:: car.cz :: denní zpravodajství ze světa motorismu

Předposlední etapa byla nakonec mnohem náročnější, než se všeobecně očekávalo. Mnohé závodníky, kteří se postavili na start už třinácté letošní speciálky, potrápila zejména úvodní dunová pasáž. Zbytek etapy byl pak už víceméně rychlostním sprintem.

13. etapa letošního Dakaru, která měřila 368 ostrých plus 357 km přejezdových kilometrů, byla jednou z posledních možností, jak si vylepšit umístění v průběžném pořadí jednotlivých kategorií. Z tohoto pohledu se pozornost zaměřovala na prvních 50 km měřeného úseku, kde čekaly na jezdce poslední pískové duny letošního 32. ročníku rally, duny šedého písku Nihuil.

13. etapa, pátek 15. ledna 2010, San Rafael - Santa Rosa, první spojovací úsek 76 km, rychlostní vložka 368 km, druhý spojovací úsek 281 km, celková délka 725 km

Předposlední etapu v kategorii automobilů nejlépe zvládl a pro etapový vavřín si dojel Francouz Stéphane Peterhansel s BMW. Významnější však je, že Katařan Nasser Al-Attiyah (VW) opět o něco stáhl ztrátu na průběžně vedoucího týmového kolegu Španěla Carlose Sainze a před poslední etapou závodu na Španěla ztrácí 2:48 minuty, což znamená, že o vítězi letošního Dakaru ještě není rozhodnuto!

Jiří Janeček s Viktorem Chytkou (Toyota) dokončili 13. etapu na 42. místě a ze stejného v průběžném pořadí také odstartují do poslední etapy.

Vyrovnaný průběh souboje se odehrával mezi kamiony. O vítězství se tvrdě střetly Kamazy Kabirova a Chagina. Vítězství si nakonec připsal F. Kabirov a třetí za Chaginem dorazil do cíle náš Martin Macík s Liazem, který ale zůstává na čtvrtém (nicméně vynikajícím) místě.

Ve čtyřkolkách už asi nemůžeme očekávat žádné revoluční změny v pořadí. Odstupy mezi jezdci jsou zde v řádech hodin. Opravdu velká škoda, té „podivné“čtyřhodinové penalizace Oldřich Bražiny, který v průběžném pořadí drží 7. příčku.

Jiří Janeček s Viktorem Chytkou byli podobně jako mnoho dalších posádek překvapeni náročností předposlední etapy: "Etapa byla neobyčejně fázovaná. Prvních 14 kilometrů se jelo přes malé dunky a velbloudí trávu," popisuje trať Jiří Janeček. "Následovalo 8 kilometrů náročných dun, ve kterých jsme museli upouštět pneumatiky až na osm desetin atmosféry (z důvodu širšího záběru v písku pozn. red.). O obtížnosti úvodu etapy svědčí i to, že jsme prvních 50 kilometrů nakonec jeli tři a půl hodiny. Po cestě jsme viděli 2 převrácené kamiony a jedno auto. Písek byl místy už tak rozježděný, že jsme si v dunách zajeli navíc tak deset kilometrů."

Jediní čeští zástupci mezi automobily si v tomto momentu svorně posteskli, že Toyotě startující v kategorii T2 (sériové automobily) chyběl ke zdolání větších dun motorický výkon. "Jízda v písku a dunách je velmi specifická a kromě zkušeností a schopnosti číst terén vyžaduje motorický výkon, který sériové auto kategorie T2 prostě nemá," vysvětluje Viktor Chytka.

Poté, co se závodníci dostali z úvodní technické pasáže, následovalo 150 kilometrů na pistě. "Před CP jsme se dostali do hustého provozu civilních aut diváků, kteří jeli po trase rychlostní zkoušky, pokračuje Jiří Janeček. "Postupně jsme takto předjeli asi třicet aut. Organizátorům a místní policii se situace tak trochu vymkla z rukou. Následoval pro auto velmi nebezpečný třicetikilometrový úsek plný kamení, který nakonec přešel v rychlou širokou pistu, na které jsme jeli po celou dobu se zařazenou pětkou a plynem na podlaze, tedy nějakých 137 až 142 km/h."

Ačkoliv jeli rychle, přesto si Viktor Chytka všiml uhynulého dobytka: "Po cestě jsme viděli několik chcíplých krav a telat v různém stádiu rozkladu." Asi dvacet kilometrů před cílem Toyota potkala trojici koní: "Najednou na cestu vyběhli tři koně – bílý, hnědý a černý," uzavírá proud svých dojmů z etapy Jiří Janeček. "Naštěstí jsme se jim v té rychlosti nějakým způsobem vyhnuli, ale muselo to být maximálně o tloušťku poštovní známky."

Jiří Janeček na závěr oznámil záměr absolvovat Rallye Dakar 2011 ve dvou smíšených posádkách: "Příští rok chceme s Viktorem jet ve smíšených posádkách. Za tímto účelem vypisujeme konkurs na nejlepší spolujezdkyně. Hledáme dvacítku zájemkyň, ze kterých vybereme dvě nejlepší.

Vyzýváme případné zájemkyně, ať nám na e-mail czechdakar@email.cz, pošlou své kontaktní údaje a sumarizaci předpokladů pro člena závodní posádky (praxe za volantem, navigace / prostorová orientace, znalost cizích jazyků atd.). Mezi základní hodnotící kritéria budou patřit psychická odolnost, fyzická připravenost a samozřejmě i smysl pro humor v každé situaci."

Oldřich Bražina se podobně jako minulý rok stal hvězdou dakarského EuroSportu. Zatímco minulý rok nasměroval Olin svou čtyřkolku přímo před objektivem televizní kamery do bodláčí a stvořil tak legendárního křováka, letos sáhl po ještě efektnějším čísle, když přímo před vrtulníkem čekajícím nad dunou poslal svůj zelený quad při jejím zdolávání do několika kotrmelců a jeho „Čumáček“ (jméno čtyřkolky) tak skončil bez čumáčku.

"Vyjížděl jsem větší dunu a napoprvé se mi to nepodařilo," popisoval Bražina celou situaci. "Ani druhý pokus nebyl úspěšný, čtyřkolka šla dokonce několikrát přes řidítka. Ani nevím, jak jsem z ní vystoupil."

Co všechno takový pád může způsobit? "Kromě zničené čelní masky přestaly kvůli spálené pojistce fungovat i navigační přístroje a startér. Startuji teď jako zloděj spojováním drátků, navigaci jsem samozřejmě ještě v erzetě nějak opravil."

Aby toho nebylo málo, postihl Bražinu ještě poměrně „vypečený“ defekt: "Prorazil jsem levou zadní gumu a zhruba pětset kilometrů jel na užovce neboli dojezdové pneumatice. Ta má menší průměr, takže čtyřkolku to táhlo trochu šejdrem a udržet jí v rovném směru bylo náročné na ruce. Závěrečnou stopadesátikilometrovou spojovačku jsem jel namísto po silnici raději vedle ní trávou."

V bivaku Bražina až do noci intenzivně opravoval svůj pošramocený stroj a znovu a znovu odpovídal na osobní i telefonické reakce týkající se jeho fajnové dunové etudy. Chybějící masku si přitom vyrobil z jídelního tácku

Roman Krejčí ve 13. etapě kvůli problémům s převodovkou a nemožnosti zařadit pětku na rychlých úsecích ztrácel: "Snažil jsem se nahnat čas v úvodních dunách, ale na rychlých pistách jsem prostě neměl nárok. Pokud motorka nejede více než 95 km/h, tak se těžko můžete měřit se špičkou, která letí až 183 km/h, což je rychlost kterou dnes naměřili z vrtulníku Francouzovi Despresovi."

Motorkář z Frýdku Místku přezdívaný „Křečák“ se ale rozhodně nemá za co stydět. Při své premiéře figuruje na třetím místě ve třídě Maraton a vede průběžné hodnocení Elf Trophy Maraton. "Před Dakarem jsem považoval za úspěch případné dojetí. Doufám, že se mi to při mém premiérovém startu povede."

Vzhledem k podmínkám, za kterých Krejčí startuje, jsou jeho dosavadní výsledky obdivuhodné. Vždyť třeba již od třetí etapy jede jako jediný závodník v celém startovním poli bez tlumiče řízení, který se na dakarských cestách necestách jednoduše uklepal. "Je fakt, že se v noci budím díky bolesti prstů a předloktí, ale jakmile sednu na mašinu, tak to vždy nějak překousnu a letím dál." Doufejme, že Roman dojede úspěšně až do cíle poslední etapy.

Jan Veselý skončil po příjezdu do bivaku v Santa Rose v péči zdravotníků, kteří mu zabandážovali pohmožděné zápěstí: "Mám v sobě 2 brufeny a jsem rád, že vůbec pokračuji v soutěži. V tankovací stanici jsem zjistil, že na rozetě zbyly místo zubů spíše jejich náznaky. Obával jsem se, že v takovém stavu neujede motorka více než deset kilometrů. Napnul jsem tedy řetěz co to jen šlo a modlil se, abych dojel alespoň do cíle. Nakonec jsem opatrnou jízdou zdolal do konce rychlostní zkoušky zbývajících 140 kilometrů. " Od cíle však nevedla normální silnice, ale pista. "Nemohl jsem pořádně přidat a v úseku s fesh-fesh jsem spadl a bolestivě si pohmoždil pravé zápěstí, popisoval Veselý. "

Co mohlo být příčinou toho, že večer byla rozeta v perfektním stavu a o pár hodin později prakticky bez ozubení? "Pravděpodobně se do řetězu zasekl kámen a ten ohobloval pár zubů a pak už pokračovala zkáza rozety rychle."

Veselý se obával, že pro něj Dakar v předposlední etapě skončil, takže navzdory zranění v cíli zářil štěstím: "Mým cílem bylo dokončit rallye, abych měl jednou o čem vyprávět dětem. Mám velikou radost, že zůstávám i před poslední etapou ve hře a udělám maximum proto, abych dojel až do cíle."

Marek Spáčil tráví poslední dny za volantem svého závodního speciálu na tyči připojené k zelené asistenční Tatře a takto procestuje prakticky celou trasu závodu z Chile zpět do Argentiny.

Za zmínku stojí i to, že ve chvíli, kdy asistenční kamion našeho Martina Macíka (KM Racing) postihly na trase spojovací etapy ze San Rafaelu do Santa Rosy problémy se zadní nápravou, nabídl Spáčil coby manažer Czech Dakar Teamu šéfovi týmu KM Racing Macíkovi nezištnou pomoc. Opět se tak v praxi ukázalo, že jsou i dva největší české dakarské týmy schopny a ochotny si navzájem pomoci.

Ve všech kategoriích je vpravdě o hlavním pořadí téměř rozhodnuto, což ale neplatí o kategorii automobilů, kde se ještě očekává velký souboj o celkové vítězství mezi Sainzem a Al-Attiyahem.

14. etapa, sobota 16. ledna 2010, San Rafael - Buenos Aires , první spojovací úsek 166 km, rychlostní vložka 206 km, druhý spojovací úsek 335 km, celková délka 707 km