Na otázku, z čeho byl letos nejvíce zklamaný Spáčil pro někoho tak trochu překvapivě odpovídá, že kromě všeobecně známých problémů s technikou neměl radost ani z lidské hlouposti a ješitnosti. Co tím vlastně několikanásobný účastník dakarské rallye myslí? „Již podruhé jsme se pohybovali po jihoamerických končinách,“ zahajuje Spáčil a bez přerušení pokračuje: „Letošní Dakar bych shrnul do třech negativ a jednoho velkého pozitiva. Jako největší český tým jsme letošní Dakar absolvovali poměrně úspěšně a udělali i několik výsledků, které stojí za pozornost.“

 

Velkou radost udělal Spáčilovi mladý nadějný motorkář Roman Krejčí. „Roman vyhrál kategorii Maraton a vzhledem k tomu, jak Dakar snášel a prožíval, představuje skvělý potenciál i do budoucna.“ Dobře se podle Spáčila držel i nováček Jan Veselý: „Honza jel přesně to co chtěl a co se od něj očekávalo. Dokázal překousnout i obrovský pád ze třetí etapy, jehož následky ho omezovaly prakticky až do konce závodu.“ Rovněž sedmé místo čtyřkolkáře Bražiny považuje Spáčil za slušný výsledek: „Ani v kategorii quad se nemáme za co stydět. Olin Bražina jedoucí na novém a neozkoušeném stroji vlastní konstrukce závod dokončil a dojel jako jediný Čech na skvělém sedmém místě. Spáčil neopomněl vyzdvihnout ani úspěšné vystoupení Jiřího Janečka s Viktorem Chytkou, kteří nakonec závod dokončili na 41. místě: „Jirka s Viktorem všem ukázali, že jejich loňský výsledek nebyl náhodný.“

 

Jako další zklamání Spáčil dále celkem logicky zmínil techniku a podobně jako mnoho dalších i volbu trati závodu: „To, že v sekci kamionů nemůžeme čekat zázračný výsledek, bylo zřejmé ještě před startem. Sice jsme přípravě a testování věnovali maximum, nicméně i tak jsme museli řešit dětské nemoci. S tím jsme konec konců i počítali a postupně jich většinu odstranili. Pokud obě Tatry Czech Dakar Teamu fungovaly, tak bylo jasně patrné, že dokáží držet krok s nejlepšími.“ Nakonec však veškeré naděje pohasly, když oba speciály zastavila podobná závada agregátu. „Bohužel došlo k selhání obou motorů a s tím prostě nešlo nic dělat.“ Marek Spáčil se v této souvislosti ohrazuje proti dost možná unáhleným prohlášením některých účastníků rallye, kteří nemuseli mít správné informace:

„Kategoricky se ohrazuji proti z mého pohledu nepochopitelným vyjádřením některých účastníků, podle kterých jsme snad nebyli na závod připraveni. Mohu odpovědně prohlásit, že Czech Dakar Team byl na Dakar připraven dobře a to co se závodní i doprovodné techniky týče. Na trati jsme se snažili závodit, což znamená daleko větší namáhání závodních strojů. Naopak u asistencí je zase klíčové, aby dojížděly spolehlivě do cíle. Logistika i asistence nám fungovaly na jedničku.“

Moderní Dakar vyžaduje od posádek toužících po úspěchu maximální nasazení, které samozřejmě přináší zvýšené riziko: „To je prostě Dakar a to že něco nevydrželo se nestalo poprvé ani naposledy. Velkou radost mi udělal dvaašedesátiletý šéf Kamazu Semjon Jakubov, který se u nás i po skončení rallye zastavil, aby nás pochválil a současně popřál mnoho štěstí do budoucna s odvoláním na to, že jeho tovární tým vyvíjel auto dlouhých deset let.

O to smutnější je, že někteří jezdci komentují počínání svých kolegů negativně v okamžiku, kdy se jim podaří po dlouhé době půstu vůbec dojet. Letos přitom ve startovním poli chyběla zcela a nebo zmizela velmi brzy jména jako Hans Stacey, Gerard De Rooy, Aleš Loprais, Tomáš Tomeček. Závod se tak v podstatě odehrával na úrovni prvních třech jezdců, z čehož neměl radost snad nikdo.“ Spáčilova slova potvrzuje pohled do výsledkové listiny, podle které čtvrtý kamion ztrácí více než dvanáct hodin na vítězného Čagina. „S takovým odstupem jezdí spíše rychlé asistence,“ uzavírá tuto kapitolu Spáčil.

 

Na závěr si Marek Spáčil nechal citlivé téma týkající se práce některých „novinářů“. Vzhledem k tomu, že bohužel přesně vím o čem je řeč, tak nemohu než sympatického truckera podpořit a současně apelovat na redakce, aby příště zvážily, koho na Dakar posílají. „Jsem smutný z vyjádření některých novinářů, kteří bohužel vůbec nepochopili, o čem Dakar vlastně je,“ říká Spáčil. „Nemám v úmyslu zpochybňovat nezávislost médií, ba právě naopak. Většina lidí, co se kolem Dakaru pohybuje, jsou profesionálové nebo nadšenci tělem i duší. Nevím, kde berou někteří žurnalisté právo znevažovat jezdce závodící na Dakaru. Nevím, jaký cíl mají scestná prohlášení upozorňující na to, že si české týmy nepomáhají, a že se každý jen chce jen zviditelnit s českou vlajkou. Opak je pravdou a informovaný novinář to prostě musí vědět, protože to je všeobecně známo a v bivaku to navíc každý vidí na vlastní oči.“

 

Podle Spáčila, který v různých formách absolvoval již osm Dakarů, jsou vítězové všichni, kdo dojedou alespoň do poloviny závodu. „Dakar je opravdu přinejmenším jednou z nejnáročnějších automobilových soutěží světa a je opravdu smutné, pokud se někteří účastníci, byť v euforii svého rádoby úspěchu, negativně vyjadřují na adresu svých soupeřů. Bohužel je to pro náš národ tak trochu typické, nicméně já se k něčemu podobnému nechci a nebudu snižovat.“

 

Spáčil také uvádí alespoň několik případů, kdy si letos naše týmy navzájem nezištně pomáhaly: „Češi si opravdu pomáhali, ostatně tak jako každý rok. Czech Dakar Team pomáhal týmu KM Racing zapůjčením pneumatik a nabídkou pomoci při servisu v okamžiku, kdy „žlutým“ nedorazil doprovod. Tomáš Tomeček nám pro změnu půjčil brzdové obložení, Peťa Vodák zase táhl naše novinářské auto, podobně jako asistenční kamion Mirka Zapletala. Spolupráce prostě funguje a funguje dobře.“

 

 

  

 

Czech Dakar Team