T&T: Na světových bodech i v severském mrazu

Svoji druhou soutěž v Mistrovství světa a premiérovou světovou ve sněhových podmínkách o uplynulém víkendu absolvovali Jaromír Tarabus s Danielem Trunkátem. V šampionátu produkčních vozů PWRC se jim opět podařilo zajet velice pěkný výsledek, když dojeli na šesté pozici, která navíc znamenala lichotivou devatenáctou příčku absolutního pořadí.

„Tréninkové jízdy proběhly v pohodě, bylo při nich vzhledem k předem očekávaným podmínkám více času než při našem posledním startu ve Walesu, takže bylo méně stresu,“ porovnává podmínky před soutěží Daniel Trunkát.

„Před úvodní čtvrteční super RZ v Oslu jsme do poslední chvíle nevěděli, jak se postavit tamějšímu s velkému skoku, ale Mira si s ním nakonec poradil dobře,“ prozrazuje navigátor a počáteční obavu ze skoků přiznává i jezdec: „Ze začátku jsem měl hrůzu z velikých skoků, abychom něco neudělali autu, ale pak jsme se celkem dobře rozskákali a všechny nám vycházely. Ovšem až na skok v Lillehammeru, kde nás to hodilo tvrdě na „čumák“.“

V páteční první etapě zajížděli Jaromír s Danielem časy mezi dvacátou a třicátou příčkou absolutního pořadí, což na konci dne znamenalo 22. pozici a již 7. bodovanou v šampionátu PWRC. Dan Trunkát: „První den jsme začali nějakým svým tempem, seznamovali jsme se s chováním auta na tomto povrchu a vyvarovali jsme se větších problémů. Jelo se nám docela dobře a snažili jsme se zrychlovat.“

V sobotní a nedělní etapě zaznamenávala posádka stáje JM Engineering časy okolo třicátého místa absolutně, ovšem celkově spolehlivým výkonem bez větších zdržení poskočila na 19. příčku absolutně a především 6. místo v PWRC, které jí zajistilo tři světové body.

„V sobotu ráno jsme začali první RZ Mountain až se zbytečným respektem, byli jsme tam celkem nervózní víceméně oba, protože se jela v největších horách v největší vzdálenosti od dalších center závodu, a když tě tam v případě výpadku zavřou, tak tam zůstaneš v mrazu pět hodin až do druhého průjezdu. Vzhledem k tomu, že bylo mínus dvacet, tak jsem tam hlavně já rozhodně nechtěl zůstat,“ vysvětluje svou hlavní obavu ze zkoušky mimo civilizaci spolujezdec.

Další průběh sobotní etapy přinesl posádce i nepříjemnosti: „V Lillehammeru jsme chtěli zrychlit, ale 200 metrů za startem za tunelem byl skok, který jsme špatně odhadli a dopadli jsme téměř kolmo na čumák, čímž jsme důstojně poškodili přední část vozu. Plasty ze spodku koukaly za přední sklo a vypadaly jako větve, takže jsem si poměrně dlouhou dobu myslel, že jsme snad prolétli korunou nějakého stromu.

Po pár kilometrech od skoku jsme pak vylétli do sněhové bariéry, čímž jsme ztratili asi minutu a především při vyproš‘tování poškodili převodovku, takže jsme jeli dál bez prvního rychlostního stupně. Během servisu ovšem mechanici zvládli výměnu převodovky zcela výborně, takže v druhé rundě erzet už zase žádný větší problém nebyl. Za to jim patří naše velké poděkování.“

„V neděli jsme se snažili zase trošku zrychlovat a ve druhém kole už pak byly časy o něco lepší,“ vrací se k nedělní etapě krátce Dan a „Mira“ pokračuje: „Na druhé nedělní RZ jsme jeli do cíle za Subaru, které mělo poruchu motoru, takže to nás ještě trochu zbrzdilo. Přemrzlý sníh hodně práší a nedá se tudíž předjíždět. Jedna z nedělních RZ byla extrémní v tom smyslu, že tam byly hrozně dlouhé roviny, jelo se dva až tři kilometry v podstatě pořád na šestku.“

A jaké má posádka dojmy za soutěže jako celek?
Jaromír Tarabus: „Dojmy mám smíšené. Výsledek je pěkný a jsem za něj šťastný, ale co se týče samotného výkonu, tak zas tolik spokojený nejsem. Snažili jsme se zajíždět pěkné časy i v jednotlivých RZ, na jenom na dojetí jsme jet nechtěli, ale moc se to nedařilo. Sice některé pěkné časy tam byly, ale celkově se ideální tempo po celou dobu soutěže držet nedařilo.“

Daniel Trunkát: „Když to shrneme globálně, tak jsme více spokojeni s vyjetými body, než s předvedeným výkonem. Největším problémem bylo odhadnout to, kdy ve vyjetých kolejích nastává takový problém, že už jdeš do závěje. Když se podíváme na řadu jezdců, kteří nás na jednotlivých RZ pojížděli, tak zapadnutí do závěje se z nich nevyhnul snad žádný. Z hlediska odhadu chování auta to byla strašně těžká a záludná soutěž, nejtěžší, kterou jsme kdy absolvovali.“

„V Norsku nás opravdu velice zaujalo neskutečné množství českých fanoušků, kteří a byli výrazně vidět a fandili naprosto fantasticky. Chtěli bychom jim poděkovat za podporu, určitě bylo velmi příjemné v těchto končinách vidět české vlajky,“ vzkazují přítomným českým divákům oba dva členové posádky.

Dan Trunkát na závěr přidává ještě svůj celkový pohled na atmosféru soutěže:
„Norsko je ohromně sportovní a hrdý národ, pouze by mě zajímalo, co tu Norové dělají, když se zde nejede rally, protože podle mě byli u trati snad úplně všichni. Takže panovala fantastická atmosféra, hodná mistrovství světa, a během závodu muselo být spotřebováno neuvěřitelné množství alkoholu. V průběhu soutěže jsme měli veliký respekt i z toho, abychom někde nevypadli a nezůstali tam, protože v mínus dvaceti hrozí celkem rychlé umrznutí.

Člověk s sebou tedy musí v autě vozit veškeré oblečení, sirky na rozdělání ohně, lopaty, aby se mohl vykopat ze sněhu, takže to byla částečně i taková rallyová expediční záležitost, kde člověk musí počítat se vším.“

Příštím podnikem bude pro posádku úvodní podnik MMČR Valašská rally na konci března.


PR

Zobrazit celou fotogalerii