Senioři si mají na stará kolena užívat

Senioři, jak se dnes vzletně u nás říká těm starším v produktivním věku až důchodcům, zapomínají aktivně žít. Možná, že vám to připadá brutální, ale já to tak cítím. I když je mi také těch 50 +, ještě se necítím do „starého železa“ a mám ještě mnoho plánů. „Je lepší se opotřebovat, než zrezivět“. Tak nazval svůj článek herec Lubomír Lipský (85 let!), který jsem někde zaregistroval.

A i já si myslím, že je na něm mnoho pravdy. Je to i moje osobní filozofie a chci být užitečný až do konce. Možná si řeknete, že v padesáti šesti jsou to jen plané řeči, ale kdo ví...?

Žil jsem asi deset let v Nizozemí a zpočátku jsem nechápal místní vztahy mezi dospělými dětmi a jejich rodiči – seniory. Oni totiž žili jinak. Jejich vztahy byly zcela odlišné než jsem je znával z Čech. Rodiče měli zásadu, že děti vychovali a naučili je samostatnosti. Tím svoji úlohu splnili a mají právo opět více žít – tak, jako když byli bezdětní. Vnoučata si nebrali automaticky na víkend a děti to s nimi musely hodně dopředu domlouvat.

Víkend co víkend si jezdili po výletech, navštěvovali známé, hrabali se v zahrádkách před domem... Ale s vnoučaty se k nim smělo na návštěvu jen na několik hodin. „My, když jsme měli děti malé, tak jsme se o ně také stále museli starat“, slýchával jsem, „a dnes naše děti mají také děti, tak ať se též starají! V nouzi jim samozřejmě pomůžeme, ale teď chceme znovu žít.“

Mně tyto názory připadaly cizí a neslučitelné s naší mentalitou. Tak trochu mi připomínaly přírodu. Ptáci sedí na vajíčkách, krmí mláďata, a když se tato naučí létat, tak se k nim neznají. Mají svůj život a štafeta  se předává dál. Možná to připadá kruté, ale je to realita přírody. Tak nějak bych charakterizoval i ten kapitalistický svět. Co se to stalo s námi, že jsme tuto přirozenou linii otočili naruby? Kdysi dávno bylo morální, že se mladí museli postarat o přestárlé příbuzné. Na vesnici dostali „vejminek“, a k tomu i vynucené povinnosti. Samozřejmě, že vše nebylo nikdy tak ideální, ale takto se žilo ještě za první i druhé republiky.

Socialismus mnohé změnil, až obrátil proti proudu. Staří se naučili hmotně starat o mladé a „přestali žít“. Ze svých důchodů je podporují, šetří jim peníze a přemýšlení o tom, co vše jim ponechají až umřou. Na sklonku života stále myslí příliš materiálně, ale bohužel ne na sebe. Přitom jsou stále více zneužíváni a nedovedou si představit, že by vlastní peníze použili pro sebe. Je to smutné, ale bohužel reálné.

Co jste dostali „do vínku“ vy? Já osobně si myslím, že to nejcennější je výchova a vzdělání. Tím to má končit. Jestli má dospělé dítě problémy, nechť si dojde pro radu, ne pro peníze! Jestli by si přálo mít vyšší životní úroveň, nechť si na ni vydělá. A samo! Stálá podpora ho degeneruje a brzdí ve vývoji. Možná, že je to náš dnešní generační problém. Tím myslím tu lidskou nesamostatnost. Stát i rodina se stále staraly a vytvářely ochrannou atmosféru. To vše se tak vžilo, že odrostla téměř celá generace od „sametové revoluce“ a naší změnu v chování to příliš nezměnilo.  Možná mám radikální názory. Chci být stále aktivní a duševně svobodný. Netoužím po dovolených v zahraničí u moře.

To horko mi moc dobře nedělá a více si vážím toho, co je doma. Viděl jsem kus světa a sdílím staré pořekadlo, že „všude dobře, doma nejlépe“. Zatím plně pracuji, tvořím a mám radost z přínosu své činnosti. Až mi dojde pracovní dech, budu chtít užívat. Ne čekat na smrt a přemýšlet o tom, co po mně zbude. Ne materiálně pro pozůstalé, ale pro společnost, ve které jsem žil. Budu jezdit po hotelech, wellnessech a užívat si. Možná budu i trochu rozhazovat a dopřávat si. Zatím ještě nevím... Ale určitě se nikam neschovám a nepřestanu aktivně žít.

Když byl naposledy v České republice Erich von Dänikan (73), povídal mi, jak stále nestíhá. Jezdí po světě, přednáší a dozvídá se nové a nové záhady. A až mu prý nebude stačit dech, nastěhuje se do jednoho domu seniorů ve Švýcarsku. Ten se mu obzvláště líbí. Nesmrdí to tam po nemocnici, bar mají otevřený až do rána a nebudou ho omezovat v kouření jeho oblíbených doutníků. Pan Dänikan bydlel v Centru Babylon čtyři dny a moc se mu tam líbilo. Nejvíce kvitoval zábavně-vzdělávací iQpark. To proto, že spojuje mladé i staré lidi, dává jim radost z vědění i nového poznávání.

Možná, že trochu vybočuji z českého klišé. Možná, že jsem načichl jinými názory. Ale jedno vím určitě. Přál bych si podobný domov seniorů i u nás. A to přesto, že nekouřím.  Chci žít naplno a důstojně co nejdéle. Chci si na stará kolena leccos dopřát a neříkat, že „pro mne už je to škoda“.

Ing. Miloš Vajner, předseda představenstva Centrum Babylon

SOUTĚŽNÍ OTÁZKA: JAKÁ JE PROVOZNÍ DOBA WELLNESS BABYLON? ODPOVĚDI ZASÍLEJ NA SOUTEZ@DR-ABE.CZ a do předmětu uveďte WELLNES. Soutěž potrvá do 31. 7. 2008. Nezapomeňtě uvést jméno a příjmení a adresu, kam má být výhra zaslána. Podmínkou účasti v soutěži je Váš souhlas se zasíláním informačních emailů o konání akcí atp., který udělíte odesláním e-mailu s odpovědmi na dané otázky. VYLOSOVANÝCH 5 ÚČASTNÍKŮ SOUTĚŽE DOSTANE KRÁSNÉ VOUCHERY DO BABYLONU LIBEREC PRO DVĚ OSOBY!

Zobrazit celou fotogalerii