Trochu jsme vyzpovídali před sezónou Editu Práškovou, jednu z našich nejrychlejších žen ve startovních listinách na okruzích i kopcích. Takže Edito, co nového a trošku nám popovídej i o své jezdecké minulosti, čtenářě by to jistě zajímalo, žena za volantem závodního vozu to nebývá častým jevem...

1. Jakého úspěch si ve své jezdecké kariéře nejvíce vážíte?

Osobně jsem byla nejvíce nadšená a spokojená v roce 2007 na ME v chorvatském Buzetu, kde jsem skončila absolutně 9. a 2. v kategorii dvoulitrových formulí. Když jsem tam ve čtvrtek viděla konkurenci ze všech končin Evropy a náročnou trať, vůbec jsem v takový výsledek nedoufala.

2. Které závodnické náčiní Vás osobně naplňovalo?

Velice příjemně se mi jezdilo se spiderem Baghira, bylo to moje první „velké“ auto. Měla jsem hlavně velikou radost, když jsem začala jezdit s Baghirou na stejných tratích i stejné časy jako můj otec, který s ní kdysi také závodil. Byla to moje první a bohužel doposud poslední „placka“ a moc ráda na ni vzpomínám.

F2 Chevron, která následovala po Baghiře, bylo auto, které mi okamžitě padlo do ruky. Chevron měl o dalších sto koní více jak Baghira, ale nijak mě přechod do silnějšího auta nezaskočil. Na oba tyto vozy vzpomínám nejraději.

Formule Dallara, se kterou jezdím nyní, byl pro mě nejtěžší přechod a stálé učení. Moderní vozy mají přeci jen naprosto odlišný podvozek, než ty starší, je to mnohem citlivější auto. Pořád se mám co učit, přesto, že mám s Dallarou za sebou dvě sezóny, ještě stále si nerozumíme, jak bych si přála.

3. Jak by jste z Vašeho pohledu zhodnotila závody do vrchu v minulé sezóně?

Pro závody do vrchu byla sezona 2008 určitě nejsmutnější, co jsem doposud zažila, a to jezdím s tátou od malička, dobrých 20let . Úmrtí kamaráda a spoluzávodníka Mirka Fajkuse hned v Náměšti poznamenalo velice všechny z tohoto sportu. Já osobně jsem celou sezónu mnohem více přemýšlela nad rizikem, které nám hrozí a podepsalo se to i na mých výsledcích. Zbytek sezóny probíhal v podivné atmosféře a další neštastná nehoda v Ostravě, tento špatný rok uzavřela. Myslím, že všichni doufají, že letošní sezóna bude pravým opakem.

4. Co si myslíte o znovuzrození divize 2 na okruzích, já ji fandím.

Určitě je to velmi dobrý nápad, je nádherný pohled na dvacet či více formulí na startovním roštu. Bohužel okruhové závody jsou přeci jen finančně nákladnější než vrchy, a to brání v účasti nejen nám v celém seriálu. Byla bych ráda, kdybych si nějaký okruh i letos zajela, ale jak říkám, záleží na momentální finanční situaci a štědrosti sponzorů.

5. Vím, že máte zájem o prototypy a s jedním z nich jste startovala v SCC. Kdyby vznikla naděje se s nějakým prototypem svézt, kde by jste s ním chtěla startovat?

Prototyp je sen, který mi dlouho leží v hlavě. Ráda bych Dallaru prodala, ne z důvodu, že by to nebylo dobré auto, ale z důvodu, že prahnu po „placce“ . Do Dallary jsme nainvestovali velké peníze při přestavbě z F3 na volnou formuli 2000, ale v srdci mám ten prototyp. Určitě bych se svezla na okruhu i na kopci. Uvidíme, zda se mi tento sen splní, probíhají nějaká jednání, tak se necháme překvapit. Je ale možné, že letos budu startovat ještě s Dallarou a placka ještě počká…

6. Plechová auta Vás nelákají?

Abych se přiznala nelákají. Určitě jsem ovlivněná otcem, který odjakživa prosazoval prototypy a formule. Já to mám tak zafixované, že to „pravé“ závodění je, když vítr proudí kolem helmy. Samozřejmě ve vytrvalostním závodě typu Epilog se ráda svezu i v tom plechovém voze, tam zatím není na výběr.

7. Váš otec jezdí také závody, neplánujete do budoucna závodit společně s jedním vozem?

Ano, tato myšlenka nás napadla a bylo by to pro nás i velmi praktické. Problém je v naší odlišné výšce, přeci jenom je bezmála o více jak 10cm vyšší a například do Dallary se nevejde. Museli by se složitě přenastavovat pedály, a to je zbytečné. Potřebujeme auto, ve kterém budeme moct jezdit oba bez větších úprav. Prostě prototyp ;-) .

8. Trochu zhodnoťte loňskou sezónu 2008, vrchy a okruhy? Budete letos opět k vidění na okruzích?

Jak jsem zmínila už v některé z předešlých otázek. Pro mě byla loňská sezóna nejhorší, kterou jsem doposud zažila. Nedařilo se mi, nebyla jsem psychicky vůbec v pohodě a dělala spoustu chyb. Chyběla mi motivace, která je potřeba… Nedostatek času i financí mě bohužel provázel celý loňský rok. Osobně doufám, že letos to bude lepší a zazávodím si na kopci i okruhu ( i když díky finanční krizi, je to možná jen sen).

Děkuji Vám za rozhovor a přeji mnoho úspěchů i peněz pro sezónu 2009.

Vláďa Rožánek, www.Car.cz, foto archív týmu

Zobrazit celou fotogalerii