Pepa Kalina bude opět navigovat Lopraise
Navigátor Kalina bude na Dakaru „hostovat“ v Lopraisově tatře

Návrat na místo činu. I tak by se dalo pojmenovat rozhodnutí Josefa Kaliny usednout v lednu při Rallye Dakar do kokpitu kamiónu Loprais Tatra Teamu. Největší aktivní tuzemská postava dálkových soutěží při tom dál zůstává členem stáje KM Racing. Na prašných argentinských a chilských cestách však bude při navigování ambiciózního Aleše Lopraise přímým konkurentem svým současným týmovým kolegům sedících v kabině Liazu. Situace snad poněkud neobvyklá, ale naprosto reálná. Není bez zajímavosti, že o Kalinovo navigování měli zájem i piloti Czech Dakar Teamu Martin Kolomý a Marek Spáčil. Jejich nabídky ale přišly pozdě.

Jedenašedesátiletý Kalina, který díky svým „diplomatickým stykům“ s vedením dakarské soutěže platí za nejvlivnějšího Čecha v této oblasti, byl v osmdesátých letech u začátků české účasti na Rallye Paříž – Dakar. Proslavil se hlavně jako navigátor v tatrováckých posádkách Alešova strýce Karla Lopraise, s nímž čtyřikrát slavil vítězství. Letos v lednu získal se šéfem KM Racingu Martinem Macíkem další úspěch v podobě vynikajícího čtvrtého místa. Jenže v týmových plánech na blížící se 33. ročník pouštní rallye jeho jméno mezi soutěžícími nefigurovalo.

„Z mého hlediska je to velice jednoduché. Martin auto pronajal Vlastovi Vildmanovi a rozhodl se už nestartovat. Pro mě sice existovala jakási možnost, že bych jel v asistenčním kamiónu, ale to se mi moc nechtělo,“ začíná Kalina své vyprávění.

Nápad bláznivého dědka

Do této situace se mu ozval Milan Loprais, Karlův bratr a Alešův otec, který je dlouholetým manažerem frenštátské stáje. „Věděl o situaci v KM Racingu a navrhl mi, abych jel s Alešem. Souhlasil jsem až po vyjasnění situace okolo jejich slovenského navigátora Jaroslava Miškolciho, který nemůže na start kvůli soukromým a profesním problémům. Na to konto jsem před necelým měsícem zavolal Martinovi a zeptal se ho, jestli mi povolí hostování,“ pokračuje veterán maratónských soutěží.

„Vynadal mi do blbců a bláznivých dědků, ale „hostovačku“ mi povolil. Takže jedu s Alešem, ale na mém postavení vůči KM Racingu se nic nemění. Ještě do konce roku společně absolvujeme několik naplánovaných akcí ve prospěch stáje, dál pokračuji v psaní knihy o dějinách dakarské rallye pod pracovním názvem „Dlouhá křivolaká cesta“. Akorát jsme termín dokončení o rok odložili,“ povídá Kalina.

Při Rallye Dakar ovšem obvykle čilá komunikace s KM Racingem poněkud ochabne. V bivaku bude totiž jeho pole působnosti vyznačeno páskou pro Loprais Tatra Team. „Když dojedeme, vypotácím se z kabiny a budu rád, že jsem rád. Samozřejmě se přijdu za klukama podívat a poptat, co a jak, stejně jako jsem v posledních letech chodil přátelsky navštěvovat Lopraisovce. Když za mnou někdo přijde a řekne: "máme průser, který neumíme vyřešit, tak samozřejmě velice rád pomůžu,“ pokyvuje šedinami zdobenou hlavou.

Nemůže mrhat časem a léty

Jedním z motivů, proč chce být Kalina na začátku příštího roku přímým účastníkem nejproslulejšího motoristického dobrodružství je fakt, že nadcházející Dakar bude jeho jubilejní dvacátý, i když to mírně popírá. „Je mi celkem jedno, jestli to bude podvacáté či pokolikáté. Na druhou stranu ale mám závodění pod kůží. Jsem už starej a Dakar je jen jednou za rok. Co já vím, jestli se za dalších dvanáct měsíců vůbec nějaký další Dakar pojede, protože organizátoři nevědí kudy kam. Nemůžu mrhat časem a léty,“ má jasno.

V prodloužení kariéry mu po boku divoce jezdícího Aleše Lopraise nebrání ani zdravotní problémy. „Organismus musí závod vydržet, fyzicky držím celkem pohromadě a když se odpíchnu od letošního ročníku, který jsem přestál bez nějakých větších problémů, tak o sebe strach nemám. Aleš sice s autem docela dost mlátí, ale na druhou stranu je Tatra proti Liazu měkčí a pro posádku trochu milosrdnější. Už jsem si v kabině našteloval volnější posez, při kterém držím nárazy na nohou,“ vysvětluje Kalina.

Comeback k tatrovácké stáji, s níž zažil na Dakaru největší úspěchy, uskutečňuje po dlouhých šesti letech. „Po lidské stránce jsme se nikdy nerozešli. S Karlem Lopraisem udržujeme takový ten dědkovský kontakt podobný tomu, jako když se stýkají vysloužilci z vojny. Má z toho obrovskou legraci, že s nimi zase pojedu. Vím, že nejdu do neznáma, prostředí naopak dobře znám. Vím, jak se to celé chystá a odehrává, znám lopraisovský přístup k věci, psychiku a mentalitu. Prožil jsem s nimi dvacet let života,“ popisuje své zkušenosti s valašskými bardy.

Valašský penicilin je minulostí

„S Karlovým odchodem sice zmizely některé zvyky jako je „užívání“ valašského penicilinu. Také odešla stará garda a vystřídala je nová generace. Všechno jsem ale stačil zpovzdálí sledovat. Jediný, koho moc neznám je mechanik Milan Holáň, který bude sedět vedle mě v kabině, ale mám na něj nesmírně pozitivní reference. Auto staví v podstatě sám, je to technický génius, ale prý úplně normální chlap,“ vypráví Kalina, který v ostré Tatře seděl se šestinásobným dakarským králem Karlem Lopraisem naposledy v roce 2005.

„O rok později vznikl smíšený tým, v němž jel Loprais s tatrou a Macík s liazem a já to celé nějak koordinoval. Z toho pak vlastně vznikla naše pozdější spolupráce s Martinem. V roce 2007 jsem sice nejel vůbec, protože jsem doma na Šumavě kolíbal vnoučata, další rok se z Lisabonu kvůli teroristům neodstartovalo a pak už následovaly dva jihoamerické ročníky,“ popisuje poslední roky své dakarské kariéry, do níž patři v barvách KM Racingu i účast v dalších slavných vytrvalostních soutěžích. „Objeli jsme spolu skoro celý svět,“ dodává.


PR

http://www.kmracing.cz/

http://www.loprais.cz/

Neprošlo jazykovou korekturou

Zobrazit celou fotogalerii