Dakar 2009: Start v Buenos Aires národním svátkem. Tomeček tak vřelé přijetí DAVY diváků na startu nečekal

V místní televizi běžel od začátku nepřetržitý program, kde nebyl vynechán ani jeden motorkář, ani jedna posádka auta. Kamery byly na výjezdu z UP, helikoptéra snímala trasu shora, několik kamer bylo podél trati a samozřejmě u pódia. Režie celého přenosu řešila projekci např. třemi okny tak, aby opravdu každý závodník nebyl vynechán.

Po vyzvednutí aut z uzavřeného parkoviště jsme absolvovali cca 7 km k rampě. U ní probíhal od pěti hodin odpoledne program představení posádek. Cestou k pódiu jsme několikrát museli zastavit, davy fanoušků se fotily u Tatry, bouchaly do dveří, tleskaly, nestačili jsme si s nimi podávat ruce… Klakson naší tatrovky snad tak dlouhou dobu ještě netroubil, každé zatroubení znamenalo odezvu od lidí – pískali, tleskali, doslova ječeli.

Kamiony neprojížděly přes rampu, ale vedle ní, následovalo představení a odjezd. Ten byl ovšem impozantní – pořadatelé nechali sjet dohromady prvních patnáct kamionů a tahle obrovská kolona se vydala zpět do UP. Průjezd centrem města, zaplněného jásajícími lidmi, to byl vrchol večera. Všemi křižovatkami byl zajištěn volný průjezd, mávající lidé, blýskající fotoaparáty, troubící auta. Závěrečné cca dva kilometry jsme projížděli šestiproudým bulvárem, kolem nás auta místních, nadšení otcové rodin s ratolestmi v autě s rukama na klaksonu, lidé vystrčení ze střešních oken s foťáky a kamerami, kolem opět davy mávajících lidí – opravdu nezapomenutelný zážitek pro všechny.

Celé to trvalo asi 70 minut (pořadatelé nám vyhradili čas 105 minut – asi počítali s podobnou „fiestou“) a dorazili jsme zpět do UP, kde jsme opět zanechali naše stroje a vydali se zpět do hotelu strávit poslední noc na klasické posteli – odteďka nás čeká jen stan a karimatka a všichni věříme, že až do 18. ledna.

Od nás vše, jdeme spát na zítřejší první ostré kilometry, držte nám palce.

Radek Smolka, LRT

*****

Vážení příznivci Dakaru a našeho týmu,

v rámci urychlení jsme se s Radkem rozdělili - on píše z našeho týmového počítače na pokoji a já z recepce našeho hotelu - abychom Vám alespoň stručně popsali první slavnostní etapu v ulicích Buenos Aires. Je to vlastně úplně jednoduché - jestli jsme pochybovali o tom, jak Argentinci Dakar přijali, tak teď všechno bereme zpět. Cesta k podiu u obelisku na Avenue 9 de Julio měřila asi šest kilometrů a byla lemována doslova tisícovkami skandujících diváků - a to si troufám říct, ze už jich tam kolem té deváté hodiny večer bylo méně než odpoledne.

Když jsme totiž přicházeli k autům, potkali jsme vracejícího se našeho brazilského motorkáře Rodolfa a ten říkal, že je tam snad milion lidí, že jich tolik v životě neviděl a že jemu cesta na podium trvala hodinu a půl. Opravdu tak vřele přijetí jsme nečekali a moc nás potěšilo. Potvrzuje se stará pravda, že Argentinci jsou milovníky rallye a myslím, že s jejich podporou můžeme počítat.

To je alespoň ode mě všechno, děkujeme za velkou podporu i od Vás a zítra už jedeme naostro.

Dobrou noc nebo dobré ráno přeje všem

Míra Martinec, LRT

www.lrt.cz

Zobrazit celou fotogalerii