Czech Dakar Team zdraví své příznivce z posledního chilského bivaku v Arice. Dnešní, etapa s 377 měřenými kilometry pro nás připravila perné chvilky. Posádka našeho presscaru byla připravena u trati speciálky, aby pořídila fotografie z průjezdu kluků. Celé startovní pole dnes bylo značně potrhané a mezi jednotlivými průjezdy byly velké prodlevy. Honza Veselý projel dle očekávání, předvedl nám krásný skok a ještě v přímém přenosu předjel soupeře. Srdce zaplesalo nad tím, co všechno Honza na pár desítkách metrů předvedl. Už z jeho stylu jízdy bylo vidět, že jede v pohodě a jízdu si užívá. V cíli z toho bylo 61. místo. „Dnes to byla krásná etapa. V první části spíše technická s dunovým polem. Ve druhé části odpočinkové rychlejší pisty. „Dnes mne to moc bavilo“, uvedl motocyklista Czech Dakar Teamu. Ale tím výčet radostí končí.

Když už jsme u trati čekali nezvykle dlouho a všichni soupeři, mezi kterými se naše Tatrovka standardně pohybuje, projeli. Tak v nás začalo klíčit pověstné semínko nejistoty. To už kolem postupně projížděly posádky kamionů, které startovaly výrazně za naší Tatrou, a bylo jasné, že se něco děje. Nervózně jsme kontrolovali displeje mobilních i satelitního telefonu, ale byli jsme v místě bez signálu. V tom kolem nás projížděl holandský Ginaf a jeho pilot na nás vystrčenou rukou gestikuloval, že na naše kluky nemáme čekat. Naskákali jsme do auta a vydali se hledat signál, abychom zjistili, co se stalo. Po pár kilometrech se nám rozdrnčely mobily, jak nám přicházely desítky sms zpráv od našich blízkých z ČR, aby nás informovali, že kluci stojí a dožadovali se bližších informací, které jsme, ale ani my neměli. Abyste pochopili, tak naši příbuzní a známí v ČR povětšinou sedí u trackingu a sledují průjezdy posádek jednotlivými WP na internetu, takže mají o jejich pohybu lepší informace, než my na trati, co jsme odkázání pouze na trpělivé čekání, jestli kolem nás kluci projedou. Než jsme stačili zjistit co se vůbec děje, tak začaly chodit zprávy, že Tatra se už zase pohybuje.

Co se vlastně na trati v oné cca hodině a půl dělo popisuje pilot soutěžní Tatry Martin Kolomý:

Když s kamionem projíždíte dunové pole, tak je třeba jednotlivé duny najíždět pod správným úhlem a v určité rychlosti, jinak se zahrabete. Což znamená, že případná překážka za vrcholem duny, se před vámi objeví v posledním okamžiku a vám nezbývá moc času na reakci. Buď překážku projedete, a nebo pokud se nejedná jako v tomto případě o nějaké jiné vozidlo, se ji snažíte objet. Ale k tomu potřebujete rychlost, abyste odstředivou silou překonali gravitaci. Jinak se převrátíte. A to byl právě náš případ.

Při průjezdu dunovým polem, kdy jsme se šplhali na jednu z dun se na vrcholku duny objevil závodník mávající, ať nejedeme naším směrem. Jenomže v tu chvíli již bylo pozdě. Setrvačností jsme se vyhoupli na vrchol duny a velkým překvapením pro nás bylo zapadlé závodní auto Jeana de Azeveda s ulomeným kolem. V poslední chvíli jsem se snažil náš kamión stočit tak, abych zapadlé auto přímo nepřejel. To se mi sice povedlo, ale již jsme neměli dostatečnou rychlost, abych z duny a riskantního bočního náklonu odjel. Náš truck se zastavil a v tu chvíli již bylo jasné, že tento náklon nevydrží a auto se dle fyzikálních zákonů otočilo na pravý bok a dopadlo těsně vedle zapadlého závoďáku. Dopad byl relativně měkký v minimální rychlosti, takže se posádce nestalo vůbec nic a truck byl jen lehce poškozen. Odnesly to především pravé dveře a částečně pravá strana nástavby. Ihned jsme začali s vyprošťováním vozu za pomoci André Azeveda a jeho posádky, za což mu děkujeme. Společným úsilím se nám podařilo postavit náš speciál zpět na kola. Ale i tak nás to stálo velké zdržení a mrzí nás, že některé posádky jedoucí kolem nám nepomohly.

Mechanici tak budou mít dnes, krom běžné údržby, na práci ještě opravu lehce pochroumané nástavby a promáčknutých dveří navigátora.

Zdeněk Voda

Czech Dakar Team

Zobrazit celou fotogalerii