:: car.cz :: denní zpravodajství ze světa motorismu

Pořadatelé Silk Way Rally poodhalili své karty. Doslova likvidační úroveň etap spolu s enormní navigační náročností, do níž se chytají i světová esa, má vytvořit punc nejtěžšího závodu světa. V průběhu roku se netají ambicemi pořádat na svém území i slavný Dakar, ale je třeba nějakou velkou výzvou přitáhnout pozornost posádek ze západní Evropy. Do sítě úmorného hledání waypointů se dnes chytily i obě nejzkušenější posádky na Kamazech a ztratily průběžné vedení, možná definitivně. Etapa tak nechala vyniknout nového lídra celkového pořadí, mladého Eduarda Nikolajeva.

Bohužel pro Aleše Lopraise se vydařila i Franzi Echterovi, který se přes něj dostal i v průběžném pořadí. A ještě jednu ztrátu Silk Way Rally zaznamenala. Posádka Ilgizara Mardějeva, dosud průběžně čtvrtá, odsotoupila pro zranění zad mechanika a navigátora, způsobená při jednom za skoků. Ano, odolnost a rychlost dnešních vozů je taková, že i takovéhle zacházení kamiony vydrží a odnáší to jejich posádky, před takovými patnácti lety by to nahrozilo. Mardějev podal ve včerejší etapě výborný výkon. Když i taková persona, jako je Carlos Sainz, po dojezdu do Astrachani prohlásí, že šlo o jednu z nejstrašnějších etap, jaké kdy v životě jel, něco to znamená…

Byl to den jako na houpačce, bohužel se Aleš znovu chytil do sítí navigačních útrap, podobně jako Čagin s Kabirovem. Hledání průjezdního bodu ho stálo okolo 20 minut. „Letos máme abnormální smůlu na navigační potíže, ale i tím je tahle soutěž těžká, tolik problémů v navigaci nikdy nepamatuji. Všechny nás bolí záda, tady jde opravdu o to, vyzkoušet, co kdo vydrží,“ dodal Aleš Loprais. Leitmotivem etapy se stal souboj s Franzem Echterem, jemuž dnešek perfektně vyšel. „Echtera jsme dnes předjeli aspoň pětkrát! Bohužel kvůli navigačním potížím jsme o náskok pokaždé přišli. Při posledním předjíždění jsme měli ve 140kilometrové rychlosti rychlý defekt, šlo o vnitřní destrukci pneumatiky.“

Tím to ale neskončilo. Neuvěřitelná rozbíječka, která všechny etapy provází, se podepsala na zámcích bezpečnostních pásů, které se u Aleše uvolnily. „Zastavovali jsme aspoň dvacetkrát, jakákoli fixace vůbec nepomáhala. Zkoušel jsem dokonce jet bez pásů, ale to je fyzicky nemožné, vyletěl bych oknem. Milan Holáň našel na nástavbě stahovací kurtovací popruh, kterým mě napevno přivázal k sedačce, jen tak jsme mohli dojet do cíle, v němž mě zase odpoutal.“ A tak v etapě, kde největší favorité chybovali, jeden nejbližší rival odstoupil a druhý nebyl rychlejší, vlastně není třetí příčka úspěchem z hlediska celkového pořadí, Aleš zůstává pátý. „Auto jede naprosto famózně a rychlost i výkon máme. Bohužel, dnes jsme to měli rozjeté na jasný útok s cílem dostat se na stupně vítězů a mohlo se nám to podařit, těch okolností nám hrálo do karet hodně. Ale na žádné ‚kdyby‘ se na Dakaru ani v jiném sportu nehraje.“

Sedmá, skutečně poslední pořádná etapa do Majkopu, přinese hned ráno 347 kilometrů další poctivé dřiny, u níž pořadatelé slibují další abnormální náročnost na synchronizaci mezi řidičem a navigátorem. Aleš bude mít asi poslední příležitost stáhnout 25minutovou ztrátu na Echtera a Čagin s Kabirovem mohou naposled něco udělat s náskokem Nikolajeva, jemuž ovšem nikdy zásadně neujeli.