Z bohaté historie zlínské rally, která v letošním roce napíše osmatřicátý díl

Barum rally Zlín napíše v letošním roce již osmatřicátý díl své bohaté historie. Na konci srpna se pojede na Zlínsku a okolí oblíbená rally jako součást devítidílného seriálu mistrovství Evropy jezdců. Pojďme se podívat na předcházející ročníky zlínské rally, která se postupem let propracovala až mezi nejlepší soutěže seriálu evropského šampionátu.

Amatérská soutěž, která v roce 1971 začala psát historii barumky, vyrostla hned následujícím ročníkem v součást mistrovství ČSSR v automobilových soutěžích. Její diváci se těšili především na průjezdy legendární modré alpinky řízené Vladimírem Hubáčkem. Většinu startovního pole v první polovině sedmdesátých let tvořily především vozy Škoda 100, 110 či 120 za jejichž volanty seděla nejen tehdejší domácí esa jako Milan Žid, Oldřich Horsák, Karel Šimek nebo Jiří Šedivý, ale také jezdci nastupující generace Václav Blahna, Leo Pavlík, Milan Zapadlo a další. Pro automobilové soutěže tohoto období byla typická existence tzv. sprint etap a také kvalifikačních či zvláštních okruhových zkoušek. I při Barum rally platilo, že ten, kdo pomýšlel na úspěch, musel poctivě trénovat a psát nejen úseky rychlostních zkoušek, ale i některé "spojovačky". Řada z nich vedla po velmi obtížných a technických úsecích, často za tmy a nejednou v pekelném tempu. Jezdilo se v srdci Beskyd a Javorníků, trať zavítala i na slovenské území. Nedělejme si ovšem iluze, vedle krásných pasáží se závodilo i na hodně rychlých asfaltech či naopak rozbitých šotolinách. Domácí fanoušek rallysportu byl zvyklý vídat soutěžácké hvězdy začátku sedmdesátých let v Klatovech při Rally Vltava. Po roce 1974 ovšem začal svou pozornost přesouvat na stále kvalitnější jezdecké pole Barum rally. Ve startovní listině čtvrtého ročníku figurovala taková jména jako Walter Rôhrl, Franz Wittmann, Ilja Čubrikov či Werner Hauck. Dlouhá řada rakouských, německých a italských posádek přijížděla na barumku i v letech následujících. Některé z nich s oblibou, jiné s obavami absolvovaly i slavnou šotolinovou rychlostní zkoušku poblíž Strážnice.

Druhá polovina sedmdesátých let byla kralováním skvělého vozu z mladoboleslavských dílen, typu Škoda 130 RS. Za jeho volantem vybojoval svá tři vítězství v soutěži (1976, 1979, 1980) legendární Nor John Haugland. A když se v letech 1977 a 1978 nedařilo Hauglandovi, první místo patřilo jeho továrním kolegům, nejprve Václavu Blahnovi a o rok později ing. Jiřímu Šedivému. Na přelomu desetiletí zavítalo do tehdejšího Gottwaldova několik rychlých italských jezdců startujících pod hlavičkou týmu 4 Rombi Corse. Disponovali velmi dobře připravenými vozy Fiat 131 Abarth a Fiat Ritmo. I přesto, že největší hvězdy jako posádky "Lucky" - Fabrizia Ponz a Ceccato - de Antoni neuspěly, zanechal tým na Valašsku velmi dobrý dojem. V roce 1981 vybojoval za volantem Porsche 911 SC vítěznou trofej jejich krajan Andrea Zanussi. V této době se trať Barum rally začala formovat do své moderní podoby známé až do devadesátých let. Vedle klasických úseků Pindula a Maják rostla i krása těžkých RZ v okolí Kašavy a vznikala náročná vsetínská sekce. Osobitý půvab klasické barumky tvořila její atmosféra společně s kouzlem nočních průjezdů na Kopné, pod malenovickým hradem nebo průjezd přes Pindulu.

Při pohledu do historie Barum rally objevíme i několik skutečně výjimečně zajímavých ročníků. Vedle let 1974, 1976, 1981 a později zejména 1990 a 1991 to byl určitě i rok 1985. Na trati barumky se poprvé objevil vůz Škoda 130 LR skupiny B, nástupce legendární "stotřicítky" RS. Vozu, který při svém loučení dokázal obsadit po nádherném souboji Křečka se Švédem Jokim kompletní stupně vítězů třináctého ročníku. Startovnímu poli patnáctého ročníku však kralovali zahraniční jezdci s vozy Renault 5 Turbo (Maďar Ferjancz, Jugoslávec Kuzmič) a Opel Manta či Ascona 400 (Němci Moosleitner, Hainbach, Richter), absolutní prim pak hrálo Audi Quattro, za jehož volantem obhájil své vítězství z roku 1984 Němec Harald Demuth. Po dva následující roky zamířila trať soutěže na území Slovenska, do okolí Topoľčan. V názvu soutěže se objevilo jméno pohoří Tríbeč, v jehož kopcích se odehrávala jedna z nejkrásnějších středoevropských rychlostních zkoušek Solčany - Lefantovce. Podobnou perlu skrýval i sousední Povážský Inovec, nabízející jednatřicet kilometrů asfaltu a šotoliny na úseku Dubodiel - Závada. Poprvé zde triumfovali Leo Pavlík, Karel Jirátko, vedle nichž stáli na stupních vítězů i Jiří Sedlář a bronzový Armin Schwarz. Zatímco německý pilot zde odstartoval svou cestu až do širší světové špičky, talent jeho přemožitele zhatila o tři roky později osudná havárie při testovacích jízdách. Éru vozů skupiny A zahájilo na Barum rally vítězství posádky Attila Ferjancz, dr. János Tandari (Audi Coupé Quattro). V roce 1988 přijela tato dvojice opět, reálné šance na obhajobu vítězství jim však vzala přítomnost řady špičkových rakouských jezdců v čele s "Císařem" Franzem Wittmannem. Ten následující dva roky vládnul klasifikaci soutěže skýtající jemu a jeho krajanům body do rakouského mistrovství. Začátkem devadesátých let se barumka mohla v rámci kalendáře mistrovství Evropy pochlubit vytouženým koeficientem 10 a s ním i startovní listinou se jmény jezdců skutečně bojujících o evropský titul. Na skvělý souboj Fina Sundstrôma s Holanďanem Boschem, který pro sebe v roce 1990 rozhodl finský pilot, navázaly triumfy Belgičana Patricka Snijerse (1991, 1994) a Němce Erwina Webera (1992). Svou touhu po vítězné trofeji naplnil v roce 1993 i Rakušan Raimund Baumschlager. Dvaadvacátý ročník byl posledním, v němž se představil (skvělé páté místo) i jezdec, který jako jediný absolvoval všechny předchozí barumky, Josef Sivík. Druhá polovina devadesátých let již patřila zejména jezdcům domácí špičky. Její součástí se nejen zásluhou české licence, ale zejména díky českému (a později slovenskému) zázemí stal i Ital Enrico Bertone, který ve Zlíně poprvé zvítězil v roce 1995. Na poháru Barum rally tak po Snijersovi a Weberovi přibylo další jméno evropského šampiona. Jeho absence otevřela v roce 1996 cestu k vytouženému triumfu domácímu Stanislavu Chovancovi, neboť nejlépe zvládl i všechny nástrahy dlouhé noční etapy šestadvacátého ročníku.

Dominantním prvkem na trati na konci devadesátých let se stal testovací polygon v areálu kopřivnické automobilky Tatra. Ten dokonale vyhovoval jak Bertoneho jezdeckému stylu, tak i potenciálu jeho vozů Toyota Celica a stal se základním úspěchem jeho triumfů v letech 1997 a 1998. Jak by si zde Bertone počínal při pokusu o třetí vítězství v řadě za volantem "dvoukolky" Renault Megane Maxi, zůstalo nezodpovězenou otázkou. Populární Ital již odstoupil po první rychlostní zkoušce a z vítězství se radoval polský jezdec Janusz Kulig na voze Toyota Celica. Putovní pohár pro vítěze barumky mohl poprvé ve své historii získat trvalého držitele. Podmínkou jsou tři výhry v řadě a nebo pět vítězství. Jubilejní třicátý ročník rally vyhrál v roce 2000 zlínský pilot Roman Kresta na továrním voze Škoda Octavia WRC, když za svými zády nechal Itala Bertoneho. Kresta si ve čtyřiadvaceti letech splnil velký sen a zároveň se stal rodák z Trnavy na Zlínsku nejmladším vítězem v historii barumky. Kresta triumfoval i v následujícím roce 2001.

V roce 2002 se zkušení pořadatelé v čele s ředitelem rally Miloslavem Regnerem dočkali zaslouženého ocenění – postupu mezi elitní evropské soutěže s nejvyšším koeficientem obtížnosti 20! Na startu se objevilo celkem 15 vozidel specifikace WRC a 8 jezdců s prioritou FIA B! Více než čtvrt milionů diváků sledovalo po tři dny napínanou rally a dramatický souboj mezi dvěma výbornými jezdci. Český šampion Roman Kresta na octavii a italský mistr Renato Travaglia s peugeotem  přiváděli diváky do varu, když jim dokázali sekundovat pouze polští jezdci Janusz Kulig na fordu a Leszek Kuzaj s peugeotem. Kresta ve třetí etapě havaroval a z vítězství se radoval po zásluze Travaglia, který ve Zlíně udělal důležitý krok k pozdějšímu titulu mistra Evropy. V roce 2003 dva jezdci bojovali o evropský titul. Portugalec Miguel Campos a Bruno Thiry z Belgie, oba pilotovali vozy Peugeot 206 WRC. S nimi měl svádět tuhý boj miláček domácího publika Roman Kresta na dalším peugeotu. Nakonec se smál překvapivě čtvrtý v řadě – Václav Pech na voze Ford Focus WRC. Kresta v úvodu rally chyboval a druhý den po další jezdecké chybě a technických problémech odstoupil. Thiry na začátku třetí etapy odstoupil po poruchu motoru a Campos byl rád, že po problémech získal cenné body za druhé místo. Hlavním lákadlem, které v posledních dvou ročnících nabízí Barum rally Zlín, je ukázka špičkového sportu s vozy kategorie Super 1600. V roce 2004 především v podání předloňského vítěze a evropského šampióna Simona Jean-Josepha z Francie na voze Renault Clio S1600, jeho vyzyvatelů z Apeninského poloostrova Giandomenica Bassa a Renaty Travaglii, domácích pilotů, účastníků seriálu JWRC Pavla Valouška a Martina Prokopa, rychlých polských pilotů, Belgičanů, Holanďanů či Skandinávců je na co se dívat.

Pětatřicátá barumka v roce 2005  byla zlomovým ročníkem v dosavadní historii. Poprvé se Barum rally Zlín jela jako kandidátský podnik pro zařazení do seriálu mistrovství světa a úspěšnou premiéru měla rovněž městská rychlostní zkouška v ulicích Zlína. Absolutním vítězem se stala italská dvojice Renato Travaglia, Flavio Zanella na voze Renault Clio S1600. I když Travaglia zvítězil jen ve čtyřech měřených úsecích, z první etapy však měl díky výpadku Jean-Josepha a technickým problémům Bassa dostatečný náskok, který v průběhu neděle udržel. Hrdinou druhé etapy loňské Barum rally Zlín byl Ital Giandomenico Basso. Fiat Punto S1600 mu fungoval na jedničku a Basso vyhrál čtyři rychlostní zkoušky za sebou. Náskok Travaglii se před dvěma závěrečnými úseky ztenčil z původní minuty na 28,3 sekundy. Travaglia ale žádné drama nepřipustil a vítězství si ohlídal. Pohár za první místo si potěžkal již podruhé, poprvé zde triumfoval v roce 2002. Druhé místo po náročném sobotním dnu bylo v držení českého jezdce Martina Prokopa na voze Suzuki Ignis S1600, který se v neděli ráno marně pokoušel bojovat s rychlým Bassem a vzápětí havaroval.

Déšť doprovodil Romana Krestu ke třetímu vítězství na barumce v roce 2006. Už tak napínavé finále zkomplikovalo špatné počasí, které zasáhlo do dění na dvou

závěrečných rychlostních zkouškách. Nic to ale nezměnilo na faktu, že vítězem se potřetí stal Roman Kresta s Petrem Grossem na Mitsubishi Lancer EVO IX. Třemi triumfy na zlínské soutěži se mohou pochlubit jen tři závodníci, a to Enrico Bertone, John Haugland a Vladimír Hubáček. Nikomu se ovšem zatím nepodařilo zvítězit třikrát za sebou. Velké drama se odehrávalo za Krestovými zády. Václav Pech si jel v poklidu pro stříbrný věnec, notně jej ovšem vystrašilo turbo jeho lanceru, ze kterého se dokonce v závěru RZ13 spustil kouř. Infarktový závěr prožili i Jandík s Bouffierem svádějící sekundový souboj o třetí příčku. Až poslední rychlostní zkouška rozhodla o tom, že bronzová medaile poputuje do Francie posádce Bryan Bouffier, Xavier Panseri. Tito sympatičtí Francouzi na voze Peugeot 206 S1600 se tak stali nejpříjemnějším překvapením soutěže.

Loňská barumka byla poprvé zařazena do prestižního seriálu Intercontinental Rally Challenge (IRC). Zatím posledním vítězem se stal francouzský jezdec Nicolas Vouilloz ze španělské stáje Peugeot Sport Espaňa, který si po vítězství na šotolině v květnové turecké Fiat rally připsal triumf i na asfaltovém povrchu. Druhý skončil jeho stájový kolega Enrique García Ojeda a potvrdil úspěšné představení vozu Peugeot 207 S2000. Příjemným překvapením bylo výborné umístění českých jezdců. Václav Pech po vyrovnané a kvalitní jízdě skončil na bronzovém stupínku, který mu vynesl titul v českém šampionátu, Roman Kresta byl čtvrtý a na šesté příčce figuroval Václav Arazim. Všichni tři závodníci se představili ve vozech Mitsubishi Lancer EVO IX. Mezi český trojlístek se vklínil pouze Belgičan Bernd Casier, jenž skončil pátý. Desítku nejlepších jezdců uzavřel Francouz Simon Jean-Joseph, který se stal v loňském roce podruhé evropským šampionem.

Špičkoví evropští piloti se utkají na vozech kategorie Super 2000 rovněž při 38. ročníku na moderně pojaté a sportovně hodnotné trati. Do její mapy mohly být před pěti lety zakresleny i měřené úseky na komunikacích křižujících vrchovinu Chřiby. Postupně zmizely krátké zkoušky a barumka se v současné době odehrává na relativně nízkém počtu úseků. Ale jezdí se na tom nejlepším, co region v současnosti pro soutěže reálně nabízí. Fanoušci jsou zváni především na atraktivní show v podobě divácké městské „erzety“ v ulicích krajského města.

Ve Zlíně 22. května 2008                           Roman ORDELT

                                                                        tiskový mluvčí

                                                                        Barum rally Zlín

PR