Miroslav Zapletal se svým miniteamem je právě na cestě domů ze Saint Petersburgu. Plánovaný návrat je 3.3.2009 večer. Na první otázku, jak se má, opdověděl Mirek: „Pohoda v karavanu“ .

Pak už následovalo velmi zajímavé i humorné vyprávění o uplynulých 3 dnech. Krásném 3. místě, 3 hodinách nejistoty Vládi Nemajera a to vše v podání 3 bojovníků (Mirek Zapletal, Vláďa Nemajer a Petr Zábranský).

MMS: Jak jsi spokojený s výsledkem závodu?

Mirek: "3. místo je lepší než kterékoliv jiné za ním, takže jsem spokojen. Ledový terén s hřeby v kolech jsem jel podruhé v životě a chtěl bych poděkovat navigátorovi Vláďovi Nemajerovi za to, jak skvěle to vedle mne zvládl. Velký dík patří rovněž mechanikovi Petrovi, pro kterého byl závod stejně náročný jako pro nás. Úplně sám se po celou dobu staral o kondici závoďáku. Zajišťoval veškeré přejezdy, přezouval na hroty, vše při teplotách -5 až -10°C." (Jak závod viděl navigátor Vláďa Nemajer se dozvíte v brzké době).

"Do závodu jsme vstoupili Prologem a krásným 2. místem, i z toho důvodu jsme v sobotu začali zlehka, alespoň na začátku..."

MMS: "Jak to myslíš?"

Mirek: "Terénní podmínky v St. Petersburgu se nedají srovnat s ničím, co známe z domova. Těžko můžeme natrénovat jízdu po ledovém povrchu u nás, a proto jsme se zpočátku snažili jet opatrněji. Navíc náš start byl ohrožen už při technických přejímkách, kterými jsme málem neprošli. Ruským technickým komisařům se nelíbila moje poškrábaná helma a bez připomínek nezůstaly ani naše vyšívané kombinézy. Takovou důsledností jsem byl opravdu zaskočen. To jsem ale netušil, co bude následovat."

MMS: "Chceš snad říct, že se odehrála nějaká krizová situace?"

Mirek: "A ne jedna... Před sobotním startem jsem si neprošel časový rozpis a nevěnoval jsem nijak zvlášť velkou pozornost tankování. Krátce před startem mi to všechno došlo – před námi 90 km dlouhá rychlostní zkouška. Naše nádrž měla palivo tak na polovinu trasy a žádná možnost tankování. Museli jsme jednat a nebo balit na zpáteční cestu.

Naplnili jsme 4 petláhve benzínem, schovali je pod bundy a doufali, že nám to projde. Po startu jsme zahájili tzv. „eco-rally“, což normálně řečeno znamená, že jsem jel na spotřebu. O žádné velké stíhací jízdě a případném útoku na přední příčky nemohla být řeč. Hodně jsem na sebe zuřil, jenže pořád se mi do mysli kradla otázka, jak dojet závod až do cíle? S 6ti litry benzinu v petkách to nebylo možné. Krize nastala asi po 50 km jízdy. Auto začalo škytat a my museli zastavit. Svoji téměř dokonalou a po x-letech oprášenou ruštinou jsem začal zjišťovat mezi okolními diváky, jestli někdo náhodou nemá benzín.

Nakonec jsme se pomocí znakové řeči domluvili s velmi ochotným majitelem sněžného skůtru, který měl u sebe náhodou 5 litrů benzínu v kanistru. Nádrž jsme doplnili posledními 11 litry benzínu a dali se na modlení. Těsně před cílem Mitsubishi opět začalo se svou škytavkou a to jsem si říkal – je konec. Pojedeme s ostudou domů. Nestalo se! Mitsubishi doskákalo do cíle RZ na páté pozici.

Vůbec nevím, jak jsme se dostali až do servisu. Do nedělní etapy jsme startovali jako pátí a tentokrát nic neponechali náhodě. V RZ jsme stáhli ztrátu a až do konce vylepšovali, co jsme mohli. Ale ani neděle nebyla úplně v pohodě. Když jsme zaparkovali v UP, zapálil si Vláďa cigaretu. Zřejmě tím chtěl demonstrovat úlevu a pohodu po závodě, jenže všudypřítomné oči ruských komisařů ho zaměřily a další problém byl zde. Okamžitě provedli zápis o porušení pravidel a můj ruský kolega mi potvrdil, že kouřit v uzavřeném parkovišti je v Rusku prostě nepřípustné a čeká nás vyloučení!

Měl jsem pocit, že je toho na jeden závod až přes příliš, ale zmohl jsem se na telefonát do ČR a ujasnil si s našim komisařem FIA, co lze a nelze. Byly to nejdelší tři hodiny Vládi Nemajera, ale na bedně jsme nakonec stáli a poháry vezeme domů. Určitě jsme mohli bojovat o lepší umístění, nebýt mé fatální chyby s palivem, ale i tak to bylo velké dobrodružství, kus tvrdé práce a když se na to teď dívám s odstupem, i velká sranda. Závod jsem si užil po všech stránkách a v mém povědomí zůstane jako jeden z těch nejatraktivnějších."

MMS: "Kde se podle Tebe nachází Northern Forest v žebříčku obtížnosti soutěži cross country?"

Mirek: "Nejde to dost dobře srovnávat s ostatními podniky. Z mého pohledu je to nejneobvyklejší závod vůbec. Pohybuješ se velkou rychlostí po ledu, stromy kolem tratě jsou často velmi blízko, ani si nedovedu představit, co prožívá navigátor, zeptejte se Vládi..."


Minimedia

PR www.menheightshoes.com

Zobrazit celou fotogalerii