S hlavním cílem prolomit smůlu sužující tým v posledních závodech nastoupil Viktor Szabó s Vladimírem Tichým a Škodou Octávií WRC do čtvrtého dílu sprintrallyového šampionátu Rally Agropa v Pačejově. Ani tentokrát ale nebyla rallye žádnou procházkou růžovým sadem a nezapříčinilo to jen proměnlivé počasí, které si s posádkami doslova hrálo.

          

  Už na přejezdu do servisu si posádka vybrala pořádnou porci smůly, když se na octávii otevřela přední kapota. Výsledkem bylo rozbité čelní sklo, ztracená kaplička a také chybějící přední maska. Ačkoliv se v prvním servisu podařilo sklo vyměnit, následky této nehody provázely posádku celou soutěž. „Trpěli jsme neustále se zamlžujícím předním sklem a Láďovi občas teklo do not,“ nastínil problémy Viktor. Starosti mu ale dělalo také nevyzpytatelné počasí: „Je mi celkem jedno, jestli pořád prší nebo je sucho, ale špatná je kombinace obojího. Pojedeme raději opatrně, chyby se na této rychlé trati nevyplácí,“ přemítal před soutěží.

 

 

Už od začátku Rally Agropa ale držel Viktor Szabó krok s mnohem zkušenějšími kolegy z týmu. Ani na horizontech to nevypadalo, že by jel Viktor nějakou údržbu, všechny tři octávie připravované týmem Profiko ve výšce skoků vedly. „Skoky mám strašně rád, je to úžasný moment, kdy se člověku zatají dech a jenom čeká, jak auto dopadne,“ přiznal se Viktor. Celou soutěž se posádka týmu AMK Greit Plzeň držela na úrovni vozů WRC. Časové ztráty ale přicházely především v úseku vojenského prostoru.

 

 „S tím autem se učím jezdit a na tříkilometrové rychlostní zkoušce jsem se rozhodl vyzkoušet různá nastavení ALS a diferenciálů. Při prvních dvou průjezdech jsem nezvolil dobře, ale ten poslední už byl lepší,“ vysvětloval jezdec a k výsledkům dodal: „Dostali jsme desetivteřinovou penalizaci za předčasný start hned do první rychlostní zkoušky a pak jsme nechali ještě dvacet vteřin na pačejovské vložce v pankejtu.“

 

S ostatními vozy WRC ale začala posádka ztrácet kontakt až v posledních rychlostních zkouškách a propadla se na deváté místo v tabulce. „Bylo moc poznat, že jsem v tom autě ještě nezávodil a že jsem se v ostrém tempu naposledy pořádně svezl před půl rokem na Šumavě. Na posledních úsecích jely navíc později startující posádky na osychajícím povrchu, takže nás v pořadí nakonec přeskočily. Výsledek pro nás ale nebyl důležitý.

 

Mnohem podstatnější je, že jsme dorazili do cíle a já jsem měl čas se s octávií sžít. V závěru už jsem měl z jízdy dobrý pocit. Těšit nás může i pár pěkných časů,“ zhodnotil závod jezdec, kterého už za čtrnáct dní čeká domácí soutěž v Blovicích. „Pojedeme s maximálním nasazením, Blovice jsou pro mě srdcovou záležitostí. Startuju na nich už od doby, kdy jsem dostal řidičák,“ vzpomíná Viktor.     

                             

            

-Vicky- Media Productions