„Protože u Luboše přetrvávaly ještě následky havárie z Bohemky, zavolal jsem Mílovi a ten s malou podmínkou nabídku přijal. Tou podmínkou bylo, že stejně jako v Sosnové, pojedeme na bednu a stejně jako tam, pojedeme s úsměvem a bez nervů. Slíbit jsem mu mohl jen ten úsměv a pohodu, bedna závisela na tom, jak rychle mi bude číst.“ Již z prvních slov Pepy Koukoly bylo znát, že k soutěži přistupoval zodpovědně, ale s nadhledem.

 

 „Příprava proběhla vcelku jednoduše. Na místě jsme se sešli ve čtvrtek večer, u pivka jsme naplánovali trenink a ten jsme, včetně tří průjezdů (napsat a dvakrát zkontrolovat) a oběda, za čtyři hodinky zvládli. Chtěl jsem dodržet systém treninku z velkých soutěží i přesto, že počty jejich skutečný počet nikdo nekontroloval ani nepočítal,“ pokračoval Koukola a doplnil názor na trať IX. MIVA Rallyšou Blovice: „Byla to klasická tamní soutěž na rychlých tratích a s retardéry, které tlačily hvězdné průměry alespoň trochu dolů, prostě normální Blovice, jen proti minulým letům nebyl sníh.“ Přestože příprava byla pohodová do soutěže vyjížděl zejména Pepík s obavou, jak se mu podaří zvládnout vzpomínky na výlet při Bohemii, ale jeho obavy se nakonec téměř nepotvrdily.

 

Od první vložky jejich Honda Civic 1,6 VTi ve třídě N 1600 opanovala třetí místo za Danielem Běhálkem a Petrem Vlašínem. „Měl jsem obavy zejména v rychlých trojkových zatáčkách, protože v podobné jsme na Bohemce vyletěli a potvrdilo se mi, že oprávněně. V takových zatáčkách se musí držet plný plyn, ale já podvědomě vrkal. Prostě jsem to nemohl rozchodit i když se mi Míla snažil pomáhat a informace od něj byly přesné. Bylo to vidět i na časech, kde nám Běhálek s Vlašínem ujížděli. Ve druhé rundě jsme chtěli dotáhnout alespoň Vlašína, ale nedařilo se, takže jsme si hlídali Tomáše Polívku a Zbyňka Novotného.

 

Tento úkol se nám již podařil a třetí místo jsme i díky jízdě na jistotu v závěru udrželi, zatímco soupeři chybovali. Výsledek byl tedy dobrý a já mohl Mílovi ohlásit, že i jeho druhá podmínka je splněná, myslím tu bednu. Ještě spokojenější, než s umístěním jsem byl s autem, které po opravě jelo jako za mlada a my jsme mohli plně využívat výkon motoru. Během soutěže jsme jen doplňovali (samozřejmě že ne my, ale mechanici Motocar Sportu Zádveřice) benzin a dělala se jen běžná kontrola. Tým fungoval na jedničku s hvězdičkou a já jim všem děkuji za pěkné svezení.“ Shrnul vyčerpávajícím způsobem průběh soutěže Josef Koukola.

 

 Míla Talaváňa jen doplnil: „Hezky jsme se projeli, bylo to v pohodě. Pepa většinou poslouchal co mu čtu a jak řekl a slíbil, tak i udělal. Vše bylo bez nervů s úsměvem a v cíli jsme byli na bedně. Co víc si přát.“  Jen doplňme, že ve skupině N se pohybovali na sedmém až osmém místě a v cíli byli nakonec sedmí, což je také slušný výsledek a před Barum rallye, kde opět bude na svém místě i Luboš Novák, je tedy naděje na další pěkný výkon a svezení. Jaký bude výsledek však dopředu mluvit Josef nechtěl, protože si uvědomuje, že největší a nejtěžší domácí soutěž bude trvat tři dny a stát se může cokoli.

 

 

 

 

Milan Hauer

Motorsport review