Josef Kalina: Když nebudou průšvihy, Dakar se v Andách může chytit
Milan Novotný / Xsar Chilane, Tunisko

V týmu KM Racing, který v minulých dnech testoval v tuniské poušti, plní velezkušený Josef Kalina jednak roli navigátora Martina Macíka v ostrém autě, jakéhosi koordinátora a také vypravěče nesčetných zážitků, kterých má ze strastiplných cest do Dakaru v zásobě nespočítaně. A další historky z kabiny kamionu mu přibudou. V lednu se totiž zúčastní soutěže, která se pojede kvůli letošní teroristické hrozbě na území Mauretánie poprvé v jižní Americe. 

V čem se bude nejvíc lišit nová „dakarská rallye“od tradičních afrických dobrodružství?
Největší změnou je přejezd And ve výškách, které v Africe cestou do Dakaru nejsou. Něco podobného jsme zažili v devadesátých letech při Rallye Paříž – Peking, kdy jsme ve čtyřech tisícovkách přejížděl Ťian Šan. Ona ale vysoká nadmořská výška nehraje zase takovou roli. Je totiž skoro jedno, jestli jedeme kolem dvěstěmetrové strže ve tři sta nebo třech tisících metrech. Spíš v těch výškách půjde o problém technický a zdravotní. Nejvyšší bod přejezdu je 4800 metrů a teprve takhle vysoko se ukáže, co budou motory, ale také lidi vyvádět. Vyměnit kolo v tak řídkém vzduch prý potrvá třikrát déle než obvykle. 

Veškerá technika se bude muset odeslat do Argentiny mnohem dříve než když jste přijížděli na přejímky do evropských měst. Jak vám tato skutečnost komplikuje život?
Koncem listopadu se všechno musí odevzdat v Le Havre na loď a auta a motorky uvidíme až tři dny před startem. To může být osudový moment, na druhou stranu na tom budou všichni Evropané stejně. Každopádně technika musí být obzvlášť dobře připravená. Nesmí se zapomenout třeba na vypnutí všech drobných systémů, aby se nevybyly baterie, bude potřeba zařídit, aby neušel vzduch a těžké kamiony nestály při plavbě na ráfkách. V neposlední řadě je tu nepříjemná skutečnost i pro nás, protože se musíme spakovat o měsíc a než bylo zvykem. Už v této chvíli je na všechno strašně málo času, prakticky jen tři týdny.

Co se dá za tři týdny stihnout?
Po návratu z Tuniska nemůže přijít žádný odpočinek, naopak musíme se dostat do stavu plné pohotovosti. Bude umění to správně naplánovat, protože do letadla si koncem prosince vezmeme jen příruční zavazadla. Všechno ostatní bude už na místě v bednách a kontejnerech. Logistika jihoamerického Dakaru je jiná než jsme byli zvyklí. 

O kolik bude cesta na americký kontinent dražší než když se startovalo z Lisabonu?
O moc dráž to nevyjde. Zápisné i poplatek za auta je stejný. Navíc je cesta do Le Havru asi o polovinu kratší než do Lisabonu, takže na tomhle se dá něco ušetřit. Organizátor do Argentiny vypravil pro účastníky letecké chartery, ty si ale musíme zaplatit.

di, jenž berou svůj sport nebo zálibu naprosto vážně a obětují jí naprosto všechny peníze. A ti, co je nemají, jako třeba já, tomu zase obětují poslední zbytky svých sil... A konečně třetím důvodem tuniského pobytu je sžití se velkého týmu, v němž jsou kromě kamionů i tři motorky a čtyřkolka.

oficiální stránky týmu : http://www.martinmacik.cz/