Brány pouště se otevřely

Atacama je tady. Na první pohled krásná, scénická, s pouštními horami všude kolem, zasypanými pískem. I kamiony budou šplhat až nahoru. Copiapó nás bud hostit po dva večery a bivak je zařízen v ryze dakarském drsném duchu. Zatímco jinde jsme bivakovali v civilizaci, v Copiapó je bivak zřízen uměle přímo v poušti pod pouštním pohořím, snad deset kilometrů za městem. I přístupová cesta, původně prašná, je napenetrovaná, aby byl do bivaku hladký průjezd. Ten rozhodně neměli naši kluci v dnešní etapě, asi nejtěžší v celém ročníku. Tomáš Tomeček havaroval, můj synovec Aleš přivezl potíží plnou korbu, od defektu přes bloudění po ucpanou dodávku nafty, Marek Spáčil zápasil s jinými problémy.

Ale zpět do pouště. Máme tu nejchladnější bivak za celou soutěž, snad ještě chladnější než v Jacobacci třetí den, Je to typický obrázek pouště. Písčitá zem neudrží teplotu, přes den jsou teploty přes čtyřicet stupňů, v noci klesají k nule, i teď večer všichni chodíme preventivně ve dvou tlustých mikinách na sobě. Přitom přes den se naši mechanici spálili na slunci. Zato catering je kulturní, jen co je pravda.

Měla s tu odvést rozhodující část rallye, ale i u královské etapy pořadatelé přistoupili k zkrácení trati o 190 kilometrů, i tak prý bude mít většina účastníků co dělat, aby se vůbec dostala do cíle. Půjdu spát brzy, ale mechanici mají práce na autě nad hlavu, mění tlumič, vyvařují popraskanou nástavbu, přezouvají kola. Ještě je čas, o něco se pokusit, ale víc než zázrak celkovém pořadí lze doufat v dílčí etapový úspěch.

Karel Loprais

www.loprais.cz

Zobrazit celou fotogalerii