Aleš Loprais: od nynějška už může být jenom lépe

 Den volna ve Valparaisu proběhl po všech stránkách ve velkém stylu a byl oslavou Dakaru v jeho nové zemi. Pro Aleše byl však jen jakýmsi klidem před další bitvou…

Dosavadní pohled do výsledkové listiny sice není úplně odpovídající tvým ambicím, ale ještě před pár dny ses krčil kdesi hodně nízko… Ano, tenhle Dakar je pro nás nenormální, ještě jsme neměli jediný čistý den. Smůla v podobě nenadálých technických problémů nebo nějaké kolizní situace se nás vždy držela. Zrovna jsme to rozebírali s Karlem, takovéhle věci se za celou dobu jeho závodění nikdy nestaly a k nám přišly v koncentrované podobě. Ale následující etapy mohou vše otočit. Před pár dny jsme spadli kamsi do páté desítky, teď jsme dvanáctí, ale v těžkých etapách se dá jít ještě mnohem výš. Zkusíme to.Teď odpoledne se vrátil od lékaře Vojta Štajf s dobrou zprávou, může pokračovat a jeho zdravotní stav se lepší. Odechl sis?

Moc, opravdu. Je třeba zdůraznit jednu věc: zdraví a život u nás stojí vždy na přednějším místě než umístění či holá účast. Tak jako pořadatelé zrušili minulý Dakar kvůli tomu, že nechtěli brát zdraví a životy závodníků jako součást nějakého kompromisu, i my považujeme Vojtův zdravotní stav za klíčový, nejvíc ze všeho, je to téma nad všemi aspekty technické přípravy vozidla.Jak on sám se k tomu staví?

Klidně se ho zeptej, ale už od třetí etapy jsme mu dali plnou svobodu určit si, zda bude nebo nebude schopen a ochoten pokračovat. Jeho rozhodnutí bychom respektovali. Vojta je ale profík a i přes bolesti udělal vždy maximum pro kvalitní výkon. Ale i on má rodinu. Výsledky vyšetření nám dodaly klidu a věřím, že teď to bude dobré.U Vojtova případu mimochodem došlo i k zajímavé spolupráci s konkurenčními týmy…

Ano, pomohl nám manažer týmu MAN Fred van Putten, který má v týmu skvělého lékaře Dietera Thomase, jenž spolupracuje i s holandskou fotbalovou reprezentací. Dieter udělal mnohem víc než musel a patří mu za to veliký dík, zařídil Vojtovi vyšetření v místní vojenské nemocnici a strávil s ním spoustu času.Jak vlastně trávíš den volna na Dakaru?

Jako pilot komunikuji s mechaniky ohledně údržby vozidla, ale mám volný program, dostanu se do kontaktu i s týmy soupeřů a zhodnotíme, co a jak dál. A také nás občas někdo navštíví. Dnes za námi byla skupinka lidí z českého velvyslanectví v Santiagu pod vedením Diany Klimentové. Radila mi už před příjezdem se spoustou věcí, jak v Chile co funguje, abychom byli lépe připraveni. Bylo to příjemné a veselé setkání nad moravskou slivovičkou, věřím že příjemné oboustranně.Na co se o dni volna soustředíte po stránce údržby vozu?

Především na preventivní výměnu podvozkových komponent a dalších věcí, které nám dělaly potíže. Na řadě věcí spolupracujeme i s Markem Spáčilem, cením si toho, že se k tomu staví pozitivně a díky mu za to. Obrovské penzum práce si už odvedli mechanici a vyzdvihl bych Milana Holáně, který spoustu oprav a úprav osobně koordinuje třeba do rána a pak musí ještě odvést stoprocentní výkon při ostré etapě.Pojďme do exteriérů. Co říkáš na dosavadní trasu?

My na ní sice měli zatím dost smůly, ale to není její chyba. Trasa je skvělá, výborně vybraná a poskládaná, a také těžká, opravdu hodně těžká. Překvapil mě výskyt dunových polí v páté a šesté etapě, už nyní, před vjezdem do Atacamy, jsme přejeli víc dun než na celém Dakaru před dvěma lety. O její obtížnosti svědčí to, že vítězové posledního Dakaru mezi auty a kamiony, kteří byli favorizováni i letos, jsou ze hry venku.V čem je trať jiná než v Africe?

V podstatě se tu vyskytuje stejné druhy povrchů jako v Africe. Tady v Jižní Americe však máme jejich větší variabilitu, skladba povrchů je velmi pestrá i rámci jedné etapy, v další etapě je zase pestrá úplně jinak. V čem vidím nevýhodu, je délka úseků s jedinou stopou, která znemožňuje předjíždění, ty byly v Africe kratší.Jak se ti zamlouvá atmosféra rallye na novém kontinentu?

Jedním slovem fantastická. Lidé jsou neuvěřitelně nadšení a přející, kdykoliv se objevíme venku. Pro soutěž dýchají a rozdali by se. Už když jsme zastavili u trati s tekoucím chladičem, někteří sami od sebe po prvním pohledu na věc utíkali pro kanystry, jiní se pokoušeli nám pomoci svérázněji. Chtějí se s námi fotit, potřást si rukou, poplácat po zádech, popřát hodně štěstí, při průjezdu městy a nebo když zastavíme na tankování, čekají tam na nás klidně do noci. Takovéhle kulise se závodí moc hezky a navíc nad tím vším je to nejdůležitější: je tu bezpečno, těch lidí se nemusíme bát, týká se to i hlídání odložených věcí.Takže má podle tebe maratón v Jižní Americe perspektivu?

Podle mého určitě, i když vyhodnocení si budou muset pořadatel udělat sami. Rallye tu má letos maximální podporu a nepotkal jsem nikoho, komu by se tu nelíbilo. Dnes máš narozeniny, jaký jsi dostal dárek?

Táta mi dal ferrari, to potěší, i když to byl jen malinkatý modýlek v krabičce. Ale byl žlutý, jako naše Tatra. Největším dárkem jsou pro mě však zprávy o pozitivních výsledcích zdravotního vyšetření Vojty Štajfa a toho, že s námi může pokračovat. Když to všechno zhodnotím, v podstatě už může být jenom líp.