Ženy pro Dakar okusily senické písky

3. kolo soutěže napovědělo jak štědré asi byly sudičky, když děvčatům rozdávaly cit pro terénní auta

Soutěž Ženy pro Dakar, kterou pořádá Czech Dakar Team s cílem vybrat nejvšestrannější závodnice do ženské posádky pro Rally Dakar 2011, přivedla v sobotu 24. dubna v 3. kole své hlavní aktérky na území rozsáhlého vojenského prostoru u slovenské Senice v Trnavském kraji. Na písky a spraše nadmíru bohatý zkušební prostor měl za úkol - prověřit, jak si soutěžících dokáží poradit s nástrahami sypkého terénu a realisticky je přiblížit ke skutečným podmínkám panujícím při závodech dakarského typu.

A jako při „malém Dakaru“ to také v Senici vypadalo, což věrohodně dokumentuje fotoreportáž „Ženy pro Dakar – Senica 24. 4. 2010“ k nahlédnutí v galerii na stránkách soutěže na facebooku: http://cs-cz.facebook.com/pages/ZENY-PRO-DAKAR/354021831005

Terénní vozy různých typů a značek, kterým vévodila závodní Toyota Land Cruiser 120 Jiřího Janečka a neuvěřitelně „nadupaný“ offroadový speciál Hummer H3 – EVO Mirka Zapletala, pro kterého žádný hluboký písek není dost hluboký, ale i čtyřkolky a terénní motocykly za vzdušné „asistence“ malého vrtulníku - to vše tvořilo technické zázemí a patřičné kulisy souboji desítky žen, které postoupily z předchozích kol soutěže z původní padesátky přihlášených.


Jak vykopat, co nejlépe a nejrychleji, zahrabané auto z písku to byl, jak se posléze ukázalo, vlastně jen takový bonbónek mezi úkoly, se kterými se děvčata musela vypořádat. Navigace z křesla spolujezdce s využitím Iritraku a cvičné jízdy v pískovém oraništi, kde by běžný cestovní automobil neodvratitelně zapadl už po dvou metrech, byly sice obtížnější, ale to nebylo zhola nic proti ostrým jízdám za volantem závodního speciálu. Teprve tady si každá z dívek či žen natvrdo začala uvědomovat, jak velký může být rozdíl mezi klasickou rally a cestami-necestami offroadových závodů. O odlišnostech v zacházení s naftovými a benzinovými motory, či úskalích spočívajících ve správném řazení, užívání spojky, zapojování a vypojování diferenciálů, anebo v alchymii natlakování pneumatik raději nemluvě…

V půl šesté sobotního rána, když ve dvou minibusech tým vyrážel z Prahy směrem na Bratislavu, bylo ještě veselo. Po necelých 400 kilometrech, v 9 hodin už na místě a při pohledu do písečné pánve bývalé raketové střelnice, úsměvy soutěžících začínaly odumírat na rtech. A to i přes to, že po posledních ledových dnech se jarní sluníčko opravdu vytáhlo a v přírodě Záhorské nížiny na úpatí Bílých Karpat bylo mezi borovicemi krásně.

Každopádně hodiny strávené na senickém polygonu vtiskly svou stopu do paměti děvčat podobně jako terénní pneumatiky do vlhké půdy. A když si pak v noci při návratu „přehrávaly“ posbírané dojmy, nejedné se v hlavě rozezněly výroky, které při hodnocení jednotlivých výkonů pronesl na jejich adresu Petr Korbel z Offroad Centra Praha. „Byli jsme svědky některých docela slušných výkonů, kdy děvčata prokázala, že mají cit pro motor, bohužel však byly v menšině. Teprve až v podmínkách, jaké jsou v Senici, se vždy ukáže, jak hodně byly sudičky štědré, když nadělovaly cit pro auta a techniku vůbec. Na druhé straně je třeba říct, že málokdo by tady obstál bez předchozích zkušeností, navíc zrovna při své první jízdě,“ konstatoval Petr Korbel.

A co bude dál? Jedním z příštích úkolů pro účastnice soutěže Ženy pro Dakar bude v polovině května speciální výcvik přežití v nehostinných přírodních podmínkách daleko od civilizace… I takové situace musí budoucí dakarské závodnice zvládat. Ostatně v živé paměti máme pouštní ztroskotání posádky Janeček – Kunovský při posledním ročníku Silk Way rally a jejich nucené nocování, kvůli všelijaké všetečné havěti, na střeše závodního auta.




Martin Laštovička, Czech Dakar Team

Oficiální webové stránky týmu: http://www.czechdakar.cz/  
Zdroj bleskových zpráv: www.twitter.com/czechdaka r
Facebook skupina: http://www.facebook.com/group.php?gid=147641458166 

PR 

Neprošlo jazykovou korekturou

Zobrazit celou fotogalerii