Závěrečná tisková zpráva LRT k Rallye Dakar 2009

Jihoamerický Dakar z pohledu LRT
Letošní ročník nejnáročnější soutěže světa, Rally Dakar 2009, se premiérově konal na jihoamerickém kontinentu, konkrétně v Argentině a Chile. Soutěž se konala ve dnech 3. – 18. ledna, měla celkem 14 etap a jeden den volna.

Na startu nechyběl ani kopřivnický Letka Racing Team, který do soutěže přihlásil dvojici závodních kamionů Tatra 815-2T0R45-VK (Variant kit, nebo-li „Superproduction“). Oba závodní kamiony jsou identické, v konfiguraci 4x4, poháněné vzduchem chlazeným přeplňovaným dvanáctiválcovým motorem Tatra, s převodovkou Tatra a (samozřejmě) s klasickým podvozkem tatrovácké koncepce s výkyvnými polonápravami a centrální nosnou rourou, obě nápravy s odpružením vzduchovými vlnovci v kombinaci s teleskopickými tlumiči. Posádku vozu se startovním číslem 504 (tradičně v barvách brazilského sponzora Petrobras) tvořili André Azevedo, s navigátorem Mikaelem Justa Vilartou a mechanikem Jaromírem Martincem. Druhý týmový vůz se startovním číslem 512 v barvách australského serveru Livescore.com řídil Tomáš Tomeček, jehož navigoval Vojtěch Morávek a na postu mechanika doplňoval Radomír Smolka.

Tým samozřejmě doplňovala i zcela nově postavená doprovodná Tatra 815 6x6 s dlouhou čtyřdveřovou kabinou, která nahradila původní asistenční 4x4. Nový vůz (v kombinovaných barvách Petrobras a Livescore) s možností přepravy až pěti mechaniků a větší přepravní kapacitou obdržel startovní číslo 832 a za jeho volant se (tradičně) posadil šéfmechanik týmu Petr Vodák. Spolu s ním do vozu usedli mechanici Tomáš Fajman a brazilec Ronaldo Pinto. Z finančních důvodů se nepodařilo obsadit zbylá dvě místa. Kromě nákladu náhradních dílů a pneumatik pro závodní Tatry vezl doprovodný vůz i materiál a pneumatiky pro osobní Mitsubishi Pajero Jeana Azeveda (bratra Andrého) a motocyklistu Rodolpha Mattheise, kteří startovali rovněž v barvách Petrobras. Hmotnost naloženého vozu tak vyšplhala až téměř k dvaceti tunám.

Soutěž byla fakticky zahájena již 27.11.2008, kdy ve francouzském Le Havre proběhly technické přejímky a nalodění vozidel na trajekt pořadatelů, který všechnu závodní, doprovodnou i pořadatelskou techniku přepravil přes oceán do přístavu poblíž Buenos Aires.

Česká část týmu se pak s brazilskými kolegy sešla 29.12. v Buenos Aires, na druhý den byly vyzvednuty v přístavu všechny tři tatrovky a v pořadatelském „Park Assistance“ probíhaly poslední přípravy, balení a dolaďování před ostrým startem. 31.12. odpoledne pak proběhly administrativní přejímky všech tří posádek a nastalo netrpělivé očekávání startu Dakaru ve zcela novém prostředí.

Rally Dakar 2009 začala 2. ledna slavnostním startem s představením všech startujících v centru Buenos Aires u obelisku, kde od 17.00 postupně defilovali motocyklisté, po nich osobní automobily a nakonec i všechny závodní nákladní vozy. Pro všechny to byl obrovský zážitek, neboť necelých 15 km průjezdu městem bylo doslova v obležení desítek tisíců nadšených diváků a předznamenalo tak jeden z fenoménů letošního Dakaru. Obrovská divácká kulisa a nadšení místních lidí doprovázelo celý průběh závodu dlouhého téměř 9000 km.

V sobotu 3. ledna se začalo závodit „naostro“. V etapě do Santa Rosa (733 km) soutěžící absolvovali 371 km dlouhou rychlostní zkoušku. Trať, vedená po prašných rychlých cestách s ostrými zatáčkami mezi pastvinami a poli, neumožňovala prakticky vůbec předjíždění (Tomáš Tomeček absolvoval skoro 150 km v prachu před ním jedoucího Echtera s MANem) a kladla velké nároky zejména na brzdy. Přestože takový typ tratí Tatrám moc nevyhovuje, v cíli byl Tomáš Tomeček klasifikován jako šestý, André Azevedo jako osmý, oba s minutovými ztrátami na první. Úvod tedy vyšel nad očekávání výborně.

4. leden, druhá etapa, 837 km do Puerto Madryn, z toho 237 km rychlostního testu. Proti předchozí etapě prakticky žádná změna, opět rychlé a prašné tratě. Výjimku tvořil asi 30-ti km úsek kolem CP 2 (Check Point – kontrolní bod), kde byla úzká úvozová cesta, pokrytá jemným pískem, zvaným feš-feš. V něm uvízlo mnoho posádek osobních automobilů, které prakticky zablokovaly trať. Na to doplatil Tomáš Tomeček, který při objíždění jednoho ze zapadnutých aut najel na skrytou díru a Tatra se převrátila na levý bok. Naštěstí v tu chvíli byl na místě i André Azevedo, který převrácený kamion vrátil zpět na kola. Škody na Tomášově Tatře byly jen kosmetické, a tak pokračovala dále. Nicméně pískovým úsekem, plným aut se probíjela velmi dlouho. Kamiony, které startovaly později, tento kritický úsek dle pokynů pořadatelů objížděly. V cíli byl nakonec Tomeček klasifikován až na 27. místě (v celkové klasifikaci spadl na 16. pozici), Azevedo dojel jedenáctý (celkově si polepšil na 6. místo).

Ani 5. leden a třetí etapa do Jacobacci o délce 695 km (616 km rychlostí zkouška) nepřinesl změnu charakteru tratě. Opět úzké pisty v pampách, prach a rychlost, kdy se kamiony i několik kilometrů řítily maximální dovolenou rychlostí 150 km/h. Tatra Tomáše Tomečka, startující až ze třetí desítky, přejížděla jednoho soupeře za druhým. A to i přesto, že kvůli nefunkčnímu napájení tripmasterů a interkomu, musel Vojta Morávek navigovat pouze s pomocí GPS a všichni v kabině na sebe museli důrazně „křičet“. Přibližně v polovině etapy pak kámen od předjížděného automobilu rozbil levé čelní sklo, které se pak asi 30 km před cílem definitivně vysypalo a do cíle tak bylo v kabině velmi „větrno“. Tomáš tak dokončil etapu na 12. místě (celkově se posunul na místo jedenácté), André bez jediného problému obsadil 9. místo a celkově si polepšil na místo páté.

Čtvrtá etapa do Neuquenu přinesla první pořadatelské zásahy a úpravu programu. Původně plánovaná rychlostní zkouška byla zkrácena o 78 km na 379 km. A opět vysoké rychlostní průměry, prach, ostré změny směrů, úzké cesty a nemožnost předjíždění. Tomáš Tomeček ji dokončil na 9. místě a na stejném místě figuroval i v celkovém pořadí, André Azevedo skončil šestý a udržel průběžnou pátou příčku.

Pátá etapa, 763 km do San Rafael, obsahovala rychlostní test o délce 506 km a konečně přinesla změnu v charakteru tratě. Úvodních cca 150 km bylo opět rychlých a prašných, nicméně poté následovaly rozbité úseky v pohořích, závěr pak tvořilo asi 30 km dunových polí. Andrého Tatru postihl přibližně na stém kilometru defekt předního kola, a tak jej za ním startující Tomáš Tomeček předjel. Bez problémů pak projel i pohořími a vjel do dunových polí. Zde byly rozhodující navigace a hlavně umění za volantem. Duny s velkými a kolmými zlomy vyžadovaly neustálou pozornost. Tatra 512 dunami projela s malým navigačním problémem a dokončila etapu na skvělém 4. místě, což zároveň znamenalo i posun na průběžné 6. místo mezi kamiony. André však tolik štěstí neměl. Po výměně pneumatiky přišly v polovině etapy problémy s ovládáním spojky. Míra Martinec dokonce vyměnil posilovač spojky a nedostatek brzdové kapaliny nahradil hydraulickým olejem, nicméně problémy pokračovaly a řazení dělalo obrovské problémy. Zoufalá posádka dokonce zvažovala, zda vůbec vjet do dun, nicméně André nakonec vše zvládnul a s téměř tří a půl hodinovou ztrátou dokončil etapu na 13. místě a klesl na průběžně devátou pozici. V bivaku pak Petr Vodák ovládání spojky opravil, takže na start další etapy již Tatra 504 nastupovala opět ve 100% formě. Nicméně s dunami dlouho do noci bojovalo mnoho posádek kamionů a osobních aut.

8. ledna byla na programu etapa do Mendozy. Kvůli nočnímu přívalovému dešti se však část plánované tratě stala neprůjezdnou, a tak z původně plánovaných 395 km rychlostního testu zůstalo jen 168 km. Ale i ty stály za to. Kamiony od této etapy nastupovaly na start vždy až hodinu po startu posledního osobního automobilu. Úvod etapy tvořilo asi 70 km dunových polí, které dokonale prověřily všechny startující. Obě Tatry však všechny nástrahy překonaly a po opět rychlých kamenitých pistách směřovaly do cíle testu. Asi 20 km před cílem však na kamiony čekala past v podobě soliska. Jako první se do této pasti chytil Aleš Loprais a jeho Tatra zůstala bezmocně stát uvězněná v bahenním zajetí. Tomáš Tomeček, obezřetně jedoucí po pevné krustě soliska, u Aleše zastavil. Po chvíli zde zastavil i Marek Spáčil se svým Liazem a posádky obou vozů po několika desítkách minut zapadlou Tatru vyprostili. Mezitím však v solisku zapadl i André, a tak Tomáš s Markem vyprostili i jej, stejně jako Verbistův MAN. Kvůli více než hodinové ztrátě, způsobené tímto nechtěným zdržením, tak Tomáš obsadil 12. místo (ale udržel průběžnou šestou pozici), André skončil o příčku před ním a rovněž udržel průběžnou devátou pozici. Dunová pole a solisko však uvěznila mnoho posádek kamionů, posádky několika z nich dokonce v dunách i nocovali. V bahně ztratil jak Echter s MANem, tak Mardějev s třetím Kamazem, definitivně zde pro poruchu skončil i obhájce prvenství Hans Stacey s MANem.

Vzhledem k událostem v předchozí etapě byla rychlostní zkouška sedmé etapy do Valparaisa pro kamiony zrušena, pro motocyklisty a osobní automobily podstatně zkrácena. Kamiony se tak z Mendozy vydaly do Valparaisa trasou asistenčních vozidel a překonaly průsmyk ve výšce 3105 metrů na argentinsko-chilských hranicích. Rally Dakar tak dospěla do své poloviny a na čtyři dny se přesunula na území Chille.

10. leden, Valparaiso na břehu Tichého oceánu, a všemi toužebně očekávaný den volna. Jako tradičně se však u všech týmů horečně pracovalo, aby závodní technika byla na druhou polovinu soutěže připravena co nejlépe. Na obou týmových Tatrách se provedla rozsáhlá údržba, výměna všech pneumatik, výměna předních poloos atd.

Následující den byla na programu 652 km dlouhá etapa do La Sereny, v rámci které bylo odjeto i 294 km rychlostního testu. Pro kamiony však test končil v CP 1 po 180 km. Trať byla vedena po kamenitých uzounkých cestičkách plných serpentin v pohoří na úpatí And. Výhodu zde měly výkonné stroje, své si užily i brzdy. Tomáš jel obezřetně a dokončil etapu na 11. místě a stále držel 6. příčku průběžného pořadí. Andrému tato zkouška „sedla“ podstatně lépe, dokončil ji na 4. místě a poskočil na osmou pozici průběžně. Do bivaku však André přijel z unikající naftou z palivového systému. Oprava vstřikovacího čerpadla se protáhla skoro do ranních hodin. Vše se díky Petrovi Vodákovi a Tomáši Fajmanovi podařilo a Tatra opět nastupovala v té nejlepší kondici.

12. leden, 9. etapa do Copiapó, celkem 537 km, z toho 449 km rychlostního testu. Trať opět v horách, ale ve velmi obtížném terénu, plným kamení a vyschlých řečišť – přesně terén pro tatrovácký podvozek. Obě Tatry obsadily v CP1 na 131 km první dvě místa a uháněly vstříc dalším kilometrům. Bohužel však na 147 km v pravotočivé zatáčce a v rychlosti přes 100 km/h vyletěla Tatra Tomáše Tomečka z trati, převrátila se přes střechu a skončila na levém boku ze zcela zdemolovanou kabinou a nástavbou pod asi 10-ti metrovým srázem. Posádka zůstala zaklíněna ve voze a vlastními silami se nemohla dostat ven. Až za pomoci posádek ostatních kamionů, které v místě havárie bez zaváhání zastavily, se podařilo všechny vyprostit. Nejhůře postiženým byl Tomáš Tomeček, jehož pořadatelská helikoptéra převezla do bivaku k lékařskému vyšetření, které naštěstí neukázalo žádné vážné zranění, ale jen velké pohmožděniny. Vojta Morávek a Radek Smolka, kteří utrpěli pouze modřiny a oděrky, zůstali u zdemolovaného vozu. Jeden ze soutěžních kamionů pomohl postavit vrak na kola. Přibližně po pěti hodinách dorazil Petr Vodák s doprovodnou Tatrou a po dalších čtyřech hodinách se podařilo havarovanou Tatru zprovoznit alespoň tak, že ji bylo možno na laně odtáhnout 180 km do bivaku v Copiapó, kam dorazila ve čtyři hodiny ráno. André udržel nasazené tempo a etapu dokončil na fantastickém 2. místě, čímž se zároveň probojoval na šestou příčku průběžného pořadí.

13. ledna byla na programu desátá etapa – smyčka v dunách Copiapó-Copiapó. Původní délka testu byla zkrácena na necelých 500 km (původně 670 km). André ji dokončil bez vážnějších problémů na 7. místě a průběžně udržel šestou pozici. Posádka druhé Tatry společně s posádkou doprovodné Tatry celý den pokračovala v „odstrojování“ havarovaného vozu a jeho zprovoznění. Během dne se totiž ukázalo, že původně uvažovaný transport vozu do Buenos Aires na podvalníku je neúměrně drahý. „Vrak“ se nakonec podařilo zprovoznit tak, že byl schopen jízdy, fungovalo řazení, pouze volantem šlo těžce otáčet a pozice za volantem byla poněkud kuriózní. Další den se tedy po trase doprovodných vozidel a v doprovodu asistenční týmové Tatry vydal (za volantem se střídali Radek Smolka a Tomáš Fajman) přes 4200 metrů vysoký průsmyk na chilsko-argentinských hranicích, plný prachu a serpentin do bivaku v La Rioje, aby pak v dalších dnech dorazil až do Buenos Aires, kde byl naložen na trajekt. Havarovaný vůz tak vlastními silami absolvoval přes dva tisíce kilometrů!!!

Samotná rally měla pokračovat 14. ledna poslední etapou na chilském území a soutěžící měli dorazit do bivaku v argentinské Fiambale. Zde byl bivak bez asistencí, společně s následující etapou se mělo jednat o tzv. maratónskou etapu. Bohužel však kvůli ranním mlhám nad Atacamou byla celá tato etapa zrušena a soutěžící ji absolvovali pouze jako přejezdovou. Při přejezdu And vystoupali až do výšky 4700 metrů.

Závodit se tedy opět začalo až 15. ledna a to v etapě z Fiambaly do La Rioji. Původně plánovaná délka rychlostního testu 253 km byla zkrácena o 50 km, nicméně i tak si soutěžící užili své. André jel bez problémů, ale při zdolávání jedné z dun zůstal viset na jejím vršku, a tak celá posádka musela kopat a vyprošťovat. Potom navíc André jistil svého bratra Jeana, u jehož Mitsubishi začaly velké problémy s motorem. Závěr vedl vyschlými řečišti s mnoha obrovskými kameny a tak Tatra schytala mnoho ran. I přesto André dojel na 5. místě a stále držel 6. příčku celkově. V bivaku se pak opět po dvou dnech sešel celý tým.

Předposlední etapa do Cordoby, s celkovou délkou 753 km, měla původně obsahovat speciální zkoušku o délce 545 km. Opět však zasáhli pořadatelé a rychlostní zkoušku zkrátili téměř na polovinu. Charakter trati připomínal klasickou šotolinovou rally, vždyť některé úseky vedly i po tratích zkoušek MS v rally. Drobná šotolina, plno brodů, ze zatáčky do zatáčky – tento profil Andrému sedí a tak skončil na 4. místě a bez problémů udržel i průběžné pořadí. Tatra stále fungovala bez problémů a v bivaku se provedla jen běžná údržba.

17. leden, poslední etapa Cordoba-Buenos Aires, celková délka 792 km, posledních 227 km rychlostní zkoušky. Opět trať připomínající klasickou rally, opět žádný problém s Tatrou. Bohužel však po 100 km zkoušky definitivně dodýchal motor Mitsubishi Jeana Azeveda a tak jej André přivázal za Tatru a dotáhl do cíle a následně až do Buenos Aires. V cíli z toho byl až 43. čas, který ale už nic nezměnil na celkovém šestém místě Andrého Tatry v kategorii kamionů – jediné Tatry, která dorazila do cíle.

18. ledna se ve výstavním komplexu La Rural uskutečnilo slavnostní ukončení Dakaru, vyhlášení vítězů a průjezd všech, kteří absolvovali celou rally cílovou rampou. S brazilskými a českými vlajkami tudy projel i André Azevedo. Na střeše žluto-zelené Tatry si radostné chvíle užili i členové posádky jak havarované, tak i doprovodné Tatry, bez jejíž neviditelné pomoci by tento úspěch nebyl myslitelný.

Soutěž kamionů zažívá v posledních pěti letech obrovský boom, který vygradoval v letošním ročníku. V dřívějších letech se soutěže účastnilo kolem deseti závodních kamionů, zbytek tvořily rychlé asistence osobním automobilům a motocyklistům, závodní týmy nasazoval Kamaz, Tatra a japonské Hino. Letos bylo ve startovním poli kolem třiceti závodních nákladních vozidel, které mohly míchat pořadím. Pro představu: Kamaz nasadil tři zcela nové speciály (Čagin, Kabirov, Mardějev), MAN dva speciály (Stacey, Echter), které doplňoval rychlý asistenční kamion, De Rooy-Ginaf-Iveco s jedním závodním speciálem a rychlou asistencí (Gerard De Rooy, Duisters), celkem sedm speciálů Ginaf-Caterpillar s hydropneumatickým pérováním a lichoběžníkovými nápravami (Van Ginkel, Van Vliet, Vink a další), dalších několik Ginafů s tuhými nápravami a výkonným motorem, dvě Hina otce a syna Sugawarů, Liazy Marka Spáčila a Martina Macíka (ten dokonce s rychlou asistencí) a v neposlední řadě i Aleš Loprais s Tatrou s motorem Deutz. Tento výčet pak doplňuje spousta menších týmů s novými MANy TGS (Essers, De Leeuw a další), nebo například starší Mercedes, přestavěný do podoby „Superproduction“ Španěla Vila Rocy se silným osmiválcovým motorem (skončil na 7. místě), či mnoho malých MANů řady L2000 (např. Elizabeth Jacinto a další).

Zázemí týmů Kamaz, MAN a Ginaf si již v ničem nezadá se zázemím, jakým disponují v kategorii osobních automobilů Volkswagen, Mitsubishi, či BMW. Několik doprovodných kamionů a osobních automobilů s armádou mechaniků, perfektní týmová strategie, rychlý asistenční kamion přímo v závodě apod.

Rovněž charakter a smysl Dakaru se změnil. Prakticky chybí velmi obtížný terén, trať je velmi rychlá a vyhovuje tak lehkým výkonným speciálům. Několik desítek kilometrů dunových polí startovní pole dokonale zdecimovalo, „rozbíjecí“ etapa v těžkém terénu byla na programu prakticky jen jedna. Z tohoto pohledu je čím dál těžší se prosadit, navíc Tatra již z principu své konstrukce bude vždy nejtěžším kamionem ze špičky.

Obě Tatry Letka Racing Teamu si přesto vedly velmi dobře. Vůz Tomáše Tomečka až do osudné havárie nepostihly žádné technické problémy, ba dokonce ani defekt, a velmi reálná byla konečná pozice v první pětce celkového pořadí. Andrého problémy s ovládáním spojky, defekty, zapadnutí v solisku a v neposlední řadě i pomoc bratrovi Jeanovi však nedovolily probojovat se výše než na šesté místo.

Radomír Smolka, LRT

Členové LRT na ambasádě

Přijetí na ambasádě bylo velmi přátelské
Ještě jednou se vracíme ke skončené Rally Dakar. Česká část týmu totiž byla ještě před odletem z Buenos Aires v pondělí 19.ledna pozvána na návštěvu českého velvyslanectví v Buenos Aires.

Protože pan velvyslanec byl na služební cestě, byli Tomáš Tomeček, Vojta Morávek, Petr Vodák, Jaromír Martinec, Tomáš Fajman a Radek Smolka přijati paní diplomatkou Kolářovou a ostatním (většinou ženským) osazenstvem ambasády.

Při asi tříhodinovém setkání přišla řeč na průběh rally, samozřejmě na Tomášovu nehodu, Vojta odpovídal na zvídavé otázky kolem navigace, na dojmy z trati a hlavně z přírody v Argentině apod. Pracovnice úřadu zase naopak poskytly zajímavé informace jednak o samotné Argentině, místních lidech, průmyslu, místních specialitách, ale i o českých krajanech nejen v Argentině, ale i v ostatních zemích Jižní Ameriky – velvyslanectví v Buenos Aires totiž funguje i pro země tohoto kontinentu, kde české zastupitelství není zřízeno.

Na závěr setkání paní diplomatka Kolářová zdůraznila, že pokud se Dakar pojede i v příštím roce v Argentině, tak jsou všichni členové týmu (a nejen LRT) opět zváni. Bylo to příjemné setkání s příjemnými lidmi po náročném závodu a před dlouhou cestou k blízkým domů.

Radomír Smolka, LR

www.ltr.cz  

Zobrazit celou fotogalerii