Závodění na domácí půdě sebou může nést výhodu ve znalosti trati i prostředí, ale také řadu úskalí, ke kterým patří množství známých a kamarádů a z toho plynoucí snaha být co nejlepší, nejrychlejší a tím pádem i zvýšené riziko chyby. Antonín Tlusťák (pochází ze Zádveřic a bydlí ve Zlíně) se v Kopné se vším vyrovnal na jedničku a zvítězil ve všech rychlostních zkouškách, jak ve své třídě, tak i ve skupině. Zcela zaslouženě jemu i jeho spolujezdci Jiřímu Marešovi, patří i celkové prvenství v obou kategoriích i v hodnocení juniorů. Jejich týmové kolegyně, Michaela Maňovská a Eva Vykydalová, tentokrát startovaly s mužskými spolujezdci. Lépe se dařilo Míše, když byla nejrychlejší dámou za volantem. Eva byla druhá nejrychlejší žena, ale v konkurenci, jaká panovala ve třídě N1600 to stačilo jen na nebodované jedenácté místo.

Takhle nějak by měla vypadat soutěž v nejrůžovějších snech Antonína Tlusťáka. Od první rychlostní zkoušky se usadil na čele třídy dvoulitrových enek i celé skupiny N. Když na druhé vložce přišel o svého letošního největšího rivala Patra Křížka, proměnil XII. Impromat Rallysprint Kopná ve svou spanilou jízdu, na jejímž konci na něj a jeho spolujezdce Jiřího Mareše, čekaly poháry za vítězství ve třídě ve skupině i mezi juniory. Navázali tím na stejný úspěch v Brně a jen nedokončené Okříšky a tím pádem i nulový bodový zisk, je prozatím řadí ve skupině na třetí místo za vedoucího Daniela Běhálka a druhého Karla Soumara. Ve třídě jsou již druzí, opět za Karlem Soumarem.

„Šli jsme do soutěže s tím, že pojedeme rychle hned od první vložky, i když jsem se malinko bál o nový motor, ale ten pracoval bez problémů. Myslím, že když vydržel tady, tak bude dobrý i na dalších závodech. Po druhé vložce nám odpadl Křížek, takže jsme se soustředili na Luboše Minaříka, našeho soupeře v hodnocení juniorů a dařilo se nám držet se před ním. Závěr soutěže, což byla varianta známé Pinduly a jmenoval se Imecon, i poslední vložku na Hvozdné, jsme již jeli sice svižně, ale přeci jen s rezervou. Zejména Imecon byl hodně rozbitý, takže jsme nechtěli nic riskovat.

Jsme rádi, že se nám podařilo dojet tak dobře, protože doma je to vždy náročné, hlavně na psychiku. Vždyť nikde jinde není podle trati tolik kamarádů, známých i sponzorů, jako tady. Úspěch doma má i své kladné stránky, protože třeba oslavy jsou bouřlivější, když se druhý den ráno nemusíme vracet přes celou republiku,“ řekl spokojený Tlusťák v cíli.

Týden před soutěží musela řešit Michaela Maňovská otázku, koho posadit vedle sebe na sedadlo spolujezdce: „Kačka Blahoutová mi volala, že je nemocná. Naštěstí se sice nepotvrdilo podezření na mononukleozu, ale startovat stejně nemohla a já začala přemýšlet, kde narychlo seženu spolujezdce. Volba padla na týmového kolegu Luboše Nováka a tak jsem poprvé vyrazila na soutěž s chlapem. Byl to trochu divný pocit slyšet v interkomu silný mužský hlas, místo něžného hlásku Kačky, ale během první vložky jsem si zvykla nejen já, ale i Luboš, který velice rychle získal přehled o tom, kde mám v autě uložen lesk na rty, deo spray a další věci, důležité pro rychlou jízdu.

Jo a taky skvěle četl a dokázal mi poradit se spoustou věcí kolem auta, tak jak to chlapi umí, takže spolupráce fungovala na jedničku. Přesto se již těším na Bohemii, kde pojedeme opět s Katkou, ale hondu na chvíli vyměníme za pohárovou fabii. Ani jsem se proto nesnažila odvyknout od takových věcí, jako je hlídání tlaků v pneumatikách a dalších věcí kolem auta. To vše vzal na sebe tentokrát Luboš a já se mohla cítit, jako ženská,“ vystihla vyčerpávajícím způsobem rozdíl mezi slečnou a statným chlapem na horkém sedadle.

Lubošova síla se hodila po třetí vložce, když po jejím dojezdu museli vrátit na původní místo a provizorně za pomoci tkaniček od Míšiných bot upevnit uvolněnou lyžinu. Tato nepříjemnost měla i svou lepší stránku, protože drhnoucí plech dělal takový rámus, že již odcházející diváci se zastavovali a věnovali svou pozornost projíždějící hondě a její posádce. Horkou chvilku zažili ještě na šesté vložce, kde se před ně vrátila na trať havarovaná felicia a jen tak tak, že neskončili při vyhýbání na blátě mimo trať. Vše dopadlo dobře, takže cílem projeli na osmém místě ve třídě a na prvním mezi sedmi auty s dámou za volantem.

Eva Vykydalová také musela zvolit za spolujezdce muže, protože Miluška Davidová byla pracovně vytížená a zaskočil za ni Roman Kurtin a také ona si spolupráci chválila. „Roman je zkušený spolujezdec, takže jsme se rychle dohodli a dokonce mě i občas pochválil. To bylo ještě před tím, než jsme na předposlední vložce šli ven a chvíli to vypadalo, že budeme končit. Nakonec to odnesl jen nárazník a časová ztráta, díky které nás přeskočil Tomáš Hrabec, takže jsme skočili bez bodu, na jedenáctém místě. Ukázalo se, že na takto náročné trati mám velké slabiny v rozpisu a proto jsou moje první průjezdy horší.

 Zrychlení ve druhém kole pak už nestačilo na větší posun, ale mám radost třeba ze sedmého času ve třídě na druhém Podhoranu. Čekají nás teď dvě soutěže, které mi v minulém roce šly, Pačejov a Blovice, protože mám radši spíše rychlejší tratě, takže věřím, že se o něco zrychlím,“ uzavřela Eva, druhá nejrychlejší žena za volantem XII. Ralysprintu Kopná, startující stejně jako Tlusťák s Marešem a Maňovská s Novákem za Zádveřický Motocar Sport.

Milan Hauer
www.motorsport-review.cz


Tisková informace MOTOCARSPORT Zádveřice
http://www.motocarsport.com