:: car.cz :: denní zpravodajství ze světa motorismu

Jak posadit čtyři posádky do tří octavií, to byla otázka, kterou řešil Karel Trněný před minulým víkendem. Nakonec rébus vyřešil celkem originálně, když pro sebe zajistil corollu a bylo to. Zatímco v Blovicích bojovali Jiří Volf s Billy Latifem a Viktor Szabó s Michalem Ježkem, tak v Maďarsku na Rallye Budapešť srovnával na přání partnerů svou výkonnost Karel Trněný s maďarskou špičkou a samozřejmě také s Tamásem Turim, na třetí týmové octavii. Nutno říct, že na obou soutěžích byly všechny vozy úspěšně v cíli a tři z nich útočily na stupně vítězů.

Začněme v domácích luzích a hájích. Jezdecká sestava pro domácí sprinty je dána dopředu a se dvěma octaviemi WRC EVO III Profiko Rally Teamu startovali a nyní se již dá říci tradičně, Jiří Volf s Billy Latifem a domácí Viktor Szabó s Michalem Ježkem. Třetí dvojicí tvořil jako obvykle Jiří Kulhan, tentokráte s Věrou Nešporovou. Blovická Rallyšou byla domácí soutěží i pro „českou“ část týmu, vždyť z Meclova je to do Blovic ještě blíž než do Pačejova a mechanici trávící spoustu času na cestách to přivítali. Soutěž samotnou charakterizovaly kratší, ale přesto pekelně rychlé rychlostní zkoušky, na nichž se dosahované rychlostní průměry blížily k ještě tolerované hranici.

Jiří Volf bohužel chyboval hned na první vložce a než se mu po několika pokusech podařilo opět probudit srdce jeho stroje k životu, uteklo moře času. Přesněji řečeno v cíli této vložky ztratil na později třetího Tomáše Vojtěcha dvacet šest vteřin. S obhajobou pačejovského bronzu to začínalo být vážné. Pouhých sedmdesát kilometrů, na kterých se při sprintech závodí nedává moc příležitostí k velké stíhačce. Pokud se pak velká část soutěže jede na plný plyn, je dohánění ještě těžší. Přesto Jiří s Billem, zvláště v závěru soutěže, dělali vše pro to, aby se co nejvíce stupňům pro vítěze přiblížili. V cíli činil jejich odstup na Tomáše Vojtěcha dvacet sedm vteřin, takže nebýt chybičky, mohl se mezi nimi odehrávat podobný souboj, jako sváděl Tomášův bratr Štěpán s Václavem Pechem na špičce.

Viktor Szabó se od první vložky potýkal s řazením, které mu znepříjemňoval odpojovač motoru a po vteřinkách ztrácel. I proto byl po druhé vložce až jedenáctý. Během dalších dvou erzet se dokázal vyhoupnout o pět míst výše a zbytek soutěže absolvoval ve vteřinkovém souboji s Ottovou celicou a Štajfovým lancerem EVO VII, když obě posádky těžily mimo jiné i z vysokých maximálních rychlostí. O tom, že nakonec skončili Viktor s Michalem na sedmém místě nakonec zřejmě rozhodly druhé ze tří průjezdů trojicí rychlostních zkoušek, když klouzající spojka zařídila rozhodující desetivteřinový náskok ve prospěch Ludvíka Otta. Vzhledem k tomu, že Szabo závodil s nově postaveným autem a to absolvovalo jen pačejovský sprint, kde s ním jel Karel Trněný, jsou drobné potíže pochopitelné, přesto tým dělá již nyní vše pro to, aby na dalších soutěžích i tato octavia fungovala a byla dobrým přítelem a pomocníkem své posádce při snaze o dosažení co nejlepších časů.

Jiří Kulhan s novou spolujezdkyní měl zpočátku potíže s ruční brzdou, která se blokovala. Po jejím úplném vyřazení z provozu absolvoval zbytek ostrých kilometrů bez této, mnohdy důležité řidičské pomůcky a skončil ve třídě N1 na šestém místě.

Druhá, interně nazývaná „maďarská“, skupina se vydala do metropole na Dunaji a tam je čekal start na soutěži nesoucí jméno hlavního města Maďarska. Týmovou octavii opět řídil Tamás Turi. Karel Trněný se obrátil na JM Engineering se žádostí o zapůjčení vozu, se kterým by mohl splnit přání firmy Slovnaft, partnera pro slovenský šampionát, a změřit svojí rychlost s maďarskou špičkou. Jednání se vedlo o tom, zda Karel s Václavem Pritzlem pojedou s Fordem Focus WRC, nebo modelem Lexus Toyoty Corolla WRC. Jak to již bývá, ze dvou variant se nakonec potvrdila ta třetí, takže k dispozici dostali sice corollu, ale nejstarší specifikace, důvěrně nazývanou „Babča“.

V rámci Budapešť rallye se jelo několik šampionátů dohromady, včetně evropského poháru s koeficientem 10 a také volného mezinárodního závodu. Páteční prolog na břehu Dunaje byl zařazen do samostatného šampionátu prologů a nejúspěšnější byla Škoda Octavia WRC EVO III s Tamásem Turim za volantem. Karel Trněný s Václavem Pritzlem si zapsali čtvrtý čas.

Ostrý závod však skutečně začal až v sobotu, kdy se jelo devět rychlostních zkoušek a i zde se Turimu dařilo. Díky třetímu místu se opět vrátil do hry o maďarský titul a bodově se přiblížil doposud vedoucímu Benikovi. V závěru dne se neočekávaně spouštěl déšť, nebo naopak stejně nečekaně přestával a tak se domácím jezdcům hodila nejen znalost tratí, ale i početní příznivci, kteří poskytovali cenné informace o stavu vody na maďarských silnicích. Vzhledem k tomu a také i proto, že „Babča“ již není žádný velký atlet, bylo čtvrté místo Karla Trněného možno označit za slušné, když už ne za úspěch.

Na neděli bylo připraveno osm klasických a jedna superspeciální vložka na Népstadionu. V porovnání s Blovicemi byly tyto vložky ještě rychlejší, protože na jedné naměřili žlutobílé corolle průměrnou rychlost 135 km/h. Protože „maďarské“ body již byly rozdány, nepokračovala již většina vozů A8 a závodilo se o evropské vavříny a také o vítězství ve volném podniku. To byla šance kterou Karel Trněný s Václavem Pritzlem nemohli nevyužít a přestože počasí si nadále s posádkami zahrávalo, s přehledem a jistotou si udrželi získané vedení až do cíle. Jedna soutěž tak měla hned tři vítěze. Evropský pohár vyhrál domácí Butor, maďarský šampionát „ASI“ v barvách hlavního partnera soutěže MOL. Radost této olejářské společnosti udělali prvním místem ve volném podniku i Karel s Václavem, protože Slovnaft je, jak známo, členem skupiny MOL.

Po sprintu v Pačejově si Profiko Rally Team mohl zapsat další úspěšný víkend a všichni věří, že podíl smůly na letošní rok již mají vyčerpán. Ostatně již na Barum rallye, kde s octaviemi pojedou Karel Trněný a Martin Prokop se všichni budou moci sami přesvědčit.

V Pačejově i v Budapešti bylo Profiko úspěšné