Bezpečnost silniční dopravy není izolovaný aspekt

3. 6. 2008 – Pohled na vybrané aspekty této problematiky.

Hovoří-li se na stránkách tisku a v dalších hromadně sdělovacích prostředcích o bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, obvykle je pokládána otázka: co dělá Policie ČR, zejména policisté služby dopravní policie? Avšak každý, kdo se touto problematikou zabývat podrobněji a systémově, ví a bude chtít zdůraznit, že bezpečnost silniční dopravy zabírá daleko širší spektrum lidské činnosti, než je pouhá kontrolní a represivní činnost Policie ČR, a je ovlivňována více faktory, než „pouhou“ nehodovostí na silnicích České republiky.

Zajišťování bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích České republiky zahrnuje – v souladu s poznatky mezinárodních orgánů a institucí – vedle kontrolní a represivní činnosti policie především stav legislativy, úroveň výcviku a výchovy účastníků silničního provozu, technické aspekty a preventivní opatření státních orgánů a organizací. Lze konstatovat, že bezpečnost silniční dopravy stojí na čtyřech pilířích: legislativa (právní normy upravující provoz na pozemních komunikacích a sankce za jejich nerespektování) – dopravní infrastruktura (pozemní komunikace a zařízení) – účastníci silničního provozu (zejména řidiči) – provozovaná technika (vozidla).

Na první pohled by se mohlo zdát, že policisté služby dopravní policie se pohybují mezi těmito pilíři jako ryba ve vodě, ale bohužel, není tomu tak. Jsou sice oprávněni a povinni v souladu se zákonem o Policii ČR dohlížet na bezpečnost a plynulost silničního provozu a v případě potřeby tento provoz řídit a usměrňovat, ale často přitom do výše uvedených pilířů narazí, odrazí se od nich a občas musí začít v jednom a tom samém směru, opakovaně a bez zřetelných výsledků.

Již přijetí zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, kterým došlo k převedení některých agend z Policie ČR na civilní složky, ovlivnilo v negativním slova smyslu bezpečnost na silnicích České republiky, neboť policisté služby dopravní policie přišli o řadu oprávnění, z nichž ty, které mají největší vliv na chování řidičů na našich silnicích, teď zákonodárci složitými novelami vracejí policistům zpět. Od nedávné novelizace tohoto zákona, která zavedla v České republice pro řidiče bodový systém, se rovněž očekávalo na našich silnicích uklidnění, zmírnění počtu dopravních nehod a havárií a zejména pak jejich smrtelných následků na životech účastníků silničního provozu. Zpočátku tomu tak bylo, ale pouze do konce roku 2006.

Příliš mnoho byrokracie

V roce 2007 opět počet usmrcených osob na silnicích České republiky a nekázeň řidičů i jejich agresivita značně stouply. Určitě tomu napomohla skutečnost, že nový zákon a jeho novely práci Policie ČR při řešení přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích natolik zbyrokratizovaly, že policistům se nedostává časového prostoru na dohled i prevenci při zajišťování bezpečnosti silniční dopravy. Legislativní úprava ve srovnání s minulými léty zmenšila počet přestupků, které policisté mohou řešit na místě v tzv. zkráceném správním řízení – v blokovém řízení. V řadě případů musí zjišťovat, zda se řidič přestupku nedopouští opakovaně, neboť v případě pozitivního zjištění řidiči hrozí zákaz řízení a takovýto opakovaný přestupek nelze blokovou pokutou řešit.

Následuje oznámení o přestupku administrativní cestou k příslušnému správnímu orgánu. Bohužel, správní orgán nemá ujednocen způsob dokazování přestupku a tak zatímco někde se správní orgán snaží vyřešit přestupek okamžitě, druhý vyžaduje na Policii ČR doplňující důkazní materiály, třetí se potýká s neschopností doručit přestupci výzvu, čtvrtý se setkal s tvrzením o řízení automobilu „osobou blízkou“ atd. apod. Dostáváme se tak k základní příčině veškeré nekázně na našich silnicích – po zjištění porušení zákona nenásleduje okamžitě trest (sankce) a v některých (bohužel ne ojedinělých) případech nenásleduje trest vůbec.

To je základní odlišnost od vyspělých členských států EU, ve kterých je jakékoli porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích dostatečně sankcionováno padni komu padni, takže si každý včas rozmyslí, zda se vyplatí agresivní jízda po silnicích či jiné porušení výše uvedených pravidel (viz např. případ českého fotbalového reprezentanta M. Baroše aj.).

Dopravní infrastruktura

Jako jeden z pilířů bezpečnosti silniční dopravy byl výše uveden i stav dopravní infrastruktury. Dnes již asi nikdo nepochybuje o přínosu dálnic a rychlostních komunikací pro bezpečnost a plynulost silničního provozu. Bohužel, postup jejich výstavby dlouhodobě zaostává za potřebami narůstající automobilové dopravy v České republice. Hlasitě se bojuje za ekologii a ochranu životního prostředí a přitom se zamlčuje pravda, že odsun výstavby zbytečně zabíjí a mrzačí lidi. Typickým případem je nedokončená dálnice D 8, přerušení postupu výstavby dálnice D 11 apod. Uvedený faktor má i svůj mezinárodní dopad, zejména z pohledu mezinárodní silniční nákladní přepravy a hromadné přepravy osob.

Česká republika byla vždy pro tuto přepravu transferní zemí a proto také vláda České republiky se vstupem České republiky do Evropské unie přijala závazek, že zajistí bezpečnost a plynulost silničního provozu na základních transevropských magistrálách, které protínají Českou republiku ve směru západ – východ a sever – jih. Dálnice D 8 a D 11 k těmto trasám patří. Dopravní odborníci se téměř bez výjimek shodují na tom, že cesta ke snížení nehodovosti vede mj. přes přesunutí maxima dopravních výkonů z nemoderních dvoupruhových komunikací na dálnice. Směrově dělená rychlostní komunikace odstraňuje hlavní příčiny usmrcení účastníků silničního provozu, jakými jsou čelní střety, silné boční nárazy na křižovatkách, chodci aj.

Kriminalita vadí i dopravě

Stav dopravní infrastruktury má ještě jeden podceňovaný aspekt. Na komunikacích České republiky se zvyšuje počet speciálních staveb, např. silničních tunelů a mostů, které jsou značně zranitelné, neboť současná situace v personálním složení u Policie ČR a v jejím technickém vybavení nezaručuje jejich dostatečnou ochranu. Krádeže kabelů a dalšího kovového materiálu na těchto stavbách způsobují přímo obecné ohrožení všech motorizovaných účastníků silničního provozu. Lze konstatovat, že i v tomto případě chybí dostatečná legislativa k tomu, aby od těchto krádeží odradila občany, nehodlající respektovat základní právní a celospolečenské normy.

Nezbytná koordinace

Vzhledem k tomu, že v České republice jsou obecně závazné právní normy upravující provoz na pozemních komunikacích a sankce za jejich nerespektování tvořeny různými ministerstvy (ministerstvo dopravy, ministerstvo vnitra, ministerstvo zdravotnictví), leží na těchto orgánech státní správy i zodpovědnost za bezpečnost tohoto provozu. Ústřední orgány státní správy by rovněž měly koordinovat aktivity na úseku bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Tato koordinace by se neměla zužovat pouze na vytváření expertních týmu při přípravě nových a novelizaci již přijatých zákonů.

Koordinovány by měly být veškeré aktivity, včetně vytváření potřebné legislativy na úseku tvorby předpisů týkajících se činnosti autoškol, STK, dopravní policie, prevence aj. Lze využít například i činnosti nevládních organizací a občanských sdružení, neboť bezpečnost silniční dopravy je záležitostí všech.

Nebylo cílem této úvahy plně vyčerpat problematiku bezpečnosti dopravy. Bylo poukázáno pouze na několik aspektů této problematiky, které mohou být předmětem diskuse a jejichž řešení spočívá v celospolečenské aktivitě na úseku zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, zejména pak v přijetí jednoznačných a dostatečných zákonů, které by směřovaly k prevenci na tomto úseku života společnosti.

pplk. PhDr. Rostislav Plachý, Policejní prezidium ČR, Ředitelství služby dopravní policie
 
 
 BVV

Zobrazit celou fotogalerii