Team NEED FOR SPEED SHIFT s posádkou Jiří Volf – Zdeněk Jůrka v cíli Barum rally Zlín 2009

tisková zpráva posádky Jiří Volf – Zdeněk Jůrka

Letošní Barum rally se stala bezmála po roce místem návratu Jiřího Volfa za volant Mitsubishi Evo IX a na tratě českého rallyového mistrovství. Na přetěžké soutěži, premiérově s novým spolujezdcem Zdeňkem Jůrkou to byl skutečně náročný comeback.

Základní cíle bylo definovat snadné – ověřit reakce Jirkovy po operacích zotavené páteře na závodní zatížení, vyladit souhru nově vzniklé dvojice, postupně se dostávat do soutěžního tempa, ale hlavně spatřit cíl zlínské rally. I přes nesporné kvality nové počítačové hry hlavního partnera, který návštěvníkům otrokovického servisu umožnil hru vyzkoušet na instalovaných herních konzolích, chtěli oba členové posádky po celý víkend raději zápolit se skutečnými soupeři na opravdových tratích.

Mitsubishi v atraktivním designu PC hry Need for speed Shift, vyjelo na startovní rampu se závratně vysokým startovním číslem – 58. „Přiznávám, že jsem byl číslem zprvu trochu rozladěný, ale je fakt, že jsem rok nezávodil a svět rally běžel závratně dál. Když připočteme neuvěřitelnou konkurenci letošního startovního pole, nebylo co řešit.

Měli jsme alespoň ambici prokousat se pro nedělní etapu co nejvýše. Stáli jsme však nohama na zemi – první třicítku jsme brali jako dobrý výsledek, prvních 25 jako výborný a první dvacítku jako sen. Na body jsme ani nepomýšleli – dva jsem koneckonců získal už v průběhu seznamovacích jízd. Za 57km/h na padesátce…“, líčí pilot předstartovní náladu.

Páteční superspeciálka před neuvěřitelnou diváckou kulisou, stejně jako sobotní etapa probíhala přesně podle schváleného „leninského“ scénáře – „učit se, učit se, učit se“ – a neleninského – „moc neblbnout“. A konečný účet po první etapě předčil veškerá očekávání. 21. místo absolutního pořadí bylo odměnou za soustředěný, učednický výkon. Změna motta pro nedělní náročnou etapu na „moc nezblbnout“ byla zcela na místě. Bylo jasné, že v neděli počet technických potíží, defektů a jezdeckých chyb jen poroste.

„Sobota mě mile překvapila. Snažil jsem se jet s velkou rezervou, opravdu se jen velmi postupně rozjíždět. Zdeněk si v rychlejším autě a na náročných tratích bez problémů zvyknul a naše komunikace byla naprosto bez problémů. Myslím, že používanou motivační vsuvku „Jirko, jedeš jako James Bond“, jejímž autorem je Zdeňkův sedmiletý syn při svém prvním svezení závodním autem v Sosnové, zařadím jako stálou součást rozpisu,“ netajil se Jiří spokojeností s průběhem první etapy.

Stará pravda, že Barumka končí až na cílové rampě se v neděli začala naplňovat velmi brzy. „Již od startu prvního Trojáku mi bylo jasné, že Jiřího nasazení se zvýšilo skokově. Agresivity přibylo, brzdné body se posunuly, sportovní hodnota se nepochybně zvýšila a z toho pramenící exkluzívní hodiny v klesání podhoranské části měly nepochybně i vysokou uměleckou úroveň….“, líčí první malý zádrhel na cestě do cíle spolujezdec.

Potíže však krasobruslařskou vložkou skončit neměly. 12.RZ přinesla další nový prvek – pazvuk, při kterém naskakovala husí kůže, který vyluzovala převodovka při snaze použít její 3. stupeň. Následná servisní pauza odhalila důvod – ulomený zub, jehož absence učinila další používání kompletní sady „kvaltů“ velmi rizikovým. Když však na přejezdu přestala fungovat i 2. a 4. a pilotovi se menu omezilo na jedničku, pětku a dost nemocnou trojku, vypadala situace téměř beznadějně.

„Musím opravdu ocenit Jirkovu bojovnost. Vrhnul se na myšáka, prověřil všechny možnosti a zvládnul provizorní opravdu táhel naprosto dokonale. Je fakt, že jsem se i přes vážnost situace docela bavil – jeho fanatický výraz a monotónní mumlání „já Tě opravím, uvidíš, že Tě opravím, Ty tu Barumku dojedeš“ připomínaly až příliš věrně postavu starého Bruny a jeho sekyrovou scénu z kultovního majora Zemana…,“ komentuje technické obtíže kladenský spolujezdec.

Protože však maléry chodí zásadně ve skupinách, čekal posádku hned na první RZ této sekce, kterou byl opět Troják, ještě defekt. Když už bylo jasné, že rychlý sjezd v úzkém lese na roztrhané pravé zadní pneumatice zavání neasistovanou, dvojitou sebevraždou, přišla na řadu výměna a pochopitelná časová ztráta, která s konečnou platnosti zhatila naděje na první dvacítku absolutního pořadí.

Konečné 23. místo pro posádku Jiří Volf – Zdeněk Jůrka. Spokojenost? „Určitě. Na takovém závodě, při takové konkurenci, po takové pauze mám radost i z faktu, že jsme dojeli do cíle a výsledek je pro mě milým překvapením. Jsem rád i za to, že se nám spolu s partnerem podařilo pro návštěvníky servisu zajistit atraktivní „ochutnávku“ nové hry NEED FOR SPEED SHIFT (ačkoli sobotní liják, se kterým počítačová technika moc nekamarádí, ji neplánovaně zkrátil). I za tuto možnost bych rád jak partnerům týmu, tak vstřícným organizátorům soutěže, poděkoval,“ neskrývá spokojenost Jirka Volf.

Ještě jedno poděkování je od obou členů posádky společné. „Rádi bychom poděkovali nejen všem pořadatelům. Ti udělali maximum pro to, aby připravili kvalitní, náročnou soutěž a to se jim beze zbytku podařilo. Chceme hlavně poděkovat všem fanouškům rally podél tratí rychlostních zkoušek, všem nadšencům, kteří fandili skutečně každému a ocenili každý pěkný průjezd, všem špuntům mávajícím byť u pouhých přejezdů, všem, kteří přišli ocenit posádky do servisu a cíle soutěže. Protože až VY jste udělali z krásné soutěže soutěž fantastickou!“, vzkazují Jiří Volf se Zdeňkem Jůrkou.


VOLF MEDIA SERVICE
www.volfjirka.cz 

PR 

Zobrazit celou fotogalerii