Šáhli jsme si na samé dno

Těsně před půlnocí (kolem 04.00h)dorazila posádka Jiří Janeček a Viktor Chytka do bivaku v La Rioja. Na jejích tvářích byl úsměv. Nicméně prožili asi nejhorší etapu závodu. Jen pár kilometrů před cílem se začal rozplývat jejich sen o dokončení nejnáročnějšího motoristického podniku světa. Společně s mnoha dalšími uvízli ve velmi měkkých dunách mezi 160 a 170 km rychlostní zkoušky 12. etapy závodu. Po několikahodinovém boji v písečném pekle se jim podařilo vůz vyprostit.

Nahrál jim také další počin organizátora, který se rozhodl speciální zkoušku ukončit na 175 km, což bylo ještě o padesát kilometrů méně proti původnímu cíli.
Situace, ve která se posádka ocitla je jistě nezáviděníhodná.

Co se asi honilo hlavou Jiřího Janečka?
Chtěli jsme to vzdát, nevěřili jsme, že se z toho ještě někdy vyhrabeme a začali jsme přemýšlet o odstoupení ze závodu a o tom jak z toho písku dostaneme naše auto.

o se vlastně přihodilo?
Zrovna řídil Viktor Chytka, protože mu to jde v písku mnohem lépe než mně. Přejeli jsme už několik dun bez problémů a pak to přišlo. Nanavigoval jsem Viktora do míst, kde projely předtím už kamiony a písek byl velmi měkký a auto se propadalo. Ve stejném místě začaly zapadávat právě také zmiňované kamiony, které nás uvěznili a odřízli nám jedinou cestu, kterou jsme ještě byli schopni vyjet. Bylo hrozné vedro a každý pohyb s lopatou v ruce byl velmi obtížný.

Jak se vám podařilo auto vyprostit?
Když jsme se dozvěděli, že organizátoři etapu zkrátili a nám k novému cíli chybělo jen pár kilometrů, asi čtyři, získali jsme novou naději. Na místě se objevili i domorodci, kteří znají zdejší terén velmi dobře a díky nim se nám podařilo najít správnou cestu, kterou byl náš vůz schopen pokračovat. Po pár metrech jsem se po čtyřech hodinách vyškrábali na dunu, z ní byl cíl etapy již skoro na dohled. Sjezd duny trval jen pár vteřin.

Jaká bude strategie do posledních etap?
Do posledních etap pojedeme s rozvahou. Samozřejmě, že cíl je až v Buenos Aires. Kdykoli se může ještě něco rozbít. Pevně ale věřím v to, že když už jsme to dotáhli tak daleko, že naše auto na tu cílovou rampu dostaneme.

Jak viděl celou situaci Viktor Chytka?
Podobnou situaci jsme zažili již dvakrát, ale nikdy jsem necítil takovou beznaděj. Auto se nechtělo hnout ani o pár centimetrů. Byl jsem na pokraji svých fyzických, ale hlavně psychických sil. Dokonce jsem se v jednu chvíli rozbrečel, po mé tváři stékaly slzy beznaděje. Opravdu jsem si myslel, že pro nás závod skončil.

Jaké tedy byly pocity, když se vám podařilo etapu dokončit a byli jste na cestě do bivaku?
To opět přišly na řadu slzy, ale tentokrát štěstí. Bylo to něco úžasného co se nedá popsat. Jsem rád, že náš boj s pískem nebyl marný.

Jaká je strategie do posledních etap?
O tom už hovořil Jiří. Snad při nás bude stát štěstí a vydrží technika. Teď už by žádné písky být neměli. Navíc organizátoři etapy radikálně zkracují, což hraje jednoznačně v náš prospěch. Jsme hodně unavení, ale odhodlaní bojovat až do konce.


Vierka Kaštanová

www.dakarpraha.cz

Zobrazit celou fotogalerii