Po trojnásobném triumfu vozů Buggyra v Misanu jsem zvažoval mail, ve kterém bych šéfovi týmu Deutsche Post Peteru Müllerovi poslal adresu, na kterou mi může posílat své gratulace ke třetímu titulu v řadě. Teď, když Markus Oestreich vyhrál suverénním způsobem v Nogaru, budu muset počkat. Ale vůbec mi to nevadí.

Vždycky jsem totiž zastával a budu zastávat názor, že truckracing je sportem pro lidi. Proto mám radost z toho, že stejně jako v předchozích dvou letech není boj o titul jednoznačnou záležitostí. Vždyť mezi prvním a třetím místem je rozdíl pouhých dvou bodů, což slibuje pro další klání mimořádně atraktivní podívanou. Zvláště pak, když se hned další závod jede na Nürburgringu, kde budou stovky tisíc diváků hnát dopředu svého favorita Markuse Oestreicha. Při pouhé představě toho, co se bude v Německu dít, mi běhá mráz po zádech.

Dalším z důvodů, proč nemám z Nogara rozpačitý pocit, je telemetrie Davida Vršeckého, která dorazila do Dubaje včera ráno a byla z mé strany podrobena důkladné analýze. V truckracingu se dá totiž ošidit ledasco, rozhodně ale ne telemetrie, která hovoří stručně s hrozivou přesností. Na základě jejího rozboru jsem konstatoval, že David dokonale odhadl vývoj závodu a zvolil to nejlepší a nejtaktičtější řešení.. Další důkaz toho, že se za necelé tři sezóny stal z Davida skvělý jezdec, který může pomýšlet na nejvyšší mety.

Protože nechci, aby mé postřehy ohledně závodu v Nogaru zněly jako fráze některých českých politiků, měl bych začít s kritikou do vlastních řad. Ale co a koho kritizovat? O tom, že Antonio střídá skvělé okamžiky s těmi slabšími se ví a Ludovic je dost starý mazák na to, aby z mé případné kritiky nespal. Měl bych tedy začít u sebe. Třeba tím, že si nedovedu uspořádat pracovní povinnosti tak, abych se mohl přijet podívat do Evropy na závody. Proto jsem si vzal do ruky diář a začal si znovu organizovat čas. Nakonec jsem konstatoval, že obchodní záležitosti se řítí takovým tempem, že budu rád, pokud stihnu v Le Mans party na oslavu našeho dalšího triumfu. I když dnes dávám přednost zdraví a rodině, touha po vítězství mě totiž vůbec neopustila. A ti, co mě dobře znají, tvrdí, že hned tak neopustí.

Z Dubaje zdraví Váš
Martin Koloc

buggyra