Ohlednutí za novodobým Dakarem 2009 : jak to vypadá v bivaku .... 9.2.2009 12:03 - tisková zpráva
Bivak Loprais Tatra Teamu na Dakaru 2009
Akční fotografie průjezdů závodního vozu už fanoušci viděli. Nelze však zapomínat, že pro správné účinkování vozu i posádky na trati je důležitá činnost, která se děje v bivaku, za kulisami velkého divadla…
Ve fotogalerii se vracíme k práci obou asistenčních vozů v bivacích při Dakaru 2009. práce měly posádky asisťáků až nad hlavu, ale až do osudné předposlední etapy se s nástrahami dokázaly vždy vyrovnat. Poslední den už nezbyl čas, a také potřebný náhradní díl, který chyběl ke kompletaci spojky a nebyl ani čas ho vyrobit. Od první etapy bylo co dělat, od rovnání nárazníku a pochroumaného předku vozu, po resuscitaci spojky a setrvačníku (do rána), další opravy ovládání spojky, lepení chladiče, výměny spojky o dnu volna, k tomu preventivní výměny brzdového obložení, se kterými se počítalo, dvě výměny tlumičů, čištění filtrů, preventivní výměna předních hnacích hřídelů o dnu volna.
Asistenční vozy mají zpravidla dojíždět do bivaku před závodním kamionem, aby zabraly místo pro týmové ležení (platí pravidlo, že kdo dřív přijde, ten dřív mele) a vytyčily jej páskou. Pravidlem vždy bývalo mít snadný příjezd a odjezd a nebýt daleko od cateringu ani od záchodů (existují-li). Limitujícím faktorem je pokaždé celková velikost bivaku a i letos to bylo znát. K těm skutečně malým patřily bivaky v Puberto Madryn a zejména o dnu volna ve Valparaiso, kde se všichni tísnili doslova jako sardinky.
Však také všechny asistence odjely z Mendozy do Valparaiso brzy zrána, zatímco náš tým odjel se všemi vozy pospolu až k polednímu a byl rád za jeden z posledních kousků prostoru, a to téměř nebylo kam položit stany. Naopak k rozlehlejším patřil bivak v Copiapo, kde jsme měli dostatek královského prostoru. Platí pravidlo, že s postupující rallye startovní pole řídne, a tím se uvolňuje i prostor k bivakování. Letos paradoxně pořadatelé umožnili přístup do bivaku i odpadlíkům, přitom i vně bivaku by byli v bezpečí, což se v Africe ani náhodou tvrdit nedalo.
Občas býváme dotazováni, s kým v bivaku většinou sousedíme. Odpověď je jednoduchá: pravidlo není. Každý se postaví podle toho, jak se mu to zdá vhodné. Loprais Tatra Team v bivacích sousedil s de Rooyem, týmem Marka Spáčila, Robbyho Gorgona i Tomáše Tomečka, několikrát s pár automobilisty, v San Rafael jsme měli prostor sami pro sebe, bez sousedů.
Dřívější pravidlo nebivakovat vedle Kamazu, kde se pracuje do rána a nebylo by možné vedle něj spát, už neplatí. Práce do rána je dnes vlastní čas od času prakticky všem a dokonce i na pneumatické utahováky se dá při spánku zvyknout.
Jiří Vintr
www.loprais.cz
|