Letecký den v Argentině

Hlásíme se poprvé z bivaku, který je umístěn na okraji provinčního argentinského městečka Santa Rosa de la Pampa. Dnešní etapu lze nazvat klasickou soutěžáckou hantýrkou jako "letecká", neboli "letiště". Jak již včera na briefingu pořadatelé slíbili, byla opravdu velmi rychlá. Ale po pořádku.

Start do etapy byl z uzavřeného parkoviště, kde jsme naše tatrovky odevzdali po včerejším "pódiu". Kamiony přišly na řadu v 9:46 a dle startovních čísel po minutě odjížděly. K našemu překvapení byla opět celá průjezdní trasa městem lemována tisíci nadšených diváků, kteří doslova na každé křižovatce čekali na červenou , aby se mohli vyfotit s nějakým závodním autem anebo alespoň si podat ruku s posádkou. Po nájezdu na dálnici (mimochodem platí se zde mýto u tzv. "peagí" jako ve Francii) náš údiv pokračoval. I kolem dálnice a později i normálních cest postávaly davy lidí a mávaly, kolemjedoucí auta troubila - Argentinci rally opravdu prožívají (a my se jim ještě jednou hluboce omlouváme). A hořký lednový den roku 2008 v Lisabonu už je definitivně zapomenut…

Po 196 km spojovacího úseku jsme z asfaltové cesty odbočili na pískovou a po kilometru dorazili ke startu první rychlostní zkoušky Rally Dakar 2009. Trať byla vedena mezi obrovskými pastvinami po cestách s tvrdým hliněným podkladem, místy (zejména v zatáčkách a na výjezdech z nich) pískovým, z hlubokými kolejemi. Charakter trati a její profil připomínal Rally Deutschland v MS Rally, ovšem na šotolině - tj. dlouhá rovinka (i několik kilometrů), ostrá zatáčka a znovu plný plyn. Cesta byla úzká, kolem příkopy, nebo ploty, celkem slušný adrenalin, náklaďák řítící se na cestou plnou výmolů maximální dovolenou rychlostí 150 km-h. A v každé zatáčce opět neuvěřitelné množství diváků - jako na klasické rally.

S heslem "v první etapě se nevyhrává, ale může se všechno pokazit" jsme tedy odstartovali. Posádka "Livescore" asi po pěti minutách předjela před ní statujícího "starého pána" Sugawaru. Před Andrém, který startoval jako pátý, byla cesta relativně volná. "Livescore" asi na 130-ém kilometru dojela na MANu jedoucího Echtera, který minul jedno odbočení, "skočil" si skrz plot do pole a vrátil se těsně před dojíždějící Tatru. Ta pak musela v jeho prachu jet dalších skoro 150 kilometrů.

Na úzké cestě v prachové cloně se nedalo k MANu přiblížit tak, aby se dal předjet. Ovšem už v této etapě jsme míjeli poměrně dost posádek osobních aut, kteří opravovali, nebo měli defekt pneu, ale mnoho z nich neudrželo svá auta na trati a skončilo v kotrmelcích. Defekt postihl i Wulferta van Ginkela s Ginafem. V etapě byly celkem tři průjezdní kontroly, šílené tempo se podařilo udržet až do konce zkoušky, a tak z toho vyšel krásný čas. Ovšem takový typ závodění nám moc nesedí, raději bychom něco zajímavějšího…

Po krátkém odpočinku na konci zkoušky jsme se vydali vstříc dalším 160 kilometrům spojovacího úseku do Santa Rosa - opět po asfaltce. Krajina od Aires až sem má pořád stejný charakter - rovina, rovina a pořád jen rovina, s obrovskými poli slunečnic, kukuřice a pastvinami s dobytkem a koňmi. Alespoň je tu oproti Africe zeleno… Během spojovačky obě Tatry natankovaly (na pumpě nebylo k hnutí, opět plno lidí a fanoušků) a v poklidu dojely do bivaku, kde už čekal Petr s Tomem Fajmanem a Ronaldem. Ti dnes měli taky poměrně slušnou porci - přes 700 km. Po večeři ve stanu pořadatelů se všichni vrhli na údržbu aut, kromě Vojty s Maykelem, kteří si připravovali roadbook na zítřek. Auta jsou v pořádku, udělala se jen běžná údržba.

Zítra začínáme 236 km dlouhým speciálem, po němž následuje 600 km spojovacího úseku do města Puerto Madryn. Speciál je nejkratší, ovšem celá etapa je naopak nejdelší z celého letošního programu.

Všechny doma moc zdravíme, držte nám palce.

Radek Smolka, LRT

www.lrt.cz

Zobrazit celou fotogalerii