Rozhovor s Markem Uhlířem
Mluvčí Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy

Jaké největší problémy mají záchranáři s agresivními řidiči? Minulost už dokonce zná několik napadení…
Skutečně, v minulém roce dva namol opilí muži napadli našeho lékaře a dva záchranáře, kteří přijeli na pomoc jejich údajně těžce zraněnému kamarádovi, když předtím autem nabourali do sloupu a do stromu. Důvodem k brutálním scénám, které pak celý národ viděl v televizi, bylo to, že lékař odmítl hledat v troskách auta mobilní telefon.

Jak se má či může záchranář takovému napadení bránit?
V podstatě stejně jako kdokoliv jiný, tedy přiměřenou sebeobranou. Což má jeden problém. Pokud budeme chtít zaměstnávat lékaře a záchranáře, kteří se budou umět běžně postavit dvěma veteránům z cizinecké legie, moc jich nenajdeme. A vrátit se zpět ke stavu, kdy kvalifikací pro práci u záchranky nebylo zdravotnické vzdělání, ale řidičák na náklaďák a fyzická síla, jen kvůli tomu, že část společnosti se zbláznila, to odmítáme.

Uspořádali jsme pro naše zaměstnance kurzy sebeobranného chování, které se zaměřily na psychologické zvládnutí konfliktních situací a získání času k ústupu a zároveň věnujeme hodně úsilí rozvoji komunikačních schopností členů výjezdových skupin. Ale tyhle postupy předpokládají zachování racionality na obou stranách – a všechna napadení záchranářů přitom pocházejí od lidí opilých, pod vlivem drog nebo psychiatrického onemocnění, a to je potom těžké. Neregistrujeme – a to je nutné podotknout – žádný střet s příčetným a střízlivým člověkem.

Jaké problémy dělají tito bezohlední řidiči záchrankám přímo při jízdě?
To je častá otázka. Já si nemyslím, že by bezohlední řidiči způsobovali jiné problémy záchrance a jiné ostatním. Obecně kdo řídí jako „prase“, promiňte mi ten výraz, nepustí houkající záchranku, ani maminku s kočárkem na přechodu, způsobuje mu potěšení vyvolávat konflikty s ostatními řidiči. Ona ta sanitka nejede k pacientovi zas o tolik jinak než kdokoliv jiný a všechno takové jednání se projevuje stejně jako vůči ostatním na silnici.

Jak často jsou schopni řidiči sanitky i předjíždět nebo se na ně „pověsit“?
Zase tak často ne. Prý za to mohou i nové stroboskopické majáky, ze kterých by „zavěšeného“ řidiče za chvíli rozbolela hlava…
Jaké jsou vůbec nejčastější reakce agresivních řidičů, kteří způsobili nehodu a přijede k nim sanitka?
Dvě základní: Buď se jim něco stalo, a to jsou pak většinou jako beránci. Nebo jsou nezraněni, a to už tam kolikrát ani nejsou, protože dávno ujeli.

Jaký typ lidí, jaké pohlaví a jak staří lidé jsou podle vašich zkušeností za volantem nejčastěji agresivní?
Máme už takovou typologii: Většinou je to muž kolem třicítky, který je poměrně při penězích, ke kterým nepřišel zaměstnáním. Má silné ojeté auto nebo „vytuněného“ favorita, rád hazarduje a jezdí zásadně opilý. Do té doby, než se mu nehoda stane, zastává názor, že „tělo má jít do hrobu zhuntovaný.“ Také většinou už byl trestán a bydlí na periferii Prahy.

Jaký nejotřesnější zážitek si v souvislosti s tímto tématem vybavíte?
Je to paradoxní, ale pro mě byla nejhorší situace, když jsem byl na dispečinku a volal tam muž, kterého na křižovatce fyzicky napadl řidič sanitky. To mi ztuhla krev v žilách. Ten telefonát jsem převzal, abych zjistil podrobnosti a mohli jsme to vyšetřit. Všechny naše vozy jsou totiž vybaveny navigačním systémem GPS, takže můžeme zpětně dohledat jejich polohu v kterýkoliv okamžik.

 Ten otřesený pán začal popisovat, jak sanitka vypadala, SPZ si nezapamatoval, jen nápis „záchranná služba“. Byl to prý oranžovo-červený Transit. Jenže takové auto my vůbec nemáme a trvalo hodně dlouho, než jsem tomu člověku vysvětlil, že se nesnažím vinu shodit na jiné, ale že dobrá třetina sanitek, které jezdí po Praze s nápisem „záchranná služba,“ nemá se záchrankou nic společného.

-ACCPR-