Zpráva o třetí etapě z bivaku ve Fiambale

Vážení přátelé dakaru a našeho týmu,

Zdravím Vás z bivaku ve Fiambale. Kempovali jsme tu už loni a stejně jako tehdy, ani letos nás toto prašné místo na pokraji pouště nepřivítalo dvakrát pohostinně. Vypadá to tu trošku jako na lyžařském výcviku, protože všichni okolo mají na hlavě lyžařské brýle proti prachu.

Jak asi víte z výsledků, opět se nám denní úkol podařil a tím lépe, že s docela pěkným náskokem. Ono to ještě pořád nic neznamená, ale samozřejmě jsme rádi, že se nám daří jet vyrovnaná jízda.

Co říct k dnešní etapě… Jedno poznávací znamení – jak má etapa pouhých 180 kilometrů, lze očekávat pěkné maso. A to taky přišlo. Ne, že bychom byli překvapeni, my jsme tuto etapu jeli už loni v opačném směru a byla to nejtěžší etapa loňského ročníku.

Dnes poprvé jsme startovali už společně s osobními auty a dokonce po půl minutách. Hned po startu následovalo velmi prašné vyschlé bahnité řečiště, kde jsme se díky navigátorskému umu Maykela Vilarty rychle zorientovali a předjeli jsme poměrně dost aut. To se ukázalo jako výhoda později, kdy nám nikdo moc neprášil.

V dnešní etapě prakticky nebylo žádné místo k oddechu (nepočítám-li dva krátké přejezdy po zpevněné cestě). Po bahnu přišlo vyschlé řečiště plné meandrů, takže André div nestačil točit volantem. No a pak přišly na řadu duny. Ještě než jsme se k nim dostali, museli jsme vyšplhat na takovou pískovou horu – takovou sjezdovku, řekl bych, když už jsem zmínil lyžařský výcvik. Tahle však měla tak dva kilometry. Rvali jsme to nahoru na uzávěrku zadního i předního diferenciálu a když už jsme víc hrabali než jeli, vypnul jsem Andrému „předek“, aby mohl zatáčet a vytraverzovali jsme zbytek.

Samotné duny nebyly až tak těžké, až na pár míst. V jednom takovém jsme museli kvůli zapadenému motorkáři vyjet ze své stopy a zůstali jsme viset na hraně duny. I když jsme vyvěsili zadní nápravu na vacích pérování, nepomohlo to, tak jsme vytáhli zvedací vaky a přizvedli auto. André už pak popojel a bylo vyhráno. Podařilo se mi to zachytit na fotoaparát. Mám totiž od společnosti Olympus zapůjčený (tímto moc děkuju, funguje skvěle) pracho, vodo i otřesuvzdorný Mju Tough 8000 a na kombinéze mám malou kapsičku, takže jej mám po ruce i ve speciálkách.

Nicméně po dunách přišla velbloudí tráva, která se s rozbitou pistou a písem střídala až do konce. Bivak byl hned asi kilometr od cíle, takže jsme tu byli brzy a už máme i skoro hotovou údržbu. Petr Vodák, Tom Fajman a Petr Čapka jsou skvělí, okamžitě se pouštějí do práce, tohle je pro mě veliká úleva a pomoc.


Přeji Vám hezký večer nebo ráno, my se půjdeme pomalu najíst a také vyřídit potřebné celní formality. Zítra nás čeká přejezd do Chille.

Za celý tým
Míra Martinec



Dotazy a připomínky ohledně zpravodajství směřujte na adresu zpravy@tomastomecek.cz . 

http://www.lrt.cz  
Letka Racing Team

Zobrazit celou fotogalerii