:: car.cz :: denní zpravodajství ze světa motorismu

Mezi nejstarši tuzemské závodníky a tedy největší pamětníky rallye patří brněnský jezdec Zdeněk Vrátníček. Právě v minulých dnech na jeho domácí soutěži – dnešní Admiral rallye na Vyškovsku - se před 30 lety poprvé posadil za volant "závodního vozu".

Oslava jubilea se mu navíc vydařila, když nejen,cheap rc cars že dojel až do cíle, ale navíc na komořaské cílové rampě dostal také poháry za třetí místo ve své třídě. Zmíněné jubileum je jistě důvodem za malým ohlédnutím. Na jeho závěr pak Zdeněk přidá naopak pohled do budoucnosti svého dalšího závodění s plány na možný přestup do historického vozu i pár kritických a velmi otevřených slov směrem k FASu.

„Před těmi šílenými lety byla moje první rychlostka Račická, která se jezdí dodnes, ale tehdy se jela z kopce dolů a naštěstí pro mne a brzdy /bubnové/ mého Moskviče končila před Račicemi a to do kopce, jinak bychom auto ani nezastavili. Dalšími tratěmi byl sjezd z Rousínova pěknými serpentinami do Slavkova /dnes se jezdívá jako závod do vrchu opačným směrem jízdy/ a pak velmi hezká erzeta u Dobré vody, která se dodnes občas objevuje při vyškovských soutěžích.

Možná by mnohé zajímalo, jaké vlastně byly podmnínky pro závodění a jaké byly náklady. Tak já jsem svoje první "závodní" auto koupil měsíc před prvními závody za vydatné pomoci rodičů v bazaru za 12.000,- korun a pro účast na závodech na něm nebylo potřeba mimo montáže hasícího přístoje a povinných úchytů na kapotách nic dělat. Ten hasičák navíc spolujezdec Ivo Štěpánek vždy sundal z chodby domu, kde bydlel, přivázal se mým řemenem od baťohu k sedačce a po závodech jsme ho tam zase vrátili..

Startovné bylo 100,- Kčs, benzín stál 3.50 a ostatní náklady na závody byly tak cca 300,- Kč, vlastně jenom za benzín. Doprovody nebyly a když se jelo někam dál po Moravě, tak se to prodražilo o místo pro stan v kempu... Pneumatiky jsem si koupil nové až na další sezónu, první rok jsem odíral vždy pneu z tatínkova auta, což byly bb-čka, tedy pneu s vadami pro maximálni rychlost myslím 70km/h., ale měly na rozdíl od mých vzorek a byly radiální!! Aby se to dalo porovnat k dnešním cenám, chce to násobit zhruba desetkrát.

Podstatné ale bylo, že jsem s jedním autem mohl normálně jezdit do školy nebo do práce, pak odjet závody, odtrénovat, kdy jsem chtěl, protože itinerář tehdy chodil poštou třeba i měsíc před závody, takže mnozí, aby si nemuseli brát na pátek dovolenou, trénovali týden, či dva dopředu a přijeli až v pátek po práci, takže vše bylo pro takové amatérské jezdce daleko jednodušší a taky lacinější. Bezpečnostní

výbava byla helma a bezpečnostní pásy, stačily i tříbodové. Faktem je, že ač jsem nemusel, pro klid rodičů jsem do auta brzy instaloval bezpečnostní klec, ale jinak to byla úplná sériovka.

Ta doba se dnešními nároky na bezpečnostní výbavu, doprovody, vlastní závodničku a nutnost mechaniků prostě velmi těžko srovnává a je proto pro mladého kluka se standartními příjmy velmi obtížné něco takového finančně zvládnout, ideální je být potomkem v rodině bývalého závodníka... ( a navíc majitele nějaké hodně dobře fungující firmy….). Můj tatínek byl ekonom, takže jsem musel být rád za "poděděnou" starou gola sadu a měsíční kapesné 200,-Kčs. Vše jsem opravoval před domem a dodnes si moje záda pamatují, jak jsem jednou v lednu venku měnil motor před nějakou Valašskou zimou... Motor vážil cca 140kg..., fuj. Aspoň přesně vím, z čeho mám potrhané břišní stěny.….“ vzpomíná Zdeněk Vrátníček. ( 50).

„Já za poslední dva roky skoro nic nejel, naposledy jsem startoval vloni právě ve Vyškově a to jsme, jako ostatně vloni pokaždé, standartně odpadli na první rychlostce. Naštěstí jsem konečně odhlalil příčinu, kdy skrytá závada na rozdělovači vždy zničila motor. Z rodinných důvodů jsem neměl letos na závody moc času, no a když už jsem mohl, tak mne chytla záda, jako letos těsně před Kopnou, či opětovné problémy s motorem před Pačejovem. Ty nás ostatně provázely už od druhé rychlostky i ve Vyškově, kdy se porouchal ventilátor chladiče a motor se přehřál a se spolujezdcem Karlem Hédlem jsme fungovali spíše jako opraváři, než závodníci. Nicméně motor vydržel a to třetí místo ve třídě nám vlastně spadlo do klína až po něšťastné nehodě Vendy Kopáčka s Klárou Šillerovou. Dosahovanými časy jsme na bednu prostě neměli.

vzhledem k mému věku. Taky chuděra škodovka má už dost práce uvézt mou váhu, tady bohužel je přímá úměra: co jeden rok závodění, to jedno kilo navíc..., taky po těch letech bych se chtěl rozloučit s motorem OHV a přejít na OHC 16V a snad to taky bude závodění bez nutnosti HANSu.

Ale kdo ví, protože se předpisy pro modernější historiky poslední dobou radikálně a nečekaně mění dvakrát do roka a vždy k horšímu, takže máme předepsanou bezpečnostní výbavu jako skoro pro vozy S2000, tak zatím váhám. Je úplně klidně možné, že zůstanu v A5, protože, jak jsem zase si ověřil, je to velmi dobré závodění, jenom by ve třídě mohlo startovat více lidí.“

„Víš sám, že jsem velký kritik našeho vedení (FAS), které podle mne naprosto nechápe dnešní trendy a finanční situaci většiny posádek, zvláště u sprintů. Zavedení systému HANSu je takový "zářný" příklad, kdy je nařízeno používání něčeho pouhou libovůlí lidí, které nikdo ze soutěžních jezdců do jejich funcí nevolil a byli vybráni skupinkou představitelů Autoklubu, tedy organizace, se kterou alespoň já už 15 let nemám nic společného. Teď nejde ani o to, zda je Hans přínos, či nikoliv, ale že jeho použití ani FIA v národních podnicích nevyžaduje, takže dle mne ve sprintech mělo být jeho používání zcela dobrovolné a na uvážení posádek.

Na stejném pricipu nám totiž může být nařízeno třeba zapění Internacionály po každé RZ, jako významný bezpečnostní prvek na uvolnění po stresu /ostatně by pak mnozí funcionáři se slzou v oku asi doma potajmu pohladili starý červený průkaz…./, tím chci s nadsázkou říci, že vlastně jezdci a soutěžící, kteří tento sport financují, nemají naprosto žádný faktický vliv na řízení vlastního sportu a dokonce jsou trestáni za aktivity ve svém volném čase, se svými vlastními auty a za vlastní peníze a ještě to těmto samozvancům přijde normální !! Reakce Svazu rally po petici skoro 250 jezdců je toho zářným příkladem.

Ze státu a ze strany Sazky jdou na Autoklub nemalé finanční prostředky na náš milovaný sport, ale jak je vidět, dojdou asi jenom do budovy v Opletalce, kde se nám z vedení stává taky víceméně rodinný podnik... Na nižší úrovně nepřijde po selekci ani koruna.

Myslím, že zde je opravdu prostor pro razantní změny, kdy by řídící orgán měl být složen ze zástupců jezdců, pořadatelů a zvolených !!! - ne jmenovaných - činovníků s odpovědností za své konání, s jasným alespoň tříletým programem rozdělení tříd a pod. Dnes nemá i za své devastující zásahy se škodami v řádech milionů /viz zákaz používání některých vozů, či zrušení tříd/ žádnou odpovědnost.

Plně souhlasím s aktivitou svých některých FASem "zlikvidovaných" závodníků, kteří se brání soudní cestou, protože si myslím, na rozdíl od AJR /asociace jezdců/, že se s nepřítelem má bojovat, ne spolupracovat.

Do dalších let doufám, že mi vydrží hlavně zdraví a elán, protože soutěže jsou moje srdeční záležitost a jak často říkávám, je vždy lepší se i s problémy zůčastnit, než stát někde na mezi a jenom se dívat,“ zakončil tradičně kriticky své povídání brněnský jezdec.