press car bude tedy v akci i v jubilejním třicátém ročníku. K dispozici nám bude i přístroj pro satelitní přenos dat, díky němuž by se k vám zprávy měly dostávat přece jen rychleji a hlavně ve větším objemu. To platí i o dodávkách fotografií, jichž, jak doufáme, nebude málo.

Jiří Vintr

Loprais Tatra Team.

Zobrazit celou fotogalerii