Michalíkovi ve sprintech pšenka nekvete

Po pěkném vstupu do sezony, kdy Roman Michalík vybojoval dvacáté místo na trati Cetelem Valašské Rally, se bývalý mistr světa v enduru představil na dvou soutěžích MIO GPS mistrovství republiky ve sprintrally. Ani jeden start ovšem nelze označit jako úspěšný.

Do Thermica Rally Lužické Hory odstartoval valašskomeziříčský jezdec po boku zkušeného Richarda Laseviče a s nepříliš lichotivým číslem 45 na dveřích. Od prvních kilometrů náročné soutěže ovšem naznačoval, že pořadatelé jeho schopnosti hluboce podcenili. Na třetí vložce dokázal dokonce zajet třetí čas absolutně a vyhoupnul se na osmou příčku po první sekci zkoušek.

„Ani nevím, jak mi tam ty časy padaly, jeli jsme v pohodě a bez krizí a bylo to překvapivě rychlé. Určitě mi pomohlo, že se hodně jelo na šotolině, kterou mám moc rád, a taky to, že se zdejšími tratěmi máme prakticky všichni ze startovního pole téměř nulové zkušenosti.

Také samotné rychlostní zkoušky nebyly nijak moc rychlé a jejich charakter mi vyhovoval,“ hledal vysvětlení dobrých časů pilot. Úsměvům a dobré náladě byl ale brzo konec. V průběhu RZ4 se na voze objevila závada na turbu a posádka musela ze slibně rozjetého závodu odstoupit.

Jako náplast měl zafungovat start na Impromat Rallysprintu Kopná. Ani do nejtěžší soutěže šampionátu ovšem nevstoupil Roman Michalík pravou nohou.

„Podcenil jsem zrádnost místních silniček a do úvodní časovky jsme dorazili o tři minuty později. Sypu si popel na hlavu, půlminuta jde plně na můj vrub. Nepříliš velkou spolehlivost své osoby v průběhu první ranní sekce připisuji i páteční večeři, která řádně otestovala průchodnost mých střev a díky níž jsem se necítil v úplné pohodě,“ litoval Viktor Hausknotz, který se po krátké absenci vrátil za Michalíkem na sedačku spolujezdce. Brzy se ale ukázalo, že tato půlminuta bude mít nakonec na účinkování posádky v soutěži jen pramalý vliv.

 „Na třetí rychlostní zkoušce po odbočení z hlavní silnice v Podkopné Lhotě jsme dostali defekt levého předního kola. Vůbec netušíme, kde jsme k němu přišli. Poznali jsme jej, až když jsme nezatočili do následné ostré pravé zatáčky. Couvání, jízda po prázdném kole a následná výměna nás stála téměř pět minut ztráty,“ popsal další krušné chvíle Michalík.

Pokud ne po první časové kontrole, pak po tomto defektu byl konec jakýchkoliv nadějí. Jediným přáním tak zůstalo dosažení cílové rampy. Alespoň toto přání se posádce nakonec splnilo.

„Z Kopné mám rozporuplné pocity. Na jedné straně jsem moc rád, že se nám podařilo tak náročnou soutěž dokončit a navíc bez poškození vozu. Na druhou stranu jsem samozřejmě pomýšlel na lepší výsledek a ani průběžné časy, kdy jsme se pohybovali na hraně druhé desítky, pro mě nebyly příjemným překvapením,“ hodnotil soutěž Michalík.

„V druhé fázi závodu jsme se hlavně soustředili na sbírání zkušeností. Roman se místy snažil hodně bavit diváky. Je dobře, že jsme to zvládli až do cíle bez problémů, a myslím, že v takové obrovské konkurenci se nemusíme za svůj výkon stydět.

Přece jen je Kopná dost specifická soutěž a bez zkušeností je zde prakticky nemožné uspět. Časy, kterými jsme se pohybovali na úrovni Petrů Trnovce či Poulíka za úplné zklamání nepovažuji, ač Roman asi po Lužičkách myslel výš. Věřím, že na příští soutěži už budeme moci být plně spokojeni i s konečným výsledkem,“ konstatoval spolujezdec.

           tisková zpráva

Zobrazit celou fotogalerii