V ranním warm upu skončil čtrnáctý a svět v té době ještě vypadal zcela normálně. Barevně a plný slunce, které nad australský závodištěm Phillip Island svítilo. Pak však štěstěna odvrátila svou tvář. První jízdu, jenž byla opakována z důvodu hrůzostrašně vypadajícího havárie na startovním roštu,  Kuba ukončil pádem hned v počátku závodu. Na startu druhé jízdy však Jihočech zareagoval instinktivně na pohyb dvou jezdců stojících na gridu před sebou, jmenovitě Itala Fabrizia a Domácího zkušeného matadora Australan Troye Corsera a společně s dalším provinilcem Francouzem Laconim, který stál za Kubou Smržem se tak všichni „ulili“. Za to ho čekala penalizace v podobě průjezdu boxy, to však měl již český jezdec větší ztrátu na celé pole zapříčiněnou „výletem“ mimo trať.

 

„Takhle jsem si zakončení slibně probíhajícího víkendu rozhodně nepředstavoval. Mé šance v první jízdě skončily v té stejné zatáčce jako jsem havaroval v páteční kvalifikaci. Pád přes přední kolo v tu dobu z 11.místa, přičemž jsem byl součásti velmi silné skupiny. Do druhé jízdy jsem pak nastupoval s motocyklem č. 2, jenž byť nastavený stejně choval se jinak a já tak byl hned v prvním kole po startu dlouhý. Navíc jsem byl následně za jump start ještě potrestán průjezdem boxy. V ten moment naděje na zisk alespoň nějakého světového bodu, který myslím si, že bych si za předvedený výkon z průběhu celého víkendu zasloužil, zmizela úplně. Vzdát jsem se však nechtěl a i přestože už dávno nefungovalo elektronické řazení, bojoval jsem. V závěru jsem osamocené jízdy proti času a zmenšujícímu se odstupu od soupeřů, jsem stihl alespoň předjet Továrního jezdce Fabrizia a dalšího Itala Lanziho. Osmnácté místo v cíli je však hrozné a není rozhodně obrazem mých představ. V příštích závodech tak mám nejen co dohánět, ale také chci dokázat, že mezi nejlepší jezdce opravdu patřím.“

 

TZ