První a ještě navíc noční zkouška

Možná to může působit až tristním dojmem, ale představte si, že jedete přes půl světa závodit na motorce někam do Arábie, absolvujete více jak týdenní přípravu včetně testů a pak samotný závod trvá jen pouho pouhá 4 kola.

A přesně tohle se událo mladíčkovi Lukáši Šemberovi, jenž hájí české barvy v celé letošní sezóně v nejnižší třídě stopětadvacítek. Pro noční závod musíte přejít na zcela jiný režim. Není to tedy náročné jenom ze směru umělého osvětlení a „hledání“ záchytných brzdných a tak trochu i orientačních bodů, ale člověk musí jinak chodit spát, v jiném režimu se stravovat atd atd.. A na, aby jste si tohle vše zažili, potřebujete přeci jenom pár dní. Navíc to zvláštní světlo, kamery a akce a pak prostě po pár dnech vstřebávání si vše skončí ještě mnohem dříve, než se vlastně stačíte rozkoukat. Jak pak chcete zhodnotit svůj výkon?

Lukáš Šembera: „V první tréninkový nás čekal jen jeden trénink a ten rozhodně nedopadl podle mých očekávání. I přestože jsem zde najezdil při testech dost seznamovacích kilometrů, tak jsem nebyl schopen se pořádně zmáčknout k rozumnému času. Snad i proto, že noc před prvním oficiálním tréninkem větrná bouře nafoukala na trať písek, jenž při jízdě ve větrném pytli za ostatními jezdci odlétával, a nějak podvědomě mne nutil k opatrné jízdě, abych motorku zbytečně nerozbil.

Druhý volný trénink jsem přestal být opatrný a s dosaženým časem v tréninku už jsem mohl být i spokojený. V následné pozdně noční kvalifikaci jsem se pak snažil vybojovat co nejlepší postavení na startu, ale bohužel změny v nastavení motocyklu byly vzhledem k chladnější dráze neúčinné.

Po analýze dat jsme zjistili, že moje snaha zrychlit při průjezdu zatáčkami šla všechna vniveč, poněvadž mne motorka táhla vždy ze stopy do míst, kde se na trati drží nepatrná vrstvička písečného prachu a motorka tak klouzala. Tím pádem mne čekal start až z 26.místa na startovním roštu, s čímž jsme samozřejmě nebyl spokojen. Na závod jsem se těšil a start proběhl celkem v pořádku. Nic jsem neztratil a naopak bitva ve skupince s formovala tak, že bych se svých soupeřů dokázal zbavit.

Na závodní dráhu však v ten okamžik začaly dopadat velké dešťové kapky a závod byl zastaven a výsledky vyhlášeny po čtyřech kolech. Táta byl možná spokojen s mým výkonem, já však ne. Dosažené časy mohly být rozhodně lepší, ale úkol pro první závod jsem splnil. Z jedné věci mám však skvělý pocit, že jsem jako člen italského týmu mohl být součástí solidární akce na podporu lidem, kteří zažili nedávné zemětřesení v Itálii a tak jsem vezl na předním blatníku nálepku, stejně jako i ostatní italští jezdci.“

MPAFoto.com

PR

Zobrazit celou fotogalerii