Turfan, 22. červen 2008, 3:00 PM

Volný den na Transorientale, ale spousta práce!

Dnes máme v Turfanu v Číně volný den. I když volný zrovna není. Během uplynulých deseti etap jsme museli denně překonávat velké vzdálenosti a prakticky není příliš mnoho času dát údržbě auta tolik co by si zasloužilo. Proto se v tuto chvíli pilně pracuje na našem MANu.

Etapa 9, Ayaguz (KAZ) – Karamay (CHIN). Poslední etapa na území Kazachstánu měřila 530km. Rozlučková speciálka měla jen 85km, ale zato vedla krásnou přírodou a po úzkých horských cestách plných kamení jsme kličkovali mezi kopci nahoru a dolu a brodili horké potoky a řeky. I když RZ neměla příliš mnoho kilometrů byla navigačně velmi náročná a tak někteří ztratili mnoho cenných minut. Nám se naštěstí bloudění vyhnulo a tak jsme v poklidu dojeli na 11. místě a celkově jsme si polepšili na 10. místo v průběžném pořadí. MAN zvládl trasu skvěle a tak jsme se poté mohli vydat na přejezd vedoucí ke státní hranici s Čínou. Úděsné cesty Kazachstánu nás vyprovodili asi 150 km na hranici s Čínou.

Čekání asi 4 hodiny na opuštění této země nás trochu zaskočilo, stejně jako naopak rychlá a perfektní organizace Číňanů při vyřizování celních formalit. Jiný kraj, jiný mrav a tak jsme ještě vyfasovali na MANa čínskou SPZku a vystavili nám každému i čínská řidičská oprávnění. Všichni se na nás usmívali a po důkladné prohlídce všeho možného jsme vjeli na území Číny. K našemu překvapení nás přivítali skvělé silnice a dálnice a také neskutečné množství mávajících dětí a lidí podél cest. Během asi prvních 20 km jsme jen s vlaječkami a kytkami viděli mávat snad milión Číňanů. Jejich spontánní radost je až zarážející a chvílemi se nám to zdá, jako by to dostali příkazem. Do bivaku dorážíme před půlnocí. Opět se nám posouvá čas o dvě hodiny vpřed, takže opět máme kratší noc. Skvělé, když víte, že ráno vstáváme okolo šesté. Rychle tedy zalézáme a jdeme spát.

Etapa 10, Karamay – Turfan. Další osmistovka! Ráno jsme se na briefingu dozvěděli, že se bude startovat později. Organizátoři podcenili přechod hranic a tak se čekalo na vrtulníky, které jsou nezbytné k zajištění trati pro motorkáře a následně i ostatní kategorie. Čekal nás tedy ranní přejezd ke startu speciálu. Ta měla mít 342 km, ale když jsme dorazili na start, bylo nám sděleno, že se bude startovat až z bodu CP3, tedy že se trať opět zkrátila na necelých 100 km. Pokračovali jsme tedy dalších 100 km po cestách k novému startu. Motorkáři již měli natankováno a mohlo se závodit.

My se tak dostali na trať až ve čtyři odpoledne. V dobrém závodním tempu jsme vše bez problémů dovezli do cíle a po krátké pauze za cílem jsme osvěženi vyrazili na další nekonečný 300 kilometrový přejezd k městu Turfan. Na RZ se nám podařilo urazit na zadní nápravě čidlo k uzávěrce a tak jsme jej zatím provizorně zaaretovali a vyrazili s tím, že jej dnes v den volna vyměníme. Opět dorážíme před půlnocí, dáváme něco k jídlu a na oslavu dojezdu až do volného dne povídáme a sedíme při vínu asi do dvou do rána. Pepa Kalina, navigátor od Martina Macíka a starý dakarský pardál má v zásobě nepřeberné množství historek nejen z Dakaru, ale i dalších závodů. Zalézáme do spacáku s pocitem, že se první den můžeme trochu vyspat. MAN září jako nový, neboť se nám jej podařilo poprvé od startu závodu umýt v nedalekém městě. Zaslouží si to!

Etapa 11, Volný den – Turfan. Jak jsem tedy naznačil dnes se pracuje na tom, co se zatím nestíhalo. Přehazujeme přední kola za zadní, snažíme se – ale marně opravit nepříliš spolehlivé dofukování kol, takže jej zavíráme „natvrdo“ a budeme raději spoléhat na manuální práci s tlakem v obřích pneumatikách. Dále měníme zmíněné čidlo na zadní nápravě a prolézáme kde se co dá. Tedy abych nemluvil obecně: Já jsem odjel do města najít nějaké solidnější spojení se světem, abych mohl odeslat tuto zprávu a poslat pár fotografií a Míra s Martinem se vrhli na kontrolu a opravy.

Nyní nás čekají ty nejtěžší etapy a vypadá to, že i když jsou mezi prvními velké odstupy, závod zde prakticky začíná. V následujících 6 etapách organizátoři připravili více jak 1300 ostrých km a asi dalších 2700 km přejezdů. To znamená, dostat se jen do toho Pekingu není vůbec jednoduché a pro mnohé to bude ještě oříšek na kterém si mohou vylámat zuby. My se budeme snažit držet naše solidní závodní tempo, abychom nevytvářeli zbytečné chyby, které by mohly vést k technickým problémům či chybám v navigaci. Zítra je před námi opět dalších více jak 500 km, z čehož je 412 km speciálu. No nebude to lehké, tak držte palce a já se pokusím opět dodat nějaké informace, jak to jen bude možné.

Sledujte i nadále web www.offroadsport.cz nebo www.hummer.cz. Dodatečně se omlouvám, jestliže najdete v mých zprávách nějaké nepřesnosti či gramatické chyby. Vše řeším v polních podmínkách a většinou není čas si ani zprávu po sobě zkontrolovat. Díky za pochopení.



Mějte se fajn

Míla Janáček

Zobrazit celou fotogalerii