V konkurenci patnácti vozů ve třídě N2, z čehož tři byly zahraniční, si Josef Koukola s Lubošem Novákem věřili mezi prvních osm a byli by rádi za každý bodík ve skupině N. Nakonec ve třídě dojeli pátí a v enkách sedmí, ale spokojeni nebyli. Co chybělo ke spokojenosti, to doháněl pocit úlevy, když v cíli opustili tepelnou lázeň, vytvořenou puštěným topením, které mělo za úkol ulevit přehřívajícímu se motoru. Více již Josef Koukola.

 

„Vzhledem k tomu, že tratě byly podobné těm loňským a místy shodné s Valaškou, nebyly s treninkem problémy. Pomohl tomu i dobrý časový harmonogram, takže jsme to hravě zvládli a ještě jsme našli dostatečný čas k přípravě hondy podle našich potřeb,“ řekl Josef Koukola před startem a pokračoval přiblížením svých cílů před startem 34. Barum rallye: „Vzhledem ke konkurenci v naší třídě bychom brali umístění do osmého místa, tedy kolem poloviny startovního pole,“ to se může zdát jako málo ambiciozní, ale na druhou stranu odvážné, vždyť na říčanskou  čekaly téměř tři stovky ostrých kilometrů a na nich se může stát cokoli.

 

 A jak probíhala samotná soutěž popíše opět sám jezdec: „Start na náměstí měl fantastickou atmosféru a je to jeden z našich největších zážitků. Páteční etapu jsme chtěli jet tak, abychom se udrželi na dosah první pětce s tím, že závodit se začne až v sobotu.“ To se v podstatě podařilo, protože po třech pátečních vložkách drželi sedmou příčku a na pátého Bartončíka ztráceli kolem devíti vteřin. „Bohužel už na druhé sobotní vložce přišel začátek trápení s přehříváním motoru. To se stupňovalo a my museli během vložek zapínat naplno topení a v průběhu erzety jej ještě regulovat, takže koncentrace klesala a časy tomu odpovídaly,“ objasňoval Koukola slabší časy zejména na Trojáku, který byl ze všech měřených testů nejdelší.

 

V servisních přestávkách zkoušeli mechanici najít příčinu zvýšené teploty motoru, ale nedařilo se a tak se posádka musela „vyhřívat“ i po celý zbytek dne. „Špička nám utekla definitivně a když odpadl Bartončík, závodili jsme s Markem Morávkem o páté místo. To nám soutěž oživilo. Bohužel na posledním Trojáku udělal defekt a my jsme přišli o zdatného soupeře,“ litoval Morávkovy ztráty Josef.

 

Ani večerní servis neodhalil příčinu vysoké teploty srdce Hondy Civic 1,6 VTi a tak se do neděle pouštěli Koukola a Novák s vědomím, že musí jet opatrně, šetřit motor a hájit páté místo ve třídě a šesté ve skupině. Nejbližším soupeřem jim byl sedmý Marcel Tuček na yarisu a ten by je ohrozit neměl, jenže: „Motor se nejen přehříval dál, ale začal i ztrácet výkon a k nám se začal blížit Dohnal, Morávek, ale i Tuček, který nás dvě vložky před cílem i překonal a my jsme klesli ve skupině o jedno místo. Když jsme projeli cílem poslední erzety, tak jsme si obrovsky oddychli a byli rádi, že pro nás skončilo čtyřiadvacet hodin v sauně. Musím poděkovat Lubošovi, který odvedl super práci i přesto, že zdravotní následky havárie na Bohemii u něj ještě přetrvávají a musím se mu omluvit za to, že jsem ne vždy jel podle jeho diktátu. Například v Pohořelicích jsem měl vykroužit pravou pětku a já to zavřel, vymetl kanál a jízdou po dvou kolech vystrašil diváky, kteří nestáli na nejvhodnějším místě a ve velkém, počtu,“ shrnul jezdec páté posádky ve třídě N2 a přidal celkové hodnocení soutěže: „Barumka byla velice krásná s těžkými erzetami. Pro nás, kteří jezdíme ke konci startovního pole bylo neuvěřitelným zážitkem vidět tolik diváků kolem trati, což bylo způsobeno odsunutím vozů WRC na samý chvost startovního pořadí. Musím poděkovat taky mechanikům a celému týmu Motocar Sport Zádveřice za super odvedenou práci a psychickou podporu, zejména v neděli,“ uzavřel Pepa.

 

Díky sedmému místu ve skupině se Josef Koukola s Lubošem Novákem posunuli v hodnocení MMČR mezi enky na osmé místo a v neoficiálním hodnocení třídy na celkově čtvrtou příčku, za již nedostižnou trojici Sedláček, Tarabus a Trojan. Tento týden si Josef Koukola opět vyzkouší „bronzovou“ spolupráci s Mílou Talaváňou, který jej doplní při startu na sprintu ve Vyškově.

 

 

Josef Koukola

a

Milan Hauer

Motorsport review